PJ2: Boj s Eölem a loupežníky

Při plánování útoku na loupežnický srub panovala ve družině všeobecná shoda ohledě toho, že když už mají létající koberec, je nutné toho patřičně využít a jakožto první úder z něj něco hodně těžkého a ničivého shodit loupežníkům na hlavy. Nikdo však nemohl dlouho přijít na to, co by to mělo být. Realizace návrhů jako porazit staletý dub či nalámat v kamenolomu žulové bloky by si vyžádla příliš času, a navíc to velmi nebezpečně zavánělo prací. Nakonec ale dostal spásný nápad Alan.

"Už to mám!" zvolal. "Koupíme sudy a naplníme je vodou z toho jezera. Až na ten srub spadne pár set čtvrtek, tak toho z něj moc nezbude, ani z toho, co bude vevnitř."

Přípravy Alanova velkolepého plánu proběhly hladce. Po naplnění dvou sudů o objemu 250 čtvrtek koberec unesl už jen dvě osoby. Proto na něm nadále zůstali jen Alan jakožto osnovatel celého ďábelského náletu, a Radar, v jehož případě se již několikrát potvrdilo, že vzhledem k jeho přece jen křehčí konstituci není dobré, když je při boji příliš na dosah nepřátel. Donar, Thorgal a Eirien měli za úkol podpořit vzdušný útok útokem pozemním.

Ukryli se v lese poblíž srubu a čekali na setmění. Radar večer dvakrát nahlédl do křišťálové koule, aby zjistil, kde je Eöl a co dělá. Poprvé jej uviděl venku na hlídce, podruhé ve srubu, jak se chystá ulehnout. To byla ta pravá chvíle k útoku. Alan naklonil koberec a oba sudy se zřítily na srub.

Neměly však zdaleka takový účinek, jaký byl očekáván, a to především kvůli chatrné a lajdácky udělané střeše, kterou prošly bez jakéhokoliv odporu, aniž by náraz nějak pocítily stěny. Uvnitř tedy sudy sice nepochybně nějakou škodu napáchaly, ale hnusná barabizna zůstala dál pyšně stát, a poskytovala tak banditům úkryt.

Alan ještě využil momentu překvapení a zastřelil hlídkujícího loupežníka, který postával u ohniště před vchodem, zatímco Donar, Thorgal a Eirien se s tasenými meči blížili lesním šerem.

"Nestřílejte! Nestřílejte!" nesly se ze srubu zoufalé hlasy. "Vzdáváme se." A skutečně, první z loupežníků vyšel ze dveří s rukama nad hlavou. Donar prostřednictvím démona v Nimlachelu seslal kouzlo světlonoš a důkladně vchod nasvítil.

"Kde je Eöl?!" zeptal se vzdávajícího se bandity zostra elfsky Thorgal. Padouch ale buď z tohoto jazyka neznal ani slovo, nebo to velmi úspěšně předstíral, a zablekotal na Thorgala mannsky, že nerozumí.

"Eöl!!" zopakoval Thorgal a pro jistotu vzal nechápavce po hlavě čepelí na plocho. Ten se bez hlesu v mdlobách sesul k zemi. "Proč ho biješ?" zeptal se dobře naložený Donar a přátelsky dloubl hraničáře hrotem Nimlachelu.

Kde je Eöl, to v tu chvíli samozřejmě zajímalo nejen Thorgala. Jiní však volili rafinovanější metody pátrání: Radar nahlédl do křišťálové koule a shledal, že bojovník je právě někde venku blízko srubu (na obraze v kouli se objevila jeho vnější stěna) a že je neviditelný. Vytipoval rychle, která ze čtyř stěn by to mohla být, a seslal do oněch míst ze svitku kulový černý blesk. Ale tip nevyšel, v dosahu kouzla se nikdo nenacházel.

Eirien s tím, že by se Eöl mohl pokusit proklouznout ze srubu ven neviditelný, počítala, a vyvolala proto ve svém meči kouzlo najdi neviditelného. A čepel s démonem hned udělala to, co se po ní chtělo.

Když Eöl viděl, že je prozrazen, nezbývalo mu už nic jiného než smířit se s tím, že přišel o moment překvapení, a zaútočit.

Měl však pouze koženou zbroj a obyčejný obouruční meč, takže Eirien chráněná loghanským kroužkovým brněním a ohánějící se vraždeně ostrou loghanskou čepelí, v níž přebýval démon sesílající kouzla jako zvýšení síly zbraně a trojitý sek, mu byla víc než rovnocennou soupeřkou.

Eöl ale nebyl jediný, kdo využil neviditelnosti, aby tajně vpadl družině do zad. Současně s ním zaútočil údery a kopy na Thorgala -- jak vyšlo později najevo -- jeden z elitních Irvinových lupičů, které cech poslal k loupežníkům jako posilu. Překvapený hraničář byl vyřazen z boje dřív, než se stačil pořádně rozkoukat, Donar však stál poblíž a hned Irvinovu pobočníkovi předvedl, jak pracuje meč, kvůli kterému se do téhle díry ráčil obtěžovat.

Radar pohotově reagoval svým vlajkovým kouzlem, které ovšem opět předvedlo, jak nevypočitatelná může magie být. Ačkoliv všechny tři rudé blesky mířily na Eöla, zasáhl jeden z nich Irvinova lupiče, čímž ho vyřadil z boje (aspoň něco), druhý trefil Donara a třetí dostal bezvládného Thorgala nebezpečně blízko stavu, pro nějž má aquillonská Obecná řeč přiléhavý výraz "drn".

V tu chvíli dal o sobě vědět třetí až doposud neviditelný účastník souboje, velitel loupežníků, který do Donara vpálil šipku se spící pannou a také ho úspěšně uspal. Ještě stačil totéž se stejným výsledkem provést s Eirien, až dosud úspěšně drtící Eöla trojitými seky, než byl zklidněn pomocí kulového černého blesku, který ze svitku seslal Alan.

Situace na bojišti byla rázem mnohem přehlednější: Nepočítáme-li řadové loupežníky, krčící se ve srubu, a dále dvoučlennou posádku létajícího koberce, stál na nohou už jen Eöl, těžce zrubaný Eirieniným mečem. A rychle si uvědomil, že jeho jedinou šancí proti Radarovi a Alanovi nyní je vzít si rukojmí a vyjednávat.

"Odhoďte zbraně a sleťte dolů, jinak vaši přátelé zemřou!" vykřikl (pro jistotu elfsky). Alan tak učinil, i když s rychlostí sestupu to nijak nepřeháněl.

Nyní měl vše v rukou Radar a musel volit mezi dvěma možnostmi: Buď se vzdají, nebo se pokusí Eöla odstavit kouzlem. V případě, že by se rozhodl pro druhou možnost a neuspěl hned na první pokus, znamenalo by to při rychlosti, jakou se Eöl oháněl s mečem, jistou smrt pro Eirien a velmi pravděpodobnou smrt pro Donara a Thorgala.

Radar nic neponechal náhodě a vrhl na Eöla salvu patnácti modrých blesků. V optimální kondici by bojovník takový zásah s největší pravděpodobností s přehledem ustál, jenže po boji s Eirien měl do optimální kondice velmi daleko, a tak se k zemi zhroutila ožehlá mrtvola.

Ostatní členové bandy se po této demonstraci síly vzdali, tentokrát upřímně a bez postranních úsmyslů (neboť jejich počínání v okamžiku začátku útoku bylo jen zastíracím manévrevem majícím odlákat pozornost družiny od jejich neviditelných spolubojovníků). Radar pak u jednoho ze zajatců provedl rutinní čtení myšlenek. Podařilo se mu tímto způsobem zjistit totožnost obou elitních lupičů poražených v boji: Jeden z nich loupežnické bandě velel, druhý byl Irvinův pobočník a měl ohlídat, aby Cech nepřišel při dělení kořisti zkrátka. Tento pobočník jako jediný z těch, co si to s družinou troufli rozdat, střetnutí přežil, a dorazil ho až Alan po boji v návalu spravedlivého hněvu. Rudý Ďábel, když se dozvěděl, o jakou šlo celebritu, tedy mohl dvojnásob litovat, že tomu včas nezabránil.

Zbytek noci strávili na místě a ráno se i se zajatci vrátili do Sostynu. Zajaté loupežníky však nešli předat do Loghanu, kde hrozilo, že je Irvinova síť dostane zpět na svobodu, ale do posádkové pevnosti Zemské stráže. Thorgal a Eirien pak ještě pomohli kapitánu Ahernovi s výslechem tím, že na všechny loupežníky seslali kouzlo odhal vinu, takže se s pláčem doznali, že (podle zápisu do protokolu) "...netoliko zcizili tabardy a halapartny Zemské stráže Jeho Veličenstva, nýbrž zašli ve své špatnosti až tak daleko, že se s pomocí těchto zcizených svršků a zbraní vydávali za vojáky Zemské stráže Jeho Veličenstva, a takto poddané Jeho Veličenstva okrádali." To, spolu se svědectvím okradených poddaných, kapitánu Ahernovi plně postačovalo k sestavení žaloby, na základě které mohl nestranný a nezávislý soud v čele s kapitánem Ahernem vynést nad loupežníky spravedlivý rozsudek.