Radar také posílá posla Fortinbrasovi, v němž ho žádá, aby objasnil, jaké záměry má s družinou na ostrově Kauai a jestli umožní Dagobertovi návrat do Romy. Ráno dostává následující odpověď:
úvodem dovolte, abych Vám vyjádřil své uznání nad způsobem, jakým Vy i Vaši přátelé zvládáte tuto složitou situaci. Skutečně pozoruhodná a zřídkakdy vídaná směsice moudrosti, intuice, rozvahy i schopnosti rázně jednat v momentě, kdy je to potřeba. Bravo, bravissimo! Dále přijměte mé ujištění, že se z mé strany nemáte čeho obávat, neboť veškeré Vaše činy, které bych snad mohl za jiných okolností vnímat jako nepřátelské, musejí být odpuštěny a zapomenuty právě ve světle mého obdivu k Vám.
Ještě než přejdu k tomu, co Vás i Vaši družinu zcela oprávněně zajímá, totiž mým úmyslům s ní jakož i s panem Dagobertem, poskytnu Vám několik částečně souvisejících informací, které snad pro Vás nebudou nezajímavé. Jelikož jste již měl tu čest s domorodci, pravděpodobně mi dáte za pravdu v tom, že na větší hňupy už Sol stěží svítí, a dozajista se podivujete nad tím, že jejich směšná rebelie nebyla již dávno rozmetána. Nuže vězte, že plamenné řeči těchto primitivů o svatém boji za svobodu nepocházejí z jejich hlav, nýbrž jde o dílo opozice z řad významných občanů Gildy, kteří by na mém místě rádi viděli někoho docela jiného a k tomuto účelu je jim každý prostředek dobrý. Najali si tedy theurga a pomocí astrálních sfér sesílají prostomyslným ubožákům jako je Ilalaoe nebo Kamaiole sny, ve kterých jim bohyně Pele tu pohovoří o svobodě, tu přikáže přepadnout rybářskou bárku a ukořistit sud herinků, tu varuje, že na ně posílám vojáky, a hle, rázem je tu problém, na kterém se dá v Taruithornu demonstrovat moje naprostá neschopnost. Fortinbras si neumí poradit ani s tlupou domorodců, Fortinbras musí být odvolán!
Milý kolego, zajisté je Vám jasné, že já, jako uznávaný učenec a Mistr magie, jsem nad podobné nízké intrikaření zcela povznesen, a proto jsem, jakmile jsem jej prohlédl, nehodlal oplácet stejnou mincí. Pouze jsem najal čtyři, připouštím nyní s odstupem času, že odporná, individua známá jako Anselmovci, aby mne vzbouřenců zbavili. Anselmovi se vskutku podařilo nastrojit poměrně slušnou past na Ilalaoeho, v níž jako návnada sloužil Dagobert coby obchodník se zbraněmi. Dagobert na tuto roli musel chtě nechtě přistoupit, protože Anselm ho vydíral, že ho jinak udá, že kupoval perly přímo od domorodců, aniž k tomu měl gildovní licenci. Do pasti se však nechytil Ilalaoe, pravděpodobně opět díky včasnému zásahu mých politických protivníků, nýbrž pouze Kamaiole, což bylo důvodem k nespokojenosti Anselmovců a k Dagobertovu uvěznění a procesu s ním. Anselmovci pak přišli s náhradním plánem a rozpoutali ve vesnicích na Niiahu teror, ve snaze buď někoho přinutit prozradit Ilalaoeho úkryt, anebo z něj Ilalaoeho vylákat na pomoc obyvatelům a následně v nerovném boji zlikvidovat.
Dále snad již nemusím pokračovat, protože vyvrcholení této kauzy, na němž jste se podíleli Vy, Vaši přátelé a pan Odo, znáte stejně dobře jako já. Bez dalších zbytečných řečí proto přejdu k otázkám, které jste mi položil.
Tedy zaprvé: Nemám žádný zájem jakkoliv pana Dagoberta zadržovat. Pan Dagobert mě, upřímně a poctivě řečeno, naprosto nezajímá. Jestliže jsem se po Dagobertově a Kamaioleho útěku rozhodl odcestovat okamžitě za Anselmem na Niiahu, bylo to nikoli proto, abych přivedl pana Dagoberta zpátky do žaláře, nýbrž proto, abych měl lepší kontrolu nad tím, co hodláte Vy a pan Odo podnikat s Kamaiolem. Do dalšího osudu pana Dagoberta tedy v žádném případě nehodlám zasahovat a bude zcela věcí dohody mezí Vámi a panem Odem.
Zadruhé: Stejně tak mne nezajímá ani poklad, z něhož nechci jedinou perličku. Pakliže nějaký získáte, nebudu nijak bránit tomu, abyste si jej Vy, Vaši přátelé a pan Odo odvezli a rozdělili právě tak, jak se dohodnete. Jakkoli se to může zdát pošetilé, perly a mamon s nimi spojený už mne po dvou letech v úřadu guvernéra této kolonie dávno přestaly lákat. Jako muže vědy mě však velmi zajímají trosky oné záhadné kamenné stavby na ostrově Kauai, kde má být poklad ukryt. Lze mít za téměř jisté, že je nepostavili předkové domorodců, jejichž báje ostatně tvrdí, že tyto rozvaliny byly na Kauai již v době, kdy na souostroví připlul pololegendární Kamehameha. Hopoe tedy musel osídlit ještě někdo jiný, a já si naléhavě kladu otázku, kdo a také odkud? Z Aquillonie, nebo snad z tajemné Jižní Pevniny, z níž mají domorodci takovou hrůzu a o jejíž existenci se naše expedice teprve nedávno měla možnost osobně přesvědčit? Snad by odpovědi na tyto otázky mohl přinést detailní průzkum oněch ruin, a zejména podzemních prostor pod nimi. Tento nesnadný a nebezpečný úkol jsem zamýšlel svěřit Anselmově družině, avšak poté, co Vaše družina Anselmovce do posledního vyhladila, jsem logicky nucen obrátit se na Vás. Původně jsem tak chtěl učinit až ve chvíli, kdy budete stát před oněmi rozvalinami, ale když jste se takto zpříma zeptal, nezbývá mi, než také zpříma odpovědět již nyní.
Milý kolego, doufám, že dokážete ocenit velkorysost, s jakou k Vám, Vaší družině i panu Dagobertovi přistupuji, přestože z moci úřadu guvernéra kolonie Velké Gildy svobodných přístavů Aquillonie bych proti Vám mohl plným právem tvrdě zakročit. Snad mi tedy prominete tu trochu tajnůstkářství a mé žádosti vyhovíte bez toho, abych musel na Vás a Vaše přátele vyvíjet nátlak nedůstojný nikoho z nás.