Na ten průšvih svým způsobem zadělal už Fortinbras, když rozhlásil, že je tady zadarmo půda pro kohokoliv. Netrvalo dlouho a bylo tu víc zájemců o pozemky než pozemků. Většinu té nejlepší půdy si navíc rozebrali ti, co měli konexe, hlavně bohatí hobití statkáři z Kraje, a obyčejní sedláci z Impéria, kteří sem přijeli i s rodinami jen proto, aby konečně mohli hospodařit na vlastním, ostrouhali. A jelikož většinou neměli peníze na cestu zpátky, nezbylo jim nic jiného než tady zůstat a dusit se vztekem na ty nahoře, co s nima zase jako obvykle vyjebali.
Ale Fortinbras si nadělal nepřátele i mezi smetánkou. Statkáře popuzovalo, že trvá na dodržování dohody s králem Lonomakuou o rozdělení hopojského území, takže nemohli rozšiřovat svoje latifundie na úkor domorodců, obchodníkům a řemeslníkům vadil jeho dekret o dani z obratu, nájemcům cínových dolů a kamenolomů se zas nelíbilo nařízení zakazující užívat k práci otroků a všechny dohromady pak štvalo, že guvernér má příliš velkou politickou moc a oni žádnou.
Tak proti němu začali intrikovat a využili k tomu Ilalaoeho, náčelníka, usilujícího o hopojský trůn, který před ním Lonomakua uhájil jen s Fortinbrasovou pomocí. Normálně by ty Ilalaoeho zbojníky Fortinbras za pomoci námořní pěchoty Gildy zničil asi tak snadno, jako jsem teď zabil tu mouchu, co mi přistála na zátylku. Ale s podporou terranovského patriciátu se z toho postupně začala stávat jeho noční můra, zvlášť, když titíž patricijové podávali s gustem do Taruithornu Hlavnímu syndikovi Gildy stížnosti, že guvernér Fortinbras je nedovede ochránit před domorodou lůzou. Fortinbrase to nakonec přestalo bavit a v květnu 59 sám odstoupil. Chvíli se už jako soukromá osoba věnoval nějakým vykopávkám na Kauai, než odplul zpátky do Aquillonie. Do Harlondu, kam měl namířeno, mimochodem nikdy nedorazil a dodnes o něm nikdo nemá žádné zprávy. Možná se jeho loď potopila, možná přistál někde jinde, kdoví. Buď jak buď, Fortinbras už není pro další vyprávění důležitý.
V úřadu jej vystřídal hobit jménem Ponto, který vzápětí většinu svých pravomocí, zejména těch, které se týkaly vnitřní správy, svěřil Radě Deseti, volené místním patriciátem. Rada pak šmahem zrušila ty Fortinbrasovy výnosy, které budily všeobecnou nelibost, s výjimkou toho o hranici s Lonomakuovým panstvím -- statkáři v ní totiž neměli většinu a ostatní členové po dalším území nijak netoužili. V nestatkářských kruzích však panovavala s novým guvernérem všeobecná spokojenost. Není třeba dodávat, že Ilalaoe a jeho kumpáni byli vzápětí po Pontově nástupu do funkce velmi snadno pochytáni a slavnostně pověšeni.
V květnu 860 přivezla loď z Taruithornu v poutech jistého Chilpericha -- mudrce a mistra tamní univerzity, kterého taruithornský soud odsoudil za pobuřování k pěti letům internace v kolonii. To jméno si zapamatujte, protože o něm zachvíli budu mluvit, přičemž mimo jiné jasně vyjde najevo, čím že to tenhle učenec tak pobuřoval.
Idylické období Pontovy vlády skončilo letos v lednu, když Sněm Gildy vypsal mimořádnou berni pro financování válečného tažení proti Pirátské republice po boku Quenie a Impéria. Rada ji odmítla zaplatit s lišáckým odůvodněním, že Terry Novy se to netýká. Ponto to pochopitelně nemohl nechat jen tak a usnesení okamžitě vetoval. Když patricijové ani pak nezaplatili, poslal námořní pěchotu, aby zkonfiskovala jejich zboží v přístavních skladech. Kupčíci na námořní pěšáky poslali městskou stráž, kterou měli pod svým velením, a vzápětí se strhla velkolepá bitva. Za dvě hodiny byli strážníci v krvi, půlka Rady v lochu, druhá půlka rozuteklá po městě a Ponto vyhlásil stanné právo. Předáci patricijů se pak sešli s předáky bezzemků v chudinské čtvrti a uzavřeli dohodu: Když jim bezzemci pomohou porazit guvernéra, dostanou konečně slíbenou půdu, kterou jim Gilda upírá.
Chudině se potom sice podařilo úspěšně vyrabovat guvernérský palác, ale pevnost námořní pěchoty, kam se uchýlil i Ponto, odolala všem útokům, navíc námořní pěchota obsadila přístav a měla tak v rukou všechny trumfy. Zdálo se, že vzbouřencům nezbude nic jiného, než začít vyjednávat podmínky kapitulace.
A v tu chvíli, kde se vzala, tu se vzala, navštívila předáky vzbouřenců záhadná dvojčata jménem Morthin a Morwen. Představili se jako služebníci jakéhosi mocného mága, drakomluvce, a nabídli jim pomoc jejich pána. Patricijové na tom byli hodně zle, a tak přijali. A mág se opravdu dostavil i s drakem. To způsobilo totální obrat situace: Stručně řečeno, drak prostě za podpory mágových kouzel námořní pěšáky spálil i s jejich pevností a samozřejmě i s Pontem. Obránci přístavu pak už byli celkem snadno pobiti nebo padli do zajetí.
Rada Deseti se pak znovu ujala vlády, a tentokrát s plnou parádou: Vyhlásila "nezávislou, svrchovanou Republiku Terra Nova" a do čela státu zvolila dva spoluvládce s titulem generální kapitán: Morthina, a pak trpaslíka Snurriho, největšího nájemce cínových dolů, který se poté, co Rada zkonfiskovala veškerý majetek Gildy, stal jejich majitelem.
Impérium, Quenia i Baer stáhly z Terra Nova své diplomaty. Khazad však nejenže svého konzula na Oahu ponechal, ale dokonce záhy Republiku Terra Nova uznal a tento konzul byl povýšen na khazadského vyslance v této republice. Trpaslíci prostě příliš prahnou po zdejším cínu a perlách. Jiné lodě než khazadské přestaly na Terra Nova připlouvat. To však nevadilo, Snurri i ostatní vůdcové vzbouřenců měli své příjmy jisté.
Zbývalo jen vyřešit takový malý problémek -- co se slibem bezzemkům ohledně přidělení půdy. Členům Rady bylo jasné, že k tomu, aby ho mohla splnit, bude muset porušit dohodu uzavřenou s Lonomakuou, a tím proti kolonii popudí domorodce. A do toho se nikomu v Radě moc nechtělo.
Ovšem pouze v Radě. To generální kapitáni už byli jiní kabrňáci a dokázali celkem jasně rozpoznat, že válčit s domorodci bude snadnější, než válčit s bezzemky, byť je domorodců víc, a začali hájit požadavky sedláků proti Radě. V půlce března došlo k dalšímu převratu, Morthin a Snurri prohlásili Radu za rozpuštěnou, její členy zatkli a uvěznili, jejich majetek zabavili a tři z nich později popravili.
A nejen je. Se zavíráním, popravováním a konfiskacemi se totiž doslova roztrhl pytel. Morthin a Snurri si k tomu přizvali Chilpericha z Taruithornu, aby všem těm sviňárnám dodal, abych tak řekl, vědecké opodstatnění. S jeho spisem O ideálním státu, za jehož veřejné šíření ho v Taruithornu poslali do vyhnanství, to byla vskutku hračka, začalo se mluvit o nutnosti odstranit "přežitky", přičemž takovým přežitkem se stal v podstatě každý, kdo měl příliš velký majetek. Chilperich dokázal o těchle věcech žvanit na náměstí celé hodiny a lidi ho hltali. Pikantní na tom všem bylo, že těch nejlukrativnějších konfiskátů se jednoho po druhém nenápadně zmocňovali oba generální kapitáni. Plebsu stačilo předhodit drobty, aby si toho nevšímal, zatímco Chilperich je natolik naivní, aby věřil, že občané Morthin a Snurri ten majetek jen poctivě spravují pro blaho republiky.
Ti dva také spolu s Chilperichem vytvořili novou vládu, takzvaný Výbor pro veřejné blaho. Jeho členy se vedle jich samotných stali zdejší syndik, kudůk Uter, a jeden z bezzemků, jakýsi Bonifác, kterému dali titul tribun lidu.
Výbor okamžitě vydal spoustu dekretů, příkazů a zákazů. Jako přežitky byly zrušeny i hospody a nevěstince, byl vydán zákaz nosit zbraně a honosné šaty a příkaz oslovovat se občane a občanko. Králi Lonomakuovi poručili, aby přísahal věrnost Republice. Chudák nějak asi honem nepochopil, co po něm chtějí, tak ho popravili. Pro Chilpericha to byla rozcvička, takhle prý hodlá skoncovat se všemi monarchy. Dále byla zbořena socha objevitele Terry Novy admirála Isengarda a místo ní se teď staví socha Vůdce lidu Chilpericha. Výbor také vybudoval velké vojenské jednotky a síť konfidentů tak hustou, že teď v podstatě jedna půlka obyvatel donáší na tu druhou. A to hlavní nakonec: Zrušil dohodu o hranici s Lonomakuovým územím a zahájil tak rozsáhlou expanzi na jih spojenou se stejně rozsáhlým zabíjením a zotročováním domorodců. Jestli proti tomu Gilda se svými spojenci nic neudělá, je celé Hopoe do roka bez jediného svobodného domorodce...