Druhou z obou otázek sférám položil Eogan ráno dne 2. srpna 860 PZ. Celá záležitost už v té době nesnesla odklad, protože noc z 2. na 3. srpna byla úplňková. Naštěstí se už vrátila Eirien -- ani jí se při sbírání informací nedařilo -- takže parta byla kompletní a akce mohla začít. Thorgal a Alan jako vždy při podobných příležitostech samozřejmě vypracovali důkladný plán.
Nejprve byl učiněn pokus vylákat Saerose z jeho věže. Poslali mu dopis, v němž ho Ned žádá, aby se dostavil na strážnici a přečetl tam myšlenky několika zadrženým individuím, podezřelým z krádeže vzácného meče. Bylo to vymyšleno velmi chytře, neboť se dalo očekávat, že čaroděj si nenechá ujít příležitost hodit krádež Nimlachelu na někoho jiného. Posel se však vrátil s odpovědí od Saerosova majordoma, že pán je indisponovaný a odpočívá. Rozhodli se tedy si pro Saerose do věže dojít. To vše s oficiálním požehnáním městské stráže, jejíž členové si od velitele až po nejposlednějšího pochůzkáře svorně oddychli, že se od nich nevyžaduje v tomto podniku aktivní účast.
Vše proběhlo bleskově a téměř hladce. Alan, přestrojený za vojáka městské stráže, zaklepal na Saerosovy dveře, majordomus otevřel, zeptal se Alana, co si přeje, a lupičova pěst mu velmi lapidárně odpověděla. Bohužel to však Alan trochu přehnal s rozmachem, takže majordomus byl na místě mrtev a nebylo už možné se za něj metamorfovat pomocí lektvaru. Ale to byla jen kosmetická vada na dokonalosti provedení celého plánu. Alan i zneviditelněný zbytek družiny pádili po točitých schodech věže nahoru do Saerosovy pracovny. Elf důstojného vzezření, oblečený v kouzelnické róbě z černého sametu, právě seděl v křesle a četl knihu, když k němu přiskočila neviditelná Eirien a vzala ho třikrát naplocho chodeckým mečem se seslaným zvýšením síly zbraně a trojitým sekem. Pochopitelně omdlel.
Radost družiny se však ukázala jako předčasná, protože brzy zjistili, že to, co pokládali za Saerose, je pouze jeho dubl -- magicky vytvořený dvojník z protoplazmy. Od dubla, jehož inteligence nebyla o moc větší než u cvičeného psa, se samozřejmě nic dozvědět nemohli. Ani zběžná prohlídka věže nepřinesla žádné důležité informace, nepočítáme-li řadu spisů o černé magii, které jasně prozrazovaly Saerosovy zájmy. Donar pomocí pochodně iniciativně zajistil, že tyto spisy ani žádný jiný spis v Saerosově knihovně si již nikdo nikdy nepřečte.
Čekalo je nyní namáhavé a nebezpečné pátrání v rozlehlém loghanském podzemí. Po nezbytných přípravách na cestu, které obnášely zejména nákup zásobníku magenergie a ochranných svitků a posvěcení šípů Eoganem -- dalo se očekávat, že se v podzemí setkají s nemrtvými či neviděnými -- mohla výprava začít. Družinu následovali do podzemí i Eirien se svým psem Tesákem a také Eogan. O Eirienině užitečnosti nemohlo být pochyb; co se týče Eogana, měl družině pomoci hlavně v případě, kdyby se v podzemí setkala s nějakým sektou vyvolaným ďáblem. Knězovou nejsilnější zbraní byla berla s posvátným znamením Grianova kultu, která zabraňovala tvorům Zla přiblížit se k jejímu nositeli na méně než tři sáhy. Jinak se ale exorcista rozmlouváním se sférami a posvěcením šípů téměř zcela vydal z magenergie, a jediné předměty, kterými se kromě berly vybavil, byly stříbrná nádobka na svěcenou vodu a kropítko, což svědčilo buď o značné specifičnosti taktiky boje s ďábly, nebo o knězově nepříčetnosti. Družinu, utvrzenou léty praxe v názoru, že není nad pořádný meč a vydatné kouzlo, to lehce znervózňovalo.
"Až doteď mi ten kněz připadal jako docela schopný," komentoval jeho výzbroj baersky Thorgal.
"Ale co, dyť čerti stejně neexistujou," uklidňoval ostatní Alan.
Okolo páté hodiny večer sestoupila šestice kanálem do stoky a vydala se na strastiplnou cestu podél potoka splašků. Už úvodní boj, svedený s plíživým hnusem, leptavou améboidní nestvůrou, dával tušit, že tentokrát to tak hladce nepůjde. Vystřelené šípy améba dychtivě polykala, vyplivujíc pouze nestravitelné kovové hroty. Ani pokus spálit ji hořícím olejem nebyl úspěšný, hnus utrpěl pouze povrchové popáleniny. Radar opět demonstroval, že rudé blesky jsou velmi účinné kouzlo, ovšem pouze v případě, že neminou terč. Thorgal si vzpomněl na zážitek se zeleným hlenem z Baerského tunelu, a raději se od hnusu a jeho kyseliny držel v bezpečné vzdálenosti. Alan bědoval, že Radar na sebe zbytečně upozornil kouzlením. Eogan se modlil ke Grianu Stvořiteli a Spasiteli. Pouze Donar se vzmužil a praštil do hnusu Dorwinem: Améba na to zareagovala jen tím, že se rozpadla na šest menších jedinců.
Tyto malé hnusy nakonec udolala Eirien svým chodeckým mečem pomocí kouzla ohnivá čepel, podpořeným trojitým sekem. Jedna z améb jí přitom ještě stihla zkonzumovat levou botu. Celkové množství spotřebované magenergie bezpochyby patřilo k nejvyšším, jaké kdy kdo na likvidaci plíživého hnusu použil.
Družina brzy narazila na ústí spojovací chodby mezi kanalizačním systémem a starým trpasličím podzemím. Zde se krátce střetli s krysím hejnem. Hlodavci si ani nehryzli a byli do jednoho pobiti.
V podzemních prostorách, které před staletími vyhloubili trpaslíci, pilně pracoval zub času, takže mnohé chodby zavalila zřícená klenba, a sály, do kterých ústily, se staly nepřístupné. Družina se co chvíli musela vracet zpět a nebylo vůbec jisté, že cestu do svatyně najdou. Navíc sály po vyhnání trpaslíků sloužily lidem po nějakou dobu jako hrobky, takže na každém kroku se válely kosti a kusy zetlelých rakví, a jelikož místo mělo díky blízkosti svatyně zvýšenou magickou aktivitu, bylo jen otázkou času, kdy se družina setká s nemrtvými a jejich souputníky neviděnými. Eogan nelenil a raději všechny kosti preventivně vykrápěl svěcenou vodou.
Zlo, probuzené ze spánku, zaútočilo náhle. Z podlahy se nejprve tiše zvedla pětice kostlivců, aby ty nepříjemně živé vetřelce rozsápala. Donar si s nimi hravě poradil, ale to hlavní nebezpečí přišlo až v dalším sále: Byl tam neviděný! Radar se jej nejprve pokusil odvrátit, ale neuspěl. Počastoval ho tedy bílou střelou, a pak, zatímco se Eogan modlil a zbytek družiny útočil do prázdna, s ním svedl mentální souboj, nebo, lépe řečeno -- s přihlédnutím k silám mysli obou protivníků -- ho začal mentálně masakrovat. Neviděný si to záhy uvědomil, a vyrazil k mágovi, aby na něj mohl zaútočit dotykem: Pak by se role rázem obrátily. Ale Radar není žádný nováček, včas stačil seslat hyperprostor a přesunout se pod ochranu Eoganovy berly. Hrůza tedy aspoň zaútočila na poblíž stojící Eirien, ale ta použila svůj chodecký meč, v němž vyvolala kouzla najdi neviděného a oblíbený trojitý sek a definitivně magického tvora zprovodila ze světa.
V dalším sále čekaly na družinu mumie, nemrtví obzvlášť nebezpeční jak svou schopností psychicky paralyzovat své oběti, tak i obtížně léčitelnými zraněními, které způsobují svými pařáty. Družina však již byla natolik zkušená, že nikdo paralyzujícím schopnostem mumií nepodlehl. Všichni se shromáždili kolem Eogana a útočili na dotírající nemrtvé chráněni jeho berlou. Tato taktika se ukázala jako mimořádně účinná, během chvíle byly mumie pobity, aniž kdokoliv z družiny utrpěl byť jen škrábnutí.
Pak už družinu nikdo neobtěžoval, takže se mohli naplno soustředit na hledání svatyně. Donar brzy zaslechl vzdálené a tlumené hlasy. Vydali se tím směrem, a přišli k místu, kde chodba končila schody vedoucími ke stropu. A právě z prostoru nad stropem byly slyšet hlasy. Z toho, co se dalo zaslechnout, vyplynulo jen to, že ti nahoře něco hlídají a že to hlídání je strašná nuda. Eirien tedy použila telepatii, aby se dozvěděla víc. Výsledek: Zaprvé, jsou to opravdu stráže Bratrstva, hlídající svatyni. Zadruhé, Saeros je ve svatyni. Byli tedy u cíle a vlastní akce mohla začít. Když Alan vystoupal po schodech a prohlédl strop, zjistil, že v tomto místě je kamenná deska, kterou je spojenými silami možné odsunout. Tak se i stalo, zatímco se úderka tvořená Donarem a Eirien se napojila lektvarem rychlosti a připravila k útoku.
Čtyři strážní byli faktem, že protivník se vynořil z podlahy, očividně zaskočeni, a nezmohli se v podstatě na odpor. Jeden z nich nicméně stačil poslat na Donara tři zelené blesky ze slunečního prstenu. Barbarův citrín tentokrát nápor magie nevydržel a rozpadl se. Ztráta talismanu musela Donara mrzet o to víc, že je čekalo střetnutí se Saerosem.
Plán útoku na svatyni byl jednoduchý: V čele půjde Donar následovaný Radarem, který Barbara okamžitě pošle hyperprostorem k Saerosovi na délku meče, a dále Eirien vybavená spící pannou, která současně začne na čaroděje střílet. Než se Saeros stačí rozkoukat a rozkouzlit, bude v bezvědomí, ať už ho do něj pošle spící panna nebo úder plochou čepele Dorwinu. Důležité bylo, jak zdůraznila Eirien, čaroděje nezabít, protože exploze magenergie, která by se v takovém případě uvolnila z jeho hole, by minimálně Donara stála život také.
I přes jednoduchost a přímočarost tohoto plánu nakonec vyvstaly komplikace, a to především díky tomu, že Saeros se rozkouzlil mnohem rychleji, než odhadovali. Sotva Radar teleportoval Donara, zaútočil čaroděj na družinu ohnivými koulemi, plošným kouzlem, před kterým nechránilo ani magické zrcadlo či střeh, ani ebenová hůlka, ani citrínový talisman. Kouzlu unikli Donar, který nyní stál za Saerosem, a také Tesák a Eogan, kteří se drželi vzadu a byli mimo dosah exploze koulí vržených před Radara a Eirien, ostatní však zasáhlo (Thorgalovu věrnému příteli Bulíkovi se dokonce stalo osudným.) A než stačil Donar do Saerose seknout, utekl mu hyperprostorem do více než bezpečné vzdálenosti. Eirien nyní potřebovala udělat několik kroků, aby se dostala do příhodné pozice ke střelbě, což znamenalo další zdržení.
Mezitím o sobě dala vědět i Saerosova kočka, a předvedla další ukázkové plošné likvidační kouzlo -- pekelný oheň. Pod nohama Radara, Eirien, Thorgala a Alana se rozlila hořící kaluž. Alan uskočil dozadu, Thorgal se naopak vrhl dopředu, takže vrazil do škvařícího se, ale v důsledku kouzlení stále ještě pohybu neschopného Radara, a tím mu pomohl dostat se z této pekelné výhně právě včas na to, aby se v ní neuškvařil úplně. Eirien se navzdory žáru vydržela soustředit na míření a konečně na Saerose vystřelila. Spící pannu nakonec nepoužila a rozhodla se z čaroděje jednoduše udělat řešeto.
Ukázalo se, že se Saeros proti fyzickým útokům pojistil zrcadlovým kouzlem, ale proti Eirienině luku se silným démonem a rychlosti a přesnosti, s jakou ho ovládala, mu nakonec nebylo nic platné. Elfka brzo ochranné magické pole kolem čaroděje rozstřílela a pak už její šípy jeden po druhém Saerosovi vnikaly do hrudníku. Exploze hole brzo ohlásila jeho konec.
Ale konec Saerose zdaleka nebyl koncem celého dobrodružství. Nejprve se družina musela vypořádat s Eölem, námezdním bojovníkem, s kterým se už jednou setkali v aššurském Kiši. Sekta si Eöla najala, aby zabil nějakého draka, a tak získal zbraň smočenou v dračí krvi. Co se týče financí, Bratrstvo sice bylo k Eölovi velkorysé, ale po shlédnutí šperků a vzácných zdobených zbraní, které nosili někteří jeho členové, dospěl bojovník k závěru, že nikoliv dostatečně. Tento závěr se ve svém důsledku stal osudný Saerosovi, který chtěl alespoň někoho z družiny přilákat do svatyně a tam ho zlikvidovat jako součást rituálu, a Eöla si k tomu přizval jako posilu (a kvůli momentu překvapení před jej bojem zneviditelnil). Eöl ale pro čaroděje ani nehnul prstem a po boji nabídl družině spojenectví s tím, že jim přenechá odměnu od města, zatímco on si ponechá veškerou kořist po zabitých členech sekty.
Spojit se s někým tak nespolehlivým a bezcharakterním bylo pro družinu s tak vysokými morálními kvalitami těžko stravitelné sousto, ale neměla na vybranou -- pouštět se s Eölem do boje ve chvíli, kdy další členové sekty byli na blízku, by prakticky znamenalo spáchat sebevraždu. Thorgal a Alan tedy alespoň dali Eölovi na vědomí, že pokud je zradí, bude první, koho zabijí.
Bylo nutné se rychle dohodnout na dalším postupu, neboť Eöl je varoval, že Bratrstvo se již shromáždilo ve sklepě jednoho z loghanských domů nad svatyní a brzo přijde někdo z jeho členů dolů, aby obhlédl situaci. Eöl navrhoval, aby předstírali, že je zajal, a pak na členy Bratrstva společně zaútočili během obřadu ve svatyni. Thorgal s Alanem se dosti obtížně smiřovali s myšlenkou přestírat zajetí, což by znamenalo odložit zbraně a nechat se svázat. Nechtěli také čekat až na obřad a prosadili, aby útok proběhl ihned.
Správnost tohoto rozhodnutí zdánlivě potvrdily i informace získané od jednoho z členů sekty, na jehož plánovanou návštěvu upozornil Eöl. Družina byla na jeho příchod připravena a Eirien ho střelila spící pannou, jakmile se objevil ve dveřích. Radar pak uspanému bez obtíží přečetl myšlenky. Z nich zjistil, že nejmocnější člen Lóže, její velmistr, ještě nedorazil a teprve přijde. Zdálo se tedy mnohem výhodnější nejprve si poradit s plebsem a teprve pak se vypořádat s šéfem, tím spíše, že přinejmenším tři z "řadových" členů sekty, dva šermíři a jeden čaroděj, představovali tvrdý oříšek sami o sobě i bez velmistra. Nakonec však velmistr přišel do svatyně připravený k boji, protože se o útoku na sektu stačil dozvědět, a zůstává proto otázkou, zda by nebylo bývalo lepší zaútočit až při obřadu a mít tak na své straně moment překvapení i proti tomuto mimořádně mocnému čaroději.
Pokud jde o boj se sektou, družina v něm podle Alanem navrženého plánu, který byl jistou obměnou původního plánu Eölova, využila momentu překvapení beze zbytku. Donar, Alan, Thorgal, i Eirien si oblékli dlouhé pláště zabitých strážných, pod nimiž ukryli zbraně, Eöl je nakonec přeci jen naoko svázal, a odvedl do shromaždiště, kde právě členové Lóže svorně hodovali. Své "zajatce" přišel ukázal i čaroději a oběma šermířům, a tak je nenápadně dostal do jejich blízkosti. Čaroději nebylo proti Eölovu meči vůbec nic platné zrcadlové kouzlo, jeden z šermířů byl zabit zezadu dřív, než stačil pořádně reagovat, druhý sice vzdoroval o něco déle, ale ani on proti lokální přesile ve složení Eöl, Donar, Eirien, Thorgal nic nezmohl. Zbylí členové Lóže byli pro družinu až nedůstojně neškodní, Alan je jednoho za druhým srážel pěstí.
Po vítězném boji došlo k menší roztržce mezi Eölem, který začal okamžitě sbírat zbraně pobitých šermířů, a Alanem, který nahlas vyslovil myšlenku, že dělení v poměru Eöl všechno, družina nic, není spravedlivé. Eöl poukázal na to, že družina bere odměnu od radnice, a že se tak dohodli. To Alan posléze uznal.
Jeden ze šermířů ještě žil, Radar mu tedy přečetl myšlenky, aby zjistil, kdy a kde mají očekávat příchod velmistra. Dozvěděl se tak, že velmistr přijde před půlnocí přímo do svatyně, pomocí kouzla portál.
Povzbuzeni úspěchem se tedy odebrali do svatyně, aby zde zkoncovali i s velmistrem. (Možnost, že by naopak velmistr mohl skoncovat s nimi, si příliš nepřipouštěli, spíše se obávali, aby temný elf, až uvidí, jaká hrozivá síla proti němu stojí, neuprchl portálem zpět.) Aby čarodějovi znesnadnili případný útok plošnými kouzly, rozmístili se po svatyni. Blízko sebe stáli jen Radar s Donarem, aby mohl mág barbara poslat hyperprostorem tam, kam bude potřeba.
Několik minut před půlnocí se u oltáře rozzářil portál a z něj vystoupil velmistr. Nezdál se nikterak překvapený, a místo, aby uprchl, začal s družinou bojovat, navíc způsobem, který byl až urážlivě ležérní. Jeho havran nejprve temným úderem smetl Donara, sotva ho čaroději Radar poslal hyperprostorem do zad. Než se otřesený válečník zvedl z podlahy, temný elf i se svým přítelem už byl o kus jinde. Všechny šípy na něj mezitím vystřelené k němu doletěly jen na deset sáhů a pak se neškodně odrazily od neviditelné stěny. Eirien nadávala jako dlaždič -- čaroděj měl ochranu před šípy.
Temný elf byl ovšem sám se sebou příliš spokojený, a tak dělal chyby: Zaútočil na Thorgala chladem hvězd, tedy kouzlem, na které reaguje hraničářské magické zrcadlo. Naštěstí pro něj se kouzlo pouze pohltilo, místo aby se od zrcadla odrazilo zpět k sesilateli. Pak by měl čaroděj co dělat, aby své vlastní zaklínadlo ustál. Ztrestal tedy Thorgala za jeho opovážlivost pekelným ohněm a poté sáhl k zrcadlem nezastavitelné psychické magii. Zaklínadlo svaž postavu Thorgala s konečnou platností vyřadilo. Tím samým kouzlem zneškodnil i Eirien, která sice měla magický střeh, nikoliv však už dostatek magenergie. Poté došel svého důstojného uplatnění i onen slavný chlad hvězd, jímž velmistr poslal Eöla k ledu. Mezitím se ale přesunul hyperprostorem a přitom udělal další chybu -- ocitl se příliš blízko Alana. Čarodějovo zrcadové kouzlo sice mohl lupič jen těžko prorazit -- a také neprorazil -- ale využil toho, že je od velmistra na dosah modrých blesků a vyprázdnil celou svou ebenovou hůlku do velmistrova havrana. Přítel se na mezi vyřazení poroučel na podlahu.
Velmistr nechal havrana napospas osudu (= Alanovi, který havrana dorazil podpatkem) a přesunul hyperprostorem pouze sebe, tentokrát k Donarovi. Ten napodobil Alana a poslal na čaroděje z Nimlachelu bílý blesk, tedy kouzlo, které ho v žádném případě nemohlo ohrozit. Čaroděj proto reagoval blahosklonně a seslal na Donara žertovné zaklínadlo -- duševní rozštěp. Barbar tak byl jediný, kdo se po zásahu velmistrovou magií dobře bavil.
Radar nejprve zkusil na velmistra podniknout mentální útok. Když zjistil, že zranit ho tímto způsobem půjde asi tak snadno jako prorazit pěstí cihlovou zeď, seslal na něj za poslední magenergii rudý blesk. I tentokrát minul. Čaroděj už však také neměl magenergie nazbyt, a tak se metamorfoval v obřího netopýra a odletěl ze svatyně.
Alana s Radarem pochopitelně ani nenapadlo ho pronásledovat a naopak si zhluboka oddechli, že představení skončilo. Nemohli teď dělat nic jiného než zavřít ječícího a křepčícího Donara do předsíně svatyně (bránil se kousáním, ale Alan nakonec zvítězil) a čekat, dokud nepominou účinky velmistrem seslaných zaklínadel. Asi za hodinu konečně roztál Eöl, ale moc života v něm nebylo. Alan toho využil a pro všechny případy tohoto více než pochybného spojence svázal.
Nedlouho poté se ve svatyni znovu objevil velmistr, zajisté s čerstvými zásobami magenergie. Už ovšem nekouzlil, protože už to neměl zapotřebí. Za dané situace už mu stačilo jen rozkazovat. Nejprve všem vyslovil uznání za to, jak statečně bojovali, pak konverzačním tónem konstatoval, že nicméně přecenili své síly a že doufá, že příště už si s mocí Ruindoru nebudou zahrávat a pak nařídil Alanovi, aby vydal všechny zbraně družiny. Alan se pokusil před čarodějem Nimlachel ukrýt, a bez uzardění lhal, že neví, kde je. Čaroděj mu v klidu přečetl myšlenky a v klidu svůj požadvek zopakoval.
Když byly všechny zbraně, s výjimkou Dorwinu, který zůstal v Donarově krosně, a různé drobné veteše typu Alanových vrhacích dýk, shromážděny na oltáři, nechal je velmistr odnést dvěma kostlivci, které přivolal portálem. Potom vstoupil do portálu i on a definitivně družinu opustil.
Za další tři hodiny pominuly účinky kouzla svaž postavu seslaného na Thorgala a Eirien, Alan rozvázal Eöla a družina mohla konečně opustit podzemí. (Přitom zachránili nemluvně, které mělo Bratrstvo s sebou a které možná mělo být obětováno během obřadu). Ze svatyně se dostali pomocí kouzla hyperprostor, poté, co Radar kvalifikovaně odhadl, jak hluboko v podzemí asi jsou. Družina nejprve vyslala Eogana, aby obhlédl situaci, t.j. zejména aby zjistil, zda je městská stráž nehodlá místo vyplacení odměny zatknout a obvinit ze žhářství. Ale na to nikdo ani nepomýšlel, stanovisko městské stráže v této věci bylo "ať shoří třeba půlka města, hlavně, když ten ksindl vymlátili za nás".
Ohledání mrtvol ve shromaždišti ukázalo, že členové sekty byli vesměs významní a ctihodní občané, mistři nejrůznějších cechů, z nichž někteří i zasedali v městské radě v opozici proti současnému starostovi. O to raději starosta družině vyplatil slíbených 10000 zl a dokonce na počest statečných dobrodruhů uspořádal na radnici recepci (přišli všichni až na Donara, který se v té době jsa léčen Thorgalem vzpamatovával z duševní indispozice).
Navzdory spokojenosti starosty i městské stráže však celá akce neskončila pro družinu úspěšně -- vždyť si šli do podzemí pro Nimlachel, a vrátili se nejen bez něj, ale i bez ostatních zbraní! To, spolu s potupou, jíž se na nich všech temný elf dopustil, volalo po nápravě a po odplatě, tím spíš, že duchovní vůdce sekty by si časem mohl opatřit jiné obdivovatele. Družina, rozšířená o trio Eirien, Eogan, Eöl, tedy začala ihned promýšlet plán, jak onoho čaroděje najít a sprovodit ze světa.