Eirien dorazila do Eoganova domu v Loghanu pouhé tři dny poté, co ji Radar pomocí posla uvědomil, že na ni čekají. A nepřišla sama, nýbrž v doprovodu elfského druida Orofina, kterého rovněž trápil problém s oním temným elfem, jehož družina poznala v loghanském podzemí jako velmistra Bratrstva Pentagramu. Proto Orofin Eirien nejen pomohl se sbíráním informací, ale byl dokonce ochoten se zapojit i do akce, jejímž cílem by bylo Velmistra ne-li zlikvidovat, pak alespoň vypudit zpět do Ruindoru, odkud přišel.
Jako obvykle nemusel nikdo z družiny Eirien dvakrát pobízet, aby se pochlubila se svými poznatky, zážitky a dojmy.
"Všichni ze Svobodného pobřeží se stěhujou na Cronk-ny-Baa, protože už se rozkřiklo, že je to jediné místo tady na jihu, kam nehodlá Stuart VI strkat rypák a kde každý, i neurozený člověk, může mít vlastní půdu. Tedy -- může, pokud si ji koupí. Loig z Raue totiž v tom svém pidiknížectví rozprodává pozemky v dražbě, aby se mu vrátilo to, co musel za Cronk-ny-Baa zaplatit Manninu. Většina sedláků sice samozřejmě na něco takového nemá a musí si půdu pronajímat od těch, co na to měli, ale nijak si nestěžují, protože nájem na Cronk-ny-Baa je pořád lepší než povinné modlení třikrát denně a ve stodole četa rejtarů na kvartýru. Říkám to proto, že tenhle státeček je tak trochu i vaše dítě, tak doufám, že se přiměřeně tomu cítíte jako hrdí otcové.
Dole na pobřeží jsem se zapletla do menší šarvátky s gobliny. To už je tady na jihu taková tradice, že jakmile v Carmarthenu napadne sníh, goblini si začnou chodit pro něco na zub dolů do nížiny a drancují vesnice v údolí Shenn-Ushtey a kolem jezera Feagh. Letos je ale s drancováním předběhl Stuart VI, a pak ještě ke všemu posílil ve městech kolem řeky posádky na pětinásobek stavu, na jakém byly v době, kdy ještě patřila Sostynu, a goblinům tudíž nezbylo nic jiného než takticky přesunout působiště na opačnou stranu hor.
Takže jednoho dne jedna tlupa přepadla karavanu z Aššuru, která měla namířeno na Cronk-ny-Baa. Vezli nějaké alchymistické suroviny pro Loiga či co, a ten kupčík se nejspíš bál cestovat lodí, tak šel radši pěšky po pobřeží, což bylo poslední chybné rozhodnutí v jeho životě. Nikdo, kdo šel s karavanou, nepřežil, goblini všechny pobili a s nákladem zmizeli v lese. Nadháněla jsem je s Loigovou trpasličí gardou. Když jsme je nakonec našli, bylo překvapivě těžké je udolat, přinejmenším někteří z nich měli slušný válečnický výcvik a dobrou výzbroj. Naneštěstí jsem se nemohla nikoho z nich zeptat, kde k tomu přišli, protože žádný goblin tu bitku nepřežil. Prostě, když se trpaslík rozvášní bojem... no, však to znáte.
Abych se co nejrychleji dostala nahoru k Shenn-Ushtey, obešla jsem Carmarthen západním směrem přes Mannin a cestou sbírala informace o goblinech a o Stuartově tažení. Byl to trochu risk, vzhledem k tomu, že jsem na černé listině pana z Leinsteru, ale kdybych si tuhle nepříjemnost naplno připouštěla, tak bych se vlastně nesměla k Manninu ani přibližovat na míň než takových tisíc mil.
Tak tedy, Stuart VI se na gobliny podle všeho chystá opravdu důkladně. Prozatím jim hodlá jen zatrhnout jejich zimní výpravy do nížiny tím, že kolem celého Carmarthenu, včetně bývalého Svobodného pobřeží, rozmístí posádky. S přímým tažením proti nim zatím váhá, protože nemá vojáky, kteří by dokázali dobře bojovat v horách. Ale co není, může být. Pokud jde o gobliny, ti zaprvé jako by si byli dobře vědomi toho, co se proti nim chystá, protože jejich náčelníci a hejtmani zapomněli na svoje vzájemné třenice a začali víc péct spolu. Zadruhé, někdo je nejspíš zásobuje zbraněmi a dokonce i různými levnějšími alchymistickými výrobky, protože ty věci prostě mají a z kořisti z vesnic to pocházet nemůže. A zatřetí, ten někdo jim kromě zbraní asi dává i zatraceně dobré informace, co nebo koho mají přepadat, protože skoro neomylně útočí tam, kde je slabá obrana a zároveň dobrá kořist.
Samozřejmě, že domněnka, že ten někdo je náš Velmistr, se nabízela skoro sama, když víme, že sídlí ve hvozdu dvacet mil od Loghanu a má gobliní čeleď. Jelikož jsem musela vycházet z toho, že přinejmenším v okolí svého sídla bude mít špehy, byla jsem co nejopatrnější a radši jsem se nesháněla hned po Velmistrovi, jako spíš po Saerosovi, protože mě napadlo, že jako druhý nejvýznamnější člen Bratrstva se s Velmistrem mohl někde poblíž jeho sídla nebo i přímo v něm setkávat.
Tenhle nápad, spolu s tím, že jsem měla štěstí na ty správné lidi, mě nakonec přivedl na velmi dobrou stopu. Zkazka o tom, že Saeros a další významní loghanští měšťané byli členy tajné sekty, které někdo dobře zaplacený městskou radou do jednoho pobil v jejich podzemní svatyni, je hitem po celém kraji. Podle některých hospodských vypravěčů za vším stojí exkrálovna Alva, která byla odjakživa čarodějnice, jiní soudí, že v tom má prsty gwainwaithská tajná služba. Zkrátka ne všechny informační zdroje jsou náležitě kvalitní. Ale od těch, co kvalitní jsou, jsem se dozvěděla, že Saeros často jezdíval do hospody Na samotě nedaleko městečka At Luam. Je to zájezdní hostinec u silnice mezi Loghanem a Haukadalurem. Prý se tu často setkával se záhadným člověkem, podle toho, co o sobě pověděl místním, prý bývalým alchymistou, který nedaleko At Luamu žije ve hvozdu jako poustevník. Zajímavé na onom údajném alchymistovi je to, že nosí kápi, aby mu nebylo vidět do obličeje, což prý sám vysvětluje tím, že ho má znetvořený po nějakém nevydařeném experimentu. Pod tou kápí cítím Velmistra. Temný elf samozřejmě nemůže chodit po Sostynu, natož pak po Manninu, jen tak, a metamorfóza na delší dobu je náročná i pro velmi schopného kouzelníka, tak proč si obličej prostě nezakrýt, když se vesničané kouzelníků i alchymistů stejně většinou straní, a není proto praděpodobné, že by se nějak snažili si ověřovat, co je zač.
Nakonec jsem ještě použila dubový list a vyslala po hvozdu žádost o pomoc v souvislosti s gobliny a Velmistrem, no a tady Orofin, kterému tímto předávám slovo, byl tak hodný, že jí vyhověl."
"Eirien už řekla v podstatě všechno," dal se do řeči druid, "a navíc se na své poměry vyjádřila nezvykle stručně. Mám-li ještě něco dodat, pak snad jen to, že z čistě druidského pohledu na věc musím volit mezi dvěma špatnými možnostmi: První je, že toho temného elfa zničíme. Pak Stuart VI bezpochyby gobliny snadno přemůže a vybuduje přes Carmarthen kupeckou stezku, což bude pro zdejší hvozd nezhojitelná rána. Druhá možnost je nechat temného elfa na pokoji. Potom bude Stuartovo vojsko muset s gobliny těžce a dlouho bojovat, a výsledek je nejistý. Jisté je naopak to, že i tím bude rovnováha hvozdu nenávratně narušena, a navíc přinese tahle vleklá válka spoustu utrpení a smrti. Což je dostatečný argument k tomu, abych se přiklonil k první možnosti. Jsem proto ochoten vám v rámci svých možností pomoci."