PJ: Ahmadnagar III -- rytířský turnaj v Džánsí.

Ahmadnagarský rytířský turnaj se koná každoročně v hlavním Ahmadnagarském městě Džánsí. Trvá nepřetržitě tři dny a tři noci. Zápasí se v tjostu -- boji na koni s dřevci. Účastnit se může každý šlechtic, schopný si obstarat turnajové vybavení a zaplatit účastnický poplatek: koně, lehké brnění, kulatý štít a přilbu s chocholem. Dotyčný šlechtic také může zaplatit účast na turnajové hostině účast až třem svým pážatům. Každý rok je počet rytířů omezen na rovná čtyři sta a bojuje se 8 kol vyřazovacím systémem 400-200-100-50-24-12-6-3. Ve čtvrtém kole musí jeden rytíř bojovat dvakrát. Ve finále se utkají poslední tři každý s každým.

Pro účely turnaje byl družinou jmenován šlechticem Donar a jeho pážaty Radar, Thorgal a Theofrast. Všichni spoléhali, že barbarů v Ahmadnagaru moc nebude a tak podvod zůstane neodhalen. Turnaje se chtěli účastnit ne proto, aby Donar zvítězil, jelikož jeho šance realisticky posuzovali jako nevelké, ale proto, aby pronikli přímo ke královskému dvoru. Celé tři dny budou mít na to, aby vyzvídali, sbírali informace, poslouchali co se šušká a podobně. Navíc mají šanci alespoň spatřit královnu a její rádce.

Už při vstupu do královského paláce v Džánsí bylo vidět, že s organizací turnaje tu mají letité zkušenosti. Vše běželo jako po drátkách. U vstupu odevzdat proti listině potvrzené královskou pečetí všechny zbraně i batohy. Slavnostní zahájení turnaje se odehrálo ve velkém sále připomínajícím obří halu se třemi širokými schodišti vedoucími vzhůru. Dvě řady stolů po celé délce sálu, na nich cedulky se jmény rytířů i pážat, na nejnižší úrovni sedí nižší šlechta, za prvním schodištěm vyšší šlechta a za druhým schodištěm ti nejurozenější, za třetím schodištěm v čele na vrcholu sálu sedí královna se svými pěti rádci. V turnajovém sále budou rytíři i jejich pážata hodovat celé tři dny. Spát budou nižší šlechtici v přilehlém sále na vonném seně z Ahmadnagarských luk, vyšší šlechtici mají pokoje v jednom z křídel hradu. Zápasy ohlašuje majordomus soukromě každému rytíři půl hodiny před zápasem, veřejně deset minut před zápasem. Zápasy se odehrávají na velkém nádvoří jeden za druhým prakticky nepřetržitě po celé tři dny. Prostý lid přihlíží z ochozů dle libosti, vstup na tribunu a hradby je volný.

Donar v turnaji bojoval, jak nejlépe uměl. V prvním kole celkem snadno srazil z koně jakéhosi mladého elfského hraničáře a zjistil, že má v obecenstvu malý hlouček příznivců z Hůrky, kteří po jeho vítězství nadšeně vyvolávali jeho jméno. Po prvním vyhraném souboji byl tedy mezi nejlepšími 200. Přes druhé kolo prošel se štěstím: nastoupil proti zkušeně vypadajícímu elfskému šermíři, navíc lehce ovíněn, při prvním rozjezdu se oba soupeři zkušeně zasáhli dřevci do středu štítů, ale oba se udrželi v sedle. Při druhém rozjezdu Donar, za mohutného povzbuzování Hůreckého kotle (či spíš kotlíku), elfa z koně srazil a dostal se mezi nejlepších 100. Rozradostněn nechal Donar mezi své příznivce roznášet jitrničky a víno z hodovního sálu. Třetí kolo mělo podobný průběh jako druhé s tím rozdílem, že již poučený Donar nastoupil relativně střízlivý a jeho soupeř vypadal, alespoň dle odhadu našeho barbara, ještě nebezpečněji. Při prvním rozjezdu se oba soupeři udrželi v sedle. Při druhém se oba zakymáceli v sedle, Donarovi se podařilo tak tak uržet rovnováhu, elf ujel ještě několik metrů, ale nakonec spadl. Donar se dostal mezi nejlepších 50 a ve výborném rozpoložení dal roznášet mezi své nadšené příznivce ještě více jitrniček a vína.

Ostatní členové družiny se v roli pážat Donara z Baeru pokoušeli vyzvídat. Bez osvědčeného lupiče Gorina jim to moc nešlo. Přece jen ale během dvou dní, zatímco Donar bojoval, pil a bavil se s ostatními šlechtici, získali jakýsi obrázek o situaci v království. Vládne královna Mínóé, mezi lidem oblíbená a všeobecně nazývaná "princezna". Je mladá, pochopitelně původem z vládnoucí Mínojské dynastie, velmi krásná. Byla prvorozeným dítětem krále Čandragupty III a usedla na trůn po jeho smrti, neboť následnické právo Ahmadnagaru nerozlišuje mezi muži a ženami. V současnosti královna Mínóé truchlí pro svého mladšího bratra, prince Arthašástru, se kterým si byli po celou dobu dětství i mládí velmi blízcí. Princ záhadně zmizel, prý v zahraničí, asi před rokem. Jediný další blízký Mínóin příbuzný, odpadlický bratranec Tántja Topé vede povstání v Džammú spolu se svou ženou Lakšmí Báí příslušející k starému rodu vládnoucímu v Džammú ještě před Mínojskou dynastií. Královna Míńóé, soudí mnozí, je sice mladá a krásná, ale poněkud nezkušená a naivní. Asi před rokem došlo k náhlé výměně královských rádců. Podle důležitosti byli rádci vyměněni následovně: prvním rádcem se stal starý podivínský mág Súrdás. Druhým rádcem celkem neznámý příslušník Ahmadnagarské střední šlechty Mótí Daurání. Třetím rádcem nepopulární, za Čandragupty III. vězněný Aurangzéb, mezi lidem zvaný "křivá huba". Rádcem-velitelem armády byl jmenován generál Mumtáz. Rádce-velitel palácové stráže zůstal; je jím mladý, pohledný elfský šermíř Šádžahán. Zdá se, že od okamžiku výměny rádců nabrali události rychlý obrat. V Džammú vypuklo povstání vedené Tántjou Topém a Lakšmí Báí. Princ Arthašástra záhadně zmizel. Byli vytvořeny elitní jednotky sípáhíjů, které sice úspěšně zatlačili povstalce z ofenzívy v Ahmadnagaru do defenzívy v Džammú, ale mezi prostým obyvatelstvem prosluli spíše svou krutostí. Navíc válečné výdaje si vyžádaly zvýšení daní na dvojnásobek, což ke všeobecné spokojenosti nepřispělo. Šlechta je nejednotná a v podstatě každý tvrdí něco jiného. Prostý lid obviňuje ze všech nesnází rádce, "princezna" je stále poměrně oblíbená. Cosi se šušká o Labyrinthu a Mínotaurovi a připomíná se stará legenda, že až se v Džánsí v podzemním Labyrinthu objeví Mínotaur, bude to konec Mínojské dynastie a starých časů. Jdou též nějaké řeči o palácovém převratu, ale v tomto bodu se družině skutečně nepodařilo nic dalšího zjistit.

Po celou dobu turnaje probíhali audience. Vše probíhalo na základě hierarchie. Nižší šlechtic mohl požádat o audienci u vyššího šlechtice, který mohl či nemusel žádosti vyhovět. Naopak vyšší šlechtic mohl udělit audienci nižšímu a bylo považováno za povinnost nižšího šlechtice na audienci se dostavit. Po Donarově vítězství v třetím kole turnaje se stalo něco neočekávaného: Donar Baerský s pážaty byl pozván na audienci k samotné královně Mínóé. Vzkaz vyřídil Donarovi livrejovaný lokaj, který je dovedl k dalšímu lokaji, do princeznina předpokoje je uvedl samotný Šádžahán, rádce-velitel palácove stráže, mladý, ale na první pohled zkušený elfský šermíř v krásně zdobeném brnění, se dvěma kindžály na zádech. V luxusním předpokoji nečakali dlouho a předstoupili spolu s Šádžahánem do královnina audienčního sálu. Pověsti nepřeháněly, Mínóé, kterou zatím zahlédli jen zdálky při zahájení turnaje v hodovní síni, byla skutečně neobyčejně krásná. Seděla na vyvýšeném trůně, k jejím nohám se posadil Šádžahán, družinu usadili dole na polštáře u nízkého stolku pod vyvýšenými schody k trůnu. Mínóé družinu milostivě a laskavě přivítala. Mluvila dobře baersky, i když s patrným cizím přízvukem. Zazvonila na malý zvoneček a přinesli vybrané občersvení s výtečným Ahmadnagarským vínem, ročník 830. Tleskla a zazněla hudba a po špičkách přiběhly břišní tanečnice, oblečené jen do zlatých náramků na pažích a krátkých průhledných roušek. Po skončení tance se královna vyptávala na daleké kraje, kterými družina prošla, neboť by si prý přála cestovat mnohem více, než jí vladařské povinnosti umožňují. Nakonec přešla přímo k věci a pravila: "Jistě tušíte, že jsem si vás nedala zavolat jen proto, abych s vámi pohovořila o dalekých zemích. O tobě, Donare z Baeru, jsem slyšela, že v Hůrce na pomezí království GranLuinského jsi vykonal veliké věci a ani na turnaji si nevedeš špatně. To, co vám teď řeknu, však musí zůstat jen mezi vámi, mnou a rádcem velitelem palácové stráže Šádžahánem, jemuž zcela důvěřuji. Chci vás požádat o nemalou službu -- vejděte do Labyrinthu a zabijte Mínótaura!"

Družina seděla dole pod trůnem jako oněmělá, protože jednak žádost velké královny k tak nepatrné družině byla dosti neobvyklá, jednak si až do té doby o pověstech týkajících se Mínótaura mysleli své. Pak se začali radit a ptát ústy Donara, u něhož chtěli zachovat alespoň zdání, že vede družinu vede. Nemohli přece prozradit, že nejen není šlechtic, ale dokonce ani není zrovna nejbystřejším členem družiny. Princezna vysvětlovala a předestřela družině následující obraz: po smrti rodičů se ujmula vlády, nápomocen jí byl její mladší bratr Arthašástra a její staří rádcové ("Arthašástra již není možná není mezi živými," zamáčkla slzu Mínóé, "neboť ze strany svých nových rádců se obávám nejhoršího. Kromě Šádžahána ovšem, ten jediný mi zůstal po boku."). Pak došlo k palácovému převratu, při zřejmě vykonstruovaném procesu byli staří rádci obviněni ze zpronevěry a část vyhnána, část popravena; na jejich místa nastoupili noví, kromě hodností nejnižšího, Šádžahána. Pak vypuklo povstání v Džammú, vedené bratrancem Tántjou Topé, kterému zřejmě Lakšmí Báí zatemnila rozum ("Neštěstí pro naši zem!", zvolala pohnutě královna). teď už prý Mínóé nemůže rádce vyměnit znovu, jsou příliš mocní a obává se o svůj život, musí proti nim bojovat postupně a utínat sani zla jednu hlavu po druhé, s pomocí družiny by chtěla zničit Mínótaura. Stará legenda o Mínótaurovi je nesmysl, ale mezi lidem je hluboce zakořeněná a rádci jí chtějí šikovně využít. Nejspíš oživili Mínótaura a chystají se vyvést ho z Labyrintu na povrch, čímž budou symbolicky zvěstovat konec Mínojské dynastie a dokončí palácový převrat tím, že odstraní mne a Šádžahána. Useknutá hlava Mínotaura vystavená nad hlavní branou učiní všem pověstem o znovuzrození Mínotaura tu nejlepší přítrž. Nebude tím sice vyhrána válka, ale vyhrajeme významnou bitvu, tvrdila královna Mínóé.

Družina byla poněkud na rozpacích a dohodla se s královnou takto: v jejím i svém vlastním zájmu budou držet jazyk za zuby, aby se noví rádci nic nedozvěděli, Donar normálně dokončí turnaj, aby nevzniklo žádné podezření. Na konci turnaje jim královna vzkáže, posel se prokáže domluveným heslem, další audience bezvýznamného šlechtice z Baeru u královny by mohla vzbudit dohady. Družina se pak pokusí pro královnu udělat vše v rámci možností svých sil a svědomí. S tím se rozešli. Donar zakrátko nastoupil do čtvrtého kola turnaje a celkem jasně vypadl. Znaveni hostinou i novými dojmy šli spát do sálu pro nižší šlechtu. Theofrast držel hlídku, což se mohlo zdát v plném paláci zbytečné, ale už nedůvěřovali nikomu a ničemu.

Ráno, bylo-li to skutečně ráno, se vzbudil první Radar. Všichni čtyři spali na kamenné podlaze jakési staré, zaprášené chodby. Na podlaze blikotalo světélko zvané v Impériu "věčný oheň" -- kalíšek naplněný lojem, v němž byl krátký knot. Jinak tma jako v pytli. Okolo byly úhledně srovnány nějaké věci a zbraně. Radar, zpočátku poněkud zmatený, si vše srovnal v hlavě a dospěl k neblahému tušení. Vzbudil své přátele a předestřel jim svou domněnku -- jsou v Labyrinthu!