Alan: Ukradení Nimlachelu III.

Alanův deník, 4.8.860PZ.

Včera jsme se vypotáceli z Loghanského podzemí, čímž skončila akce Nimlachel. Tedy pro mě skončila určitě, ačkoli se najdou i tací, co tvrdí, akce vlastně ještě ani pořádně nezačala. Hlasy se ozývají především z řad dočasných členů družiny, která má momentálně o tři členy navíc a o půl člena míň. Ve standardní sestavě jsme R + T + já. Donar je ta polovička, ne-li míň: po jednom vtipném kouzlu Ruindorského čaroděje jen běhá kolem a slintá. Inteligence tak průměrného čokla. Předevčírem mě pokousal - jak říkám, čokl. Eirien tvrdí, že se možná jednalo o kouzlo Duševní rozštěp a že by se mohlo dát léčit. Zítra se prý do toho s Thorgalem pustí, až se dají trochu do kopy.

Ale už zase píšu od konce. Snad abych začal s vyjmenováním těch, co se k nám momentálně připojili:

Takže teď konečně shrnutí od začátku: zhruba před týdnem tady v Loghanu proběhla celkem profesionálně provedená krádež Nimlachelu, Donarova meče. Pátrání po zlodějích bylo zpočátku neúspěšné, ale nakonec se podařilo odhalit, že meč má obecní čaroděj Saeros, který je členem jakési pochybné sekty, jenž hodlá Nimlachel využít k vyvolání nějakého ďábla, neboť dotyčný meč byl vymáchán v dračí krvi, což je pro vyvolávání ďáblů úplně ideální. Takže jsme sestavili plán jak s tou sektou zatočit a získat Nimlachel zpět. Plán spočíval krátce řečeno v tom, že (a) vylákáme Saerose z jeho věže a zabijeme ho a meč mu sebereme nebo (b) když to nevyjde, dojdeme si pro něj neviditelní do věže a exekuci vykonáme tam.

Podrobný popis celé akce napíšu zítra, jestli se k tomu dostanu, teď mám ještě spoustu zařizování po městě. Teď jenom shrnu, že plán nám celkem vyšel. Tedy až na to, že plán (a) selhal hned zkraje a při téměř bezchybně provedeném plánu (b) jsme bravurně zlikvidovali - pouze Saerosova dubla. Nakonec jsme tedy museli vlézt do podzemí, kde se měla toho večera sejít sekta Černé Lóže a použít Nimlachel k vyvolání ďábla. V podzemí jsme se postupně utkali s několika nestvůrami, kterými se to tam jen hemží, několika strážnými, Saerosem, zbytkem sekty a nakonec i s Velmistrem sekty. Všechny boje jsme celkem zvládli, pokud nepočítám drobnou R+D chybičku v boji se Saerosem. Nedá mi, abych abych nepoznamenal, že ona chybička málem připravila Radara o život, ale o tom snad napíšu někdy jindy. Utkání s Velmistrem ale bylo neředěné neštěstí. Velmistr byl zkušený Ruindorský čaroděj a my jsme byli po všech předchozích bojích dost zranění, unavení a téměř bez magů. Přesto jsme do souboje šli, bylo nás sedm (R + T + D + A + Eirien + Eogan + Eol) na jednoho. Navíc jsme si říkali, že Velmistr zatím nic netuší a my budeme mít na své straně překvapení. Rozmístili jsme se po místnosti, kde měl Velmistr o půlnoci vystoupit z portálu. Když se Velmistr objevil, všichni jsme zaútočili. Odpadali jsme jeden po druhém. Nejdřív se zhroutila na podlahu Eirien, pak následoval Eol zamrzlý v kusu ledu. Thorgal odrazil jakési smrtící kouzlo svým magickým zrcadlem, ale za několik okamžiků se sesypal zasažen stejným kouzlem, které vyřadilo Eirien. Velmistr se neustále přemísťoval po velkém kruhovém sále pomocí hyperprostoru takže se k němu nikdo z nás nemohl dostat. Byl krytý ochranou před šípy takže moje ani Eirieniny střely ho nemohly zasáhnout. V ruce měl svoji hůl, takže jsme ho nesměli zabít z bezprostřední blízkosti, pokud jsme nechtěli umřít s ním. K tomu všemu seděl na Velmistrově rameni havran připravený kdykoli magicky ochránit svého pána. Neměli jsme ale jinou možnost než bojovat. Měli jsme jen pár šancí. Jednou se dostal do blízkosti Velmistra Donar, přemístěný Radarovým hyperprostorem. Sekl Dorwinem - ale čaroděj byl chráněn navíc ještě velkým ochranným kouzlem, které ránu zneškodnilo. Z dosahu dalších ran, které by snad mohly kouzlo prorazit, Velmistra odhyperprostoroval havran. Druhá šance přišla, když jsem se dostal k Radarovi já a požádal ho, ať mě hyperprostorem přemístí 5 sáhů za Velmistra. Jakmile jsem byl za Velmistrem vytáhl jsem hůlku a napražil všechny blesky - do havrana. Měl jsem k tomu dva důvody: (1) kdybych náhodou svými 15ti magy, které jsem v hůlce měl, zabil Velmistra, tak umřu s ním a (2) dokud má havrana u sebe, nemůžeme Velmistra nikdy dostat - jeho smrt by způsobila výbuch hole a velmi pravděpodobný konec pro minimálně část družiny a jeho vyřazení z boje by vyřešil havran, který by jeho bezvládné tělo odhyperprostoroval do bezpečí. Havrana jsem zabil, což byl můj jediný úspěch v celém souboji. Další šanci už jsem neměl. Koneckonců, zabití havrana byl náš největší úspěch vůbec. Donar se ještě jednou dostal k Velmistrovi téměř na dosah meče a byl vyřazen duševním rozštěpem, kouzlem, které jsme tenkrát vůbec neznali. Radar za poslední magy vyvolal Rudé blesky, ale ty minuly cíl. To byl konec. Na nohou už jsem stál jen já a Radar, ostatní byli v ledu (Eol), na podlaze (Thorgal a Eirien), nebo na všech čtyřech (Donar). Eogana nepočítám, od začátku souboje se jen tiše modlil a nestál nikomu ani za soucit. Radarovi zbýval slovy jeden mag. Já jsem byl na druhém konci místnosti a Velmistr byl stále krytý ochrannými kouzly. Pochopil jsem, co to znamená někoho na hlavu porazit.

K našemu překvapení to právě teď Ruindorský čaroděj vzdal. Proměnil s v obřího netopýra a odletěl. Nejdřív jsme se s Radarem vrhli k našim přátelům. Zjistili jsme, že nikdo z nich není nejspíš mrtvý: Thorgal a Eirien se nemohli pohnout, ale srdce jim tlouklo a dýchali. Donar byl dle Radarova úsudku pod vlivem nějakého psychického kouzla, které se projevovalo tak, že se Donar projevoval jako pes a rafnul mě do nohy a já ho zato zamknul magickým klíčem v sousední místnosti. Eol byl zamrzlý v ledu, který jsem nejdřív zhruba osekal a pak ho Radar obložil pochodněmi, aby roztál. Radar tvrdil, že se nejedná o likvidační kouzlo: "Až roztaje - obživne." Eol začal roztávat poměrně brzy. Jak už jsem řekl, nevěřím mu. Než roztál úplně, pro jistotu jsem ho svázal.

Seděli jsme s Radarem u našich polomrtvých spolubojovníků a probírali situaci:
- "Myslím, že na tom nejsou tak zle," prohlásil Radar. "Koneckonců skoro každé kouzlo časem pomine. A i kdyby ne, na všechna kouzla, co znám, existují protikouzla."
- "Fajn," na to já, "ale vyléčit nebo odkouzlit je musíme venku. Jak se dostaneme odsud? Odtáhnout je všechny nemůžem a na hyperprostor nemáš magy, předpokládám."
- "Předpokládáš správně," odvětil důstojně kouzelník, "a navíc takový hyperprostor do neznáma je velké riziko. I když směr je v tomto případě jasný - vzhůru, vzdálenost můžu jenom odhadovat."
- "Jít pěšky stejnou cestou by taky nebylo bez rizika," dodal jsem, "jednak bychom je všechny ani nepobrali, jednak by nás v tomhle stavu vyřídily i blbý krysy."
- "I v tom jsem s tebou nucen souhlasit," prohlásil kouzelník.
- "Ještě by mě zajímalo, proč nás ten čaroděj nechal běžet, když už nás měl na lopatě," řekl jsem a fakt mě to tenkrát zajímalo. Dnes už vím, že jsme pro něj byli něco jako blechy v kožiše. Mohl nás kdykoli zamáčknout, ale měl ještě svoje plány.
- "To je zajímavá otázka," začal Radar, který tuhle úvodní frázi zpravidla používá, když sám ví houby, "ale možná se lekl těch mých rudých blesků na konci. Možná nevěděl, že já už nemám ani mag a že ty v hůlce také ne. Možná prostě nevěděl, že už jsme úplně na dně. Navíc jsi mu zabil havrana, takže si mohl myslet, že ještě můžeš být nebezpečný, což byl naprostý omyl, při vší úctě k tvým zlodějským schopnostem," dodal kouzelník s lehkým pohrdáním v hlase.
- "Ok. Dejme tomu, že mu prostě došly magy a nevěděl, že nám už taky, tak do vzdal. Ale abych se vrátil k našemu původnímu problému, jak se dostaneme ven?" zeptal jsem se Radara.
- "Zatím mě nenapadá žádné elegantní řešení," přiznal neochotně Radar a když mi vysvětlil, co znamená slovo elegantní, pokračoval: "V nejhorším se prospíme, já ráno namedituji, takže nebudeme bezbranní a proneseme je chodbami jednoho po druhém ven."
- "Já mám nápad," překvapil jsem kouzelníka, "co se stane, když se nezdaří hyperprostor? Prostě zůstaneš na místě a trochu to zabolí. Ve srovnání s tím, co už jsme prožili je to úplná sranda. Zítra, až budeš mít magy prostě tu vzdálenost nahoru vyzkoušíš metodou pokus-omyl. Bude to mnohem jednodušší než se se všema postupně trmácet podzemím. Navíc kdo by hlídal ostatní, když bysme je vynášeli. Zkrátka tohle bude nejjednodušší!"
- "Metoda pokus-omyl je mimořádně primitivní", soudil kouzelník a objasnil mi význam slova primitivní. "V tomto případě má však tato primitivní..." pohlédl na mě kouzelník významně, "...metoda snad své opodstatnění. Ještě to zvážím." Pak si začal, víceméně pro sebe, brumlat: "Když propočítám naši přibližnou polohu a vezmu v úvahu všechny schody, které jsme dle mého odhadu prošli... ...průměrná výška schodu... ...v prvním přiblížení... ...odhadovaný vertikální interval, který bude třeba hyperprostorem překonat... ...nyní zauvažujeme množství magenergie... ...rozdělíme tedy interval ekvidistantně... ...ano, to půjde!"
-"Já věděl, že něco vymyslím," zaradoval se kouzelník zcela pomíjejíc, že mu toto neelegantní a primitivní řešení musel napovědět barbar.
-"Takže ty se musíš teď a tady vyspat, zatímco já budu hlídat," uzavřel jsem.

Po chvíli tedy kouzelník spal, Thorgal s Eirien byli stále tuhý, Eol rozmrzal, Donar vedle poštěkával a já to všechno hlídal. Najednou kde se vzal, tu se vzal - portál. Probudil jsem Radara. Z portálu vylezl Velmistr. Uvědomil jsem si naše možnosti a padla na mě rezignace. Magy nemám, střelbou mu neublížím, blízko se k němu nedostanu. Pohlédl jsem na kouzelníka a z jeho výrazu jsem poznal, že se na věc dívá zhruba stejně jako já. Velmistr kupodivu nezačal vraždit, ale řečnit. Mlel něco o tom, že jsme na něj udělali dojem, ale teď ať mu dáme všechny zbraně, hlavně meče. Radar se snažil zachovat důstojné mlčení, což se mu zdařilo alespoň v tom smyslu, že mlčel. Já jsem se chvíli pokoušel hrát blbýho a tvrdil jsem, že nemám ponětí, kde všechny naše zbraně jsou. Měl jsem totiž předtuchu a tak jsem v průběhu svojí hlídky nejcenější zbraně, včetně znovudobytého Nimlachelu, schoval. Nemělo to cenu. Museli jsme vydat skoro všechny zbraně, co za něco stály. Zachránil jsem jen pár blbostí, co mága nezajímaly nebo si na ně nevzpoměl: moje nože, v botě ukrytou ebenovou hůlku a sluneční prsten. Říkal jsem si, že až budou všechny zbraně pohromadě, Velmistr nás konečně zabije. Chtěl jsem zkusit chytit jeho smrtící kouzlo do hůlky, pokud to půjde, a vrátit mu salvu blesků. Velmistr však vyvolal další portál, z něj vylezli kostlivci, sbalili zbraně a zmizeli. Za nimi se ztratil i Velmistr. Nebylo, co dodat. Velmistr nás měl na háku. Nimlachel by znovu a zřejmě definitivně v řiti. Radar šel spát a já pokračoval ve hlídání.

Ráno nás kouzelník dostal ven hyperprostorem dle včerejšího plánu. Výsledek celé akce dost tristní: Nimlachel jsme nezískali, naopak jsme ztratili všechny ostatní cenné zbraně. Potupná porážka od Velmistra nám taky nepřidala. Zvlášť zkušenějším (a tudíž ješitnějším) členům našeho spolku jako je Eirien a Eol právě tohle vadilo nejvíc. Na druhé straně jsme zachránili život nemluvněte, které mělo být obětováno při vyvolávání ďábla. V návalu ostatních emocí jsem málem zapoměl, že právě tohle byl náš nejvýznamější počin. Vždyť co jsou plány, zbraně, tajné sekty a všechny podobné pomíjivosti vnějšího světa ve srovnání s životem nevinného dítěte, jemuž jsme uchovali naději na dosažení nirvány? Navíc jsme vybili prakticky celou Černou Lóži a pobrali jsme z podzemí majetek této již neexistující sekty v hodnotě zhruba 2000 zl. Za zničení Černé Lóže jsme dokonce dostali od Loghanské radnice slíbenou odměnu 10000 zl. Ve vyjednávání o odměně nám velice pomohlo Eoganovo svědectví. Po vyplacení Eola a Eogana nám zbylo přes 8000 zl, pokud započítám i naše úspory z dřívějška. Také doufám, že jsme získali nového přítele, Eogana. Moje a jeho víra jsou rozdílné, já jsem zloděj a on kněz, ale přesto si myslím, že máme něco společného: víru ve vítězství dobra, ať už si pod tím představujeme cokoli.