Narothské podzemí, kde se odehrával boží soud mezi Družinou a posledním členem Trojlístku, je plné záhad. A navíc magie. Jak jinak si vysvětlit, že druhý den ráno (Přesněji řečeno v době, kterou vyčerpaná, zmatená, podzemím bloudící družina drze považuje za druhý den a navíc ještě ráno.) byly všechny věci zpět na svých místech a v původním stavu, včetně ještě včera pobitých nestvůr?
Jednu z mnoha podivných věcí objevil válečník Donar Barbar. Padla mu do oka při prohlídce jakési opuštěné alchymistické dílny. Vše je pokryté tlustou vrstvou prachu. Police plné knih a dalších předmětů, o jejichž účelu přímočaře uvažující válečník nemá ani ponětí, jsou bez života. No, jedno využití knih barbar zná: někdy je používá, jsou-li v dosahu, pokud si potřebuje odskočit.
Náhle zahlédne Donar přes rameno přece jen nějaký pohyb, téměř automaticky se bleskurychle se otáčí s mečem v ruce. Nebezpečí však, jak se zdá, nehrozí. Jen ve staré, zaprášené, nějakou čirou tekutinou naplněné a důkladně zašpuntované lahvi poskakuje cosi mrňavého a černého. Malý čertík, přesné jako z pohádek, které malému Donárkovi vyprávíval ještě v Baerských kopcích dědeček! Donar se při té vzpomínce dostává do stavu téměř se podobajícímu dojetí. Snad proto láhev bere do ruky. Čertík chňape po jeho prstech, ale přes sklo nemůže. "Kurva jedna prťavá", řiká si pobavený Donar a jde láhev ukázat zbytku družiny prohledavajícímu právě sousední místnost. Přátelé však nesdílí barbarovo dětinské nadšení. Malinkatý čertík nevypadá nebezpečně, přinejmenším dokud je v láhvi, ale přátelsky také rozhodně ne. Sleduje ze svého vězení postavy s jakousi lačností a poťouchlostí v rudě žhnoucích očích. Co když se láhev rozbije? Neodpaří se kapalina uvnitř jako jedovatý plyn? Nezvětší se čertík v čerta nebo ďábla?
Donar si chce láhev vzít s sebou. Kouzelník Radar Modrý Ďábel * soudí, že nejlepší by bylo láhev opatrně postavit do rohu a odejít. Opatrnosti není nikdy dost, zvlášť když je jeden bez magů, že ano. V takovém případě jeden ani nemůže použít své oblíbené kouzlo, podle nějž dostal přezdívku. Hraničář Thorgal je poté, co na něj před nedávnem vypadla ze stropu ocelová ostnatá koule rád, že je rád. Zejména ho těší, že už nevidí čertíka trojmo, jako ještě před chvílí. Rozhodně tentokrát nemá chuť se se svým barbarským přítelem dohadovat. Ze zkušenosti ví, že debaty s Donarem, který si vzal něco do hlavy, nebývají krátké. "Cílem není hledat čertíky, ale mince s portrétem královny Oniel, že Donare?" podotýká jeden z praktičtěji zaměřených členů družiny, zloděj Igor Přesekžíla a dodává: "Když tak o tom přemýšlím, sbírej pro jistotu všechny mince a nos mi je na překontrolování. Jinak já osobně bych se s tou flaškou netahal. Smrdí to magií."
Donar dobře míněných rad neuposlechl. Láhev zabalil do nějakého plesnivého hadru, který našel v rohu, a uložil jí do batohu. Při zastávkách, kdy zbytek družiny ztrácel čas přemýšlením, si barbar vytahoval z batohu láhev a bavil se tím, jak si čertík nabíjí držku, když se mu přes sklo snaži zakousnout do prstu. Po několika hodinách ho však zábava omrzela a navíc mu ztěžkl batoh díky různému jinému harampádí, takže milou láhev v náhlém hnutí mysli roztřískal o zem, aby se s ní už nemusel tahat. Ostatním členům družiny ztuhl úsměv, odskočili stranou, jak když do nich píchne a zkoprněle zírali, co se bude dít.
Nestalo se vůbec nic.** Kapalina se rozlila po podlaze aniž by komukoli ublížila. Čertík se zachechtáním zmizel. Všem se ulevilo a pokračovali v cestě podivným podzemím.
* Pro úplnost, oblíbené kouzlo Radara zvaného v družině Modrý Ďábel, byly tou dobou jak jinak než Modré blesky. Radarova cesta se však v Narothském podzemí skončit nemá. Kouzelník má projít všemi nástrahami, dorazit do slavného města Roma, setkat se s bratrem a vysloužit si jinou, podobnou přezdívku, která ho bude provázet až tam, kde jako Radar Rudý Ďábel naplní svůj osud.
** Po odehrání této a části následující etapy se postavy a tím i hráči dozvěděli, co bylo pravděpodobně obsahem lahve: démon únavy, který měl Donarovi v budoucnu ještě přidělat nejednu vrásku na jeho barbarském čele.