PJ2: "Únos" lorda Cumhala

Jednání o výši odměny bylo náročné. Thavron se vybarvil jako nesmírný škudlil, navíc svoji bezbřehou lakotu nestydatě sváděl na gwainwaithskou vnitropolitickou situaci, užívaje přitom tak nepochopitelných termínů jako rozpočet, daňový poplatník, poslanec a interpelace. Alan mu však byl zdatným protivníkem. Plně chytil příležitost za pačesy a snažil se vyždímat z čaroděje, co se dá, protože, málo platné, poctivou prací si ještě nikdo nikdy na létající koberec nevydělal. Ale nakonec se Thavron zasekl na třech tisících a další požadavky ho už viditelně začaly popuzovat, takže Alan raději vyjednávání takticky ukončil. Tři tisíce jsou konec konců docela slušné peníze, řekněme takových pětadvacet ročních platů průměrného ubožáka, který se musí živit právě onou výše zmíněnou poctivou prací.

Druid Galweg pak družinu vláčel celý den hvozdem a přes hory a doly, což bylo po měsíci putování Manninským královstvím, mezi obilnými lány a po lautr rovině, téměř osvěžující. Thorgal odhadl směr pochodu přibližně na severovýchodní. K večeru dorazili do Ilfrinu, osady lesních elfů, kde si Thavron zřídil svoji základnu. Elfové byli přátelsky naladění (asi díky druidově přítomnosti) a postarali se o stravu a ubytování družiny, takže se mohla plně oddat spřádání plánů.

Komunikaci s lordem Cumhalem zajišťoval Thavronův havran. Brzy se vrátil z Connaghtu se zprávou, že Cumhal pojede pouze v doprovodu svého pobočníka, lorda Anguse. Zdálo se, že za takových okolností by mohlo být přepadení snadné, neboť v podobných případech se již několikrát družině osvědčil preparát zvaný spící panna. Nicméně tento preparát v podobných případech rovněž několikrát zklamal a navíc Thavron družinu varoval, že Angus je velmistr šermu, jeden z nejlepších v celém Ladgalenu, a lesní elfové se při pouhém vyslovení Angusova jména třásli hrůzou tvrdíce, že tento manninský pán je nezranitelný. Bylo tedy velmi třeba doplnit plán o další rafinované prvky.

Tak se také stalo, během dvou dnů permanentního cizelování byl plán doveden k absolutní dokonalosti. Jak to tedy celé mělo proběhnout?

Nejprve měl Radarův havran členy družiny čekající (podle možností neviditelné) podél lesem vedoucí silnice z Connaghtu do Rhumsaa upozornit, že Cumhal a Angus uz jedou. Poté měl oběma lordům do cesty padnout poražený kmen stromu a zatarasit jim cestu. Pak měla Eirien vystřelit na Anguse šíp se spící pannou (družina už měla jen jedinou dávku). Pokud by šermíř neusnul, měl ho Radar zahalit dýmem, aby neviděl, co se děje, a pak měl Havran přistát na rameni Cumhalovi a hyperprostorem ho přenést do připraveného úkrytu. Až by se dým rozplynul, měla Eirien vystřelit na Anguse šíp s pergamenem, na němž by bylo napsáno, že Cumhal byl unesen, a že únosci budou chtít výkupné. Pakliže by Angus neodjel, chvíli by ho ostřelovali. Kdyby ani pak neujel, a naopak vyrazil do lesa proti nim, měl i s koněm spadnout do chvojím zakryté jámy, a poté by ho Donar, Thorgal a Eirien utloukli meči naplocho. Omráčený by dostal pergamen.

A jak to celé proběhlo doopravdy?

Pokud jde o přípravnou fázi, všechno šlo hladce. V předvečer akce vyslal Thavron svého havrana opět do Connaghtu, aby informoval lorda Cumhala o tom, jak bude jeho únos probíhat. V noci se Thorgal a Alan vypravili na předem vyhlédnuté místo u lesem vedoucí silnice mezi Connaghtem a Rhumsaa, vyhloubili a poté zakryli dvě jámy (jednu jako past na Anguse, druhou jako úkryt pro Cumhala) a udělali zásek v kmeni stromu, který měl posloužit jako zátaras.

Ráno, když už čekali neviditelní u silnice, se Havran vrátil se zprávou, že Cumhal i Angus opravdu jedou, ale doprovází je bohužel ještě dalších deset vojáků v plné zbroji. Jelikož s touto situací plán nepočítal, zmocnila se družiny určitá nervozita, jíž ještě umocnilo to, že díky neviditelnosti jeden každý neviděl, kde jsou a co dělají ostatní. Nicméně jezdci byli na místě, kmen spadl přes cestu, všech dvanáct jich tasilo meče a Angus vydal několik povelů v pěkně znějící, leč družině zcela nesrozumitelné mannštině -- zdálo se, že se vojáci rozdělí a budou v rojnici prohlížet les po obou stranách silnice. Už v tomto okamžiku to začalo být velmi zajímavé, když navíc, kde se vzal, tu se zval, zakroužil po obloze sokol, snesl se na cestu nějakých dvacet sáhů před gardisty a proměnil se v Thavrona. Čaroděj byl tedy celou dobu v záloze připraven zasáhnout!

Eirien vystřelila na Anguse. Zasáhla, ale spící panna neúčinkovala. Zasypala tedy válečníka sprškou šípů, ale jeho plátová zbroj jejich účinek značně utlumila.

Z Thavronovy dlaně vyletěl roj bíle žhnoucích koulí a uvnitř šiku gardistů explodoval. Exploze jich zabila všech deset včetně jejich koní. Mimo dosah kouzla zůstali Angus i Cumhal (kterého záhy na to konečně Havran přenesl do úkrytu) a jen těsně mu unikli Radar a Alan.

Angus se rozjel proti Eirien. Podle plánu sice skončil i se svým grošovaným ořem v jámě, ale šokující bylo, jak hbitě z ní rázem vylezl a začal předvádět, proč je velmistrem šermu. Elfka sice ještě stačila vytáhnout meč, ale bylo jí to málo platné, po čtyřech zásazích Angusovou čepelí byla vyřazena z boje. Thorgala tato čepel sekla dvakrát, ten se pak raději zhroutil sám a dobrovolně, protože třetí rána by ho jinak rovněž poslala k zemi (ne-li rovnou pod zem). Tento taktický úskok se velmi vyplatil: Sotva se takto Angus přestal o Thorgala zajímat, a otočil se, aby se věnoval Donarovi, seslal na něj Thorgal úder nenávisti a ještě zaútočil zezadu.

Radar si netroufl do boje zasáhnout, protože si nebyl jistý, zda Angus nemá nějaký prostředek na odrážení blesků. Alan chvíli manninského šermíře ostřeloval z kuše ze svého stanoviště na stromě, načež vykonal hrdinský čin: Seskočil Angusovi rovnou na hřbet a povalil ho, čímž umožnil Donarovi zasadit ránu protivníkovi bezmocně ležícímu a tudíž nekrytému.

Angus ještě stačil vstát a párkrát se ohnat mečem, ale to už byla jeho labutí píseň. Po dalším zásahu od Donara se skácel na zem definitivně a neodvolatelně mrtev. Členové družiny jaksi pozapomněli na své původní předsevzetí ho brát naplocho, a nutno říci, že je to nyní nijak zvlášť nemrzelo. Zejména ne Donara, který si už chutě zkoušel Angusův kouzelný meč Nimlachel, Bílý plamen, a s úžasem zjistil, že ve srovnání s ním je jeho Dorwin nožík na krájení cibule.

Nimlachel byl skvostná a na první pohled velice drahá zbraň. Vždyť jen rubíny zasazené v jeho jílci musely mít samy o sobě ohromnou cenu! Čepel, vykovaná sostynskými trpaslíky podle starého, přísně utajovaného výrobního postupu pocházejícího z města Loghanu, byla dokonale hladká, zrcadlově lesklá a ostrá jako břitva. Symbol gryfa a runy L a R, které byly do ní vyryty, byly podle Eirien signaturou proslulého theurga Loiga z Raue.

Kromě kouzelného meče zbyly po Angusovi také kouzelný tesák, pozlacená plátová zbroj se znakem jeho rodu, citrínový talisman a dva nádherné prsteny. Také jeho plnokrevný grošák nebyl úplně nejlacinější. Kořist z této akce tedy skutečně stála za to.

Thavronovi ovšem nebylo ani trochu po chuti, že by družina měla tohle všechno prodávat či se s tím jinak chlubit, protože tento majetek až příliš jasně ukazoval na původního majitele, a hrozilo by prozrazení akce. Družina na druhou stranu nechtěla ani slyšet, že by se kořisti měla vzdát. Nakonec se vcelku rychle dohodli na kompromisním řešení: Počkají 10 dní v gwainwaithské pohraniční pevnosti Amon Sûl, aby měl Thavron jistotu, že neprovedou něco nepřístojného dřív, než on uskuteční své záměry s Cumhalem.

Alan ještě zběžně obral mrtvé gardisty (prsteny zručně odřezával i s prsty), a vydali se i s Cumhalem a Angusovým koňem (ten Cumhalův prchl neznámo kam) do Ilfrinu, kde už na ně netrpělivě čekali Galweg a Lohiau. Thavron vyložil Galwegovi, na čem se dohodli, a požádal ho, aby družinu odvedl do Amon Sûlu a nechal ji tam pod dozorem deset dní. Potom vyvolal portál, kterým on i Cumhal prošli a zmizeli neznámo kam. Družina pak co nejrychleji opustila Ilfrin a vedena Galwegem zamířila k hranici.