PJ2: Radar u Randira

Velitel Pohraniční stráže Hvozdu, chodec Randir, sídlící v pevnosti Amon Sûl, kam se družinu rozhodl ukrýt Thavron, nebyl zpočátku s jeho nápadem zcela svolný a hodlal si zjistit, koho se mu snaží tajná služba na deset dní nasadit do pevnosti. Když zjistil, že s touto bandou je Eirien, o jejíž nechuti sloužit zájmům jakéhokoliv státu dobře věděl, a když si během odhadování přesvědčení členů družiny povšiml jejich zvláštních zbraní, které zjevně nebyly ladgalenské, ale přesto jim podobné před nedávnem viděl, jeho zájem udělat si ve věci jasno o to více vzrostl a pozval si Radara na kobereček.

Radar mu o Thavronově akci zatvrzele odmítal cokoli říci s poukazem na to, že Thavron jim striktně nařídil o ní mlčet. Randir ho nepřesvědčil ani tím, že jako jeden z nejvyšších vojenských velitelů gwainwaithských ozbrojených sil má oprávnění se seznamovat s tajnými informacemi. Nakonec se pomocí telepatického pole spojil s tajemníkem Státní Rady Heskilem a ten mu celou záležitost objasnil. Družině při té příležitosti navíc vyřídil ujištění generálního prokurátora lorda Arvalina, že (ač akce nebyla tak úplně legální) vláda nebude nikoho z družiny trestně stíhat, pokud k tomu nebude donucena soudní cestou nebo aktem Parlamentu.

Pak se Randir bez okolků Radara zeptal, z které země on a jeho přátelé pocházejí, jak se dostali do Manninu a za jakým účelem chtějí do Gwainwaithu. Radar si jasně uvědomoval, že jakékoli vytáčky by mu byly málo platné, a u vědomí toho, že když prozradí pravdu, neřekne (snad) nic, co by v Gwainwaithu mohlo vadit, mu také podle pravdy všechno pověděl, o Aquillonii a o cestě po Ladgalenu od teleportu z Terra Nova do Ardu až po setkání s Thavronem na Connaghtském panství.

Randir byl už buď příliš zkušený a světaznalý, než aby se čemukoliv divil, nebo byl alespoň zkušený a světaznalý do té míry, že na sobě údiv nedal znát. V každém případě ani nehnul brvou, když naslouchal Radarově příběhu o zemi, kterou elfové v Ladgalenu znali jen z legend pocházejících z doby před příchodem temných elfů do Ruindoru. Pak Radarovi na oplátku prozradil něco zase on:

Před asi šesti týdny doprovázel delegaci gwainwaithských diplomatů na jednání v ruindorském hlavním městě Minas. Tam se náhodou setkal s otrokem ozbrojeným mečem, jaký ještě nikdy neviděl, ač v mládí procestoval Ladgalen, Aššur, i mnohé země Dálného východu. Zeptal se ho proto, odkud má tu zbraň, a otrok mu odpověděl, že je to válečná kořist. Jeho páni prý zajali nějakého mága ze země na severu, který příliš strkal nos do ruindorských záležitostí.

Radar v této zemi na severu ihned vytušil Aquilloniii a v tomto mágovi Fortinbrase, který se družině prostřednictvím posla svěřil s tím, že po Jižní pevnině pátrá. Proto, když se ho Randir zeptal, zda s oním mágem nemají něco společného, protože u nich viděl podobné zbraně jako měl onen otrok, odpověděl kladně, a prozradil mu také, jakým způsobem se do Aquillonie chtějí vrátit, protože se na to Randir zeptal vzápětí.

Randir ovšem Radara varoval, že návrat na létajícím koberci může být nebezpečný. Mají přece srdce artefaktu patřící buď přímo králi Lindirovi nebo někomu z temných elfů, jak zjistili v Sen Magu. Co když temní elfové po druhé bráně teleportu pátrají? Co když už dokonce vědí o družině? Je to o to pravděpodobnější, že zajali Fortinbrase, a od něj mohli nějakým způsobem tyto informace získat. Nesmrtelnému ruindorskému králi Lindirovi slouží rudí draci žijící v ruindorských sopkách, ostatně, kolují o něm pověsti, že on sám je drak, který jen na sebe vzal podobu temného elfa. A létající koberec nad otevřeným mořem je pro takového rudého draka snadná kořist, a navíc může na rozdíl od pevniny provést přepadení diskrétně a beze svědků. Proto, uzavřel své varování Randir, by družina udělala lépe, kdyby se nejdřív poradila se zkušeným mágem Arahaelem, s nímž Randir v mládí procestoval dálný východ, a který nyní žije na jihovýchodě gwainwaithského hvozdu. Je ovšem čistě na nich, jak se rozhodnou, do ničeho je nemůže nutit. S tím také Radara propustil.