aneb soupis nejdůležitějších událostí ladgalenské historie, jak je Radarově družině vyložil Jamys z Ard-Cashtalu. Data jsou uvedena v Ladgalenském letopočtu (LL), v současnosti (859 PZ) se píše r. 1164 LL, takže rok 1 PZ odpovídá roku 306 LL. Jinak je ladgalenský kalendář totožný s aquillonským (oba jsou totiž elfského původu).
1. stol.: Vytvořeno elfské království Tauros s centrem v Iaurbaru u ústí řeky Shenn-Ushtey (elfsky Adarduin) do Ókeanu (Založením města Iaurbaru začíná Ladgalenský letopočet). Přibližně ve stejné době zakládají Temní elfové v Ruindoru pevnostní město Minas. Tou dobou jim již více než 300 let vládne král Lindir.
kolem 350: Tauroské království je poprvé vystaveno nájezdům lidí z kmene Mann z vnitrozemí Ladgalenu.
447: Tauros dobyt mannskými kmeny sjednocenými králem Oshinem. Poslední elfský král Finglor III zabit v bitvě. Oshin se stává vládcem Iaurbaru, který Mannové přejmenovávají na Lerphoyll. Mnoho tauroských elfů nachází útočiště u lesních elfů v Gwainwaithu.
462: První písemně doložené záznamy o jednání mannského Zemského sněmu a Zemského soudu v Lerphoyllu.
488: Elfští vyhnanci z Taurosu zakládají na Severním mysu město Brithombar. Vlády ve městě se ujímá Elendur, syn krále Finglora III, ale jeho moc je už od nástupu na trůn omezena Parlamentem, jehož členy volí městský patriciát.
6. stol.: Rychlá územní expanze manninského království po Ladgalenu. Po tvrdých bojích v letech 523-537 jsou trpaslíci na východě Ladgalenu zatlačeni do úkrytů v Železných horách a jejich města Sjönsdur a Haukadalur na pobřeží jezera Feayr jsou dobyta. Na severu však lesní elfové společně s elfy z Brithombaru manninské výboje v letech 532-546 úspěšně zastavují, stejně jako mezi léty 579-585 a 587-598 na západě vojska trollů a goblinů ovládaná Temnými elfy.
539: Proslulá elfská věštírna a svatyně bohyně Arbeleth na ostrově Dor Amarth je zničena válečným loďstvem aššurského krále Šamšiadada II. Ostrov je vyhlášen aššurskou provincií.
570: Sídelním městem manninských králů a hlavním městem jejich říše se namísto Lerphoyllu stává nově založené město Sniaul.
7.-8. stol.: Nárůst moci církve boha Griana v Manninu. Od 646 je v Manninu Grianův kult státní a jediné povolené náboženství. Začíná pronásledování jinověrců a kacířů; 655 ustavena za tímto účelem Inkvizice. Vyznavači jiných náboženství, kouzelníci, theurgové, někteří mudrci a další církvi nepohodlné osoby prchají buď k brithombarským elfům, nebo k minaským elfům (samozřejmě v závislosti na svém přesvědčení). Moc Brithombaru i Minas tím roste. Pod brithombarský vliv se dostává celé gwainwaithské pobřeží a částečně i Hvozd (r. 667 je království Brithombar oficiálně přejmenováno na Gwainwaithské království), král Lindir ovládá prostřednictvím elfů z Minas a goblinů a trollů z Croink Beishtyn celý Ruindor. V Brithombaru však zároveň oslabuje královská moc na úkor Parlamentu.
658: Založeno město Kione Droghad. O pět let později se stává sídelním městem Nejvyššího velekněze církve boha Griana.
674: Dor Amarth dobyt na Aššurské říši gwainwaithskými elfy a stává se gwainwaithskou korunní dependencí.
680: Vypuká povstání trpaslíků proti manninské nadvládě. Je krutě potlačeno vojsky vedenými korunním princem Jamysem Silným, synem krále Stuarta IV. Stuart IV za odměnu svěřuje Jamysovi do správy všechny manninské državy na východ od Železných hor a rozhoduje, že nadále bude toto území údělným knížectvím následníků trůnu - vzniká knížectví Sostyn s hlavním městem Sjönsdurem, který je záhy přejmenován na Loghan.
685: V Gwainwaithu je přijata nová Ústava, zaručující občanům řadu práv a svobod, nikoliv však všeobecné volební právo.
697-699: Povstání manninské šlechty proti panovníkovi. Vojsko krále Juana II je poraženo v březnu 699 v bitvě u Keeil Aarnu nedaleko Sniaulu.
699: Král Juan II vydává Listinu svobod, která zaručuje šlechtě dědičná práva k lénům, církvi nedotknutelnost jejího majetku a potvrzuje pravomoci Zemského sněmu a Zemského soudu. Královská moc je tím citelně omezena. V Sostynu však následník trůnu dál vládne absolutisticky; podporuje rozvoj nových měst na východě (Ynnyd, Niau), která jsou hlavní oporou jeho moci.
701: Církev si v Manninu vynucuje vydání dekretu, kterým se pod trestem smrti zakazuje kouzelníkům a theurgům bez ohledu na státní příslušnost zdržovat se na manninském území. Magie a styk s astrálními sférami se definitivně a naplno dostávají pod úplnou kontrolu kněží.
748: V Gwainwaithu vrcholí boj za všeobecné volební právo. Rybáři zablokují svými bárkami brithombarský přístav. Po dvaceti dnech Parlament ustupuje a mění volební zákon. Následujících volebních sněmů v r. 750 už se mohou účastnit všichni občané starší dvaceti let.
770-776: Námořní válka mezi Ruindorem a Gwainwaithem. Ukončena tzv. Sharraghským mírem podle ostrůvku Sharragh, kde byla podepsána (leží přibližně v půli cesty vzdušnou čarou mezi Minasem a Brithombarem). Gwainwaith se v ní zavazuje, že žádná jeho loď nepřekročí poledník příslušející zeměpisné délce pozemní hranice mezi Ruindorem a Manninem v místě pobřeží, a stejně tak se Ruindor zavazuje nevstupovat se svým loďstvem do vod východně od poledníku procházejícího na pobřeží manninsko-gwainwaithskou hranicí. Obchodní styky mezi oběma zeměmi tak nadále probíhají prostřednictvím manninských přístavů, především Lerphoyllu.
780-784: Král Šarukin Veliký, panovník Aššurské říše, která je tou dobou na vrcholu rozmachu, útočí na Sostyn. Sostynské pobřežní město Ynnyd je r. 783 tři měsíce obléháno, ubrání se jen za pomoci manninských posil. Během tažení se Šarukin pokouší dobýt Dor Amarth a vylodit se na gwainwaithském pobřeží, ale neuspěje: Jeho flotila je zničena gwainwaithským loďstvem.
826: Na Dor Amarth je zřízena základna gwainwaithského válečného loďstva.
873: Druhé velké povstání v Sostynu. Nyní se k trpaslíkům připojují i někteří lidé a elfové, nespokojení s despotickou vládou údělných knížat, ale přesto je potlačeno.
932: Třetí velké povstání proti knížecí vládě v Sostynu, vedené důstojníkem knížecí gardy Ulfem Černou čepelí (trpaslík), šlechticem Juanem z Awinu (člověk) a druidem Aegnorem Thoronionem (elf). Knížecí palác v Loghanu je dobyt a vypleněn, kníže Stuart zajat a popraven. Povstalci vyhlašují nezávislost. Juan je provolán králem za slib autonomie a hlasy na nově ustaveném Zemském sněmu pro města lidí i trpaslíků a osvobození lesních elfů od daní. Podle manninského vzoru zřízen rovněž Zemský soud.
933-942: Neúspěšný pokus manninského krále Jamyse II získat Sostyn zpět. Nakonec je nucen uznat jej za nezávislé království a uzavřít s ním mírovou smlouvu.
945: Sostyn uzavírá mírovou smlouvu i s Aššurskou říší, oslabenou nájezdy stepních kočovníků, které v letech 911-915 vyvrcholily vznikem tzv. Orjatské hordy na části Aššurského území.
949: V Sostynu je zrušen "protimagický" dekret z r. 701. Do království přichází množství kouzelníků, alchymistů a mudrců z Gwainwaithu.
978-980: I. velká ruindorsko-manninská válka. Manninská armáda se dočasně zmocní velké pohraniční pevnosti Dol Sarn, za dva měsíce ji ruindorští dobudou zpět. Po těžkých ztrátách na obou stranách zůstává zachován status quo, tedy hranice na Croink Beishtyn.
11. stol.: Rychlý hospodářský vzestup trpasličích měst v Sostynu, mezi léty 1000 a 1100 roste výroba železa více než pětinásobně, hlavně díky gwainwaithským investicím do výstavby nových hutí.
1. pol. 12. stol.: S pokračujícím úpadkem říše Aššur narůstá moc aššurských pirátů, kteří stále více ohrožují sostynské a gwainwaithské pobřeží. Pro Sostyn a Gwainwaith nebezpečnou měrou se posiluje také pozice Manninu, jehož král Stuart V poráží roku 1134 gobliny a trolly v bitvě u Flaunysu na jihozápadě země a zatlačuje je za Croink Beishtyn (v tzv. II. velké ruindorsko-manninské válce, 1132-1134).
1152: Sostynská královna Alva prosazuje i přes odpor trpasličích měst na Zemském sněmu zpoplatnění práva těžit železnou rudu. V Sostynu dochází k vážnému rozkolu mezi lidmi a trpaslíky.
1161: Na manninský trůn nastupuje Stuart VI, který si dává sebevědomý závazek dobýt celý Ladgalen.