Gorin: Tvrz v Zeleném údolí

Když jsme se vydali na lov hrochů, tak jsme mimo jiné narazili na krásné, ba přímo malebné údolí. Později vyšlo najevo, že až tak malebné nebylo. Nejprve jsme došli do vesnice, kde se staly dvě nemilé věci. Nejdříve byla vesnice přepadena orky a jedním trpaslíkem. Zde jsem ještě za pomocí traverzy sám zlikvidoval dva orky. Ti bastardi však měli řemdihy a tak mě můj přítel Thorgal vyléčil. To však nebylo až tak zlé. Horší věc byla, že mi došel špiritus. Je pravdou, že nemusím pít každý den, ale až dosud jsem věděl, že se napít můžu. Myšlenka, že nemůžu, se mnou dost zacloumala. Snad proto jsem souhlasil s šíleným návrhem nějakého, jako duch se zjevivšího, hraničáře. Ten nás požádal, abysme zlikvidovali jakéhosi zlého kouzelníka a jeho pohůnky. Nebudu to zde rozepisovat, jenom bych se zmínil o dvou věcech.

  1. Do rukou se nám dostala bezva věcička. Totiž křištálová koule. Ta každýmu ukáže jakékoliv místo si přeje. (Například sem se podíval co se děje v Maronu za což jsem byl moralistickou odnoží naší skupiny seřván a koule mi byla odňata.) Mohli jsme se tak podívat co právě dělá náš nepřítel. Bohužel jsme zjistili, že náš nekamarád kouzelník má taky jednu. Všelijak jsme taktizovali a kouli si více či méňe úspěšně půjčovali, což však bylo naprosto zbytečné, protože nakonec jsme stejně vzali tvrz přímým útokem.
  2. Než jsme stačili vyřídit kouzelníkovy pomocníky, ten šmejd na nás posílal napřed psy a potom obrovský ptáky. Možná to bylo obráceně, ale mě to bylo stejně jedno, protože moje milá traverza mi zajistila do dvou kol tiché bezvědomí. Před závěrečným střetnutím (kde jsme se mimo jiné s Thorgalem rozhodli párkrát si zmateně prohodit svitek obsahující kouzlo na zabití toho parchanta, což se nám dokonale povedlo, protože nakonec se nám svitek málem ztratil) jsem si od Donara vypujčil šavli od které jsem očekával vyšší pohyblivost. Mé přání se mi splnilo. Mělo to však jeden malinkatý háček. Nebyl jsem totiž na takovou rychlost během boje zvyklý a tak jsem při prvním střetnutí s mágem, kdy Thorgalův dvojník s hraničářem Drepanem statečně bojovali a Thorgal zas čuměl jak eunuch v Maronu (tradičně, na druhou stranu musim uznat, že jako jediný z nás je schopen svoji magii využít k léčení, za což mu díky, protože mi tím mnohokrát prokázal velkou službu), získaný čas využil k tomu abych srdnatě obíhal okolo stolu uprostřed místnosti. Někdo by mě mohl křivě obvinit, že jsem se snažil vyhnou těm dvěma trollům, pravda je sice taková, že jsem se skutečně snažil trollům vyhnout, ale jenom proto, abych mohl zákeřně (jak jinak) zezadu zaútočit na kouzelníka. To se mi nakonec přece jen podařilo -- s šavlí se přece jen běhá o něco rychleji. Ten prašivej mág však přesto zdrhnul.

Naštěstí jsme ho přece jen dostihli a dobili. Před tím jsem ještě nakonec (teda doufám, že nakonec) navštívil tradiční bezvědomí. Ten prašivec měl poslední kouzlo, které použil na mě. NA MĚ, KTERÝ BYL Z NÁS VŠECH NEJNEŠKODNĚJŠÍ!!! No asi to je prostě můj osud.

Nakonec, když už bylo po všem, jsem šavli vrátil Donarovi ne snad proto, že bych chtěl bojovat s traverzou (konečně mi došlo, že jen tak postávat uprostře bitevní vřavy se sekyrou se kterou se ani nestačíte rozmáchnout je tak trochu jako tahat Vendulu za copy - ta vás kopne víte kam a jste tak jak tak mimo), ale proto abych si v jedné z věží našel fungl novou orčí šavli, která je přece jenom pro moje povolání poněkud vhodnější.