PJ2: Šestý úkol

Dne 21. dubna 861 svolává Lenwe družinu, sestávající z jeho nevlastního mladšího bratra mága Radara (11. úroveň), chodce Thorgala (11. úroveň), šermíře Donara (10. úroveň) a lupiče Alana (10. úroveň) a seznamuje ji s dalším, v pořadí již šestým úkolem:

"Na včerejším zasedání Rady Impéria jsme několik hodin rokovali o otázce případného útoku na vzbouřenou kolonii Terra Nova. Bude to složitý a nebezpečný podnik a já jen doufám, že my, rádci a ministři Jeho Císařské Milosti, nejsme jediní, kdo si to uvědomuje a že i na dvoře Jeho Veličenstva Velekrále quenijského, a hlavně pak v radách gildovních měst a na sněmu v Taruithornu chápou, že jde o víc než o umravnění pár neposlušných kupčíků a sedláků. Temní elfové se začínají i zde v Aquillonii rýsovat jako jasné nebezpečí a hrozba už nejen mudrcům a mágům, ale i těm, kdo nevidí tak daleko. Vcelku otevřené použití magie a rudých draků při povstání na Terra Nova jasně svědčí o tom, že temní elfové onu vzpouru přinejmenším podpořili, pokud ji přímo nepodnítili.

Hovořil jsem o možnosti střetnutí s Ruindorem s Jeho Excelencí Björnem, vyslancem knížectví Cronk-ny-Baa. Potvrdil mi mou domněnku, že pokud se k válce s temnými elfy nepřidají i dva jejich nejvýznamnější oponenti v Ladgalenu, Mannin a Gwainwaith, je jen malá šance na vítězství. Jenže tyto dvě země jsou nepřáteli i sobě navzájem a ač jim existence Ruindoru oběma ztrpčuje život, na stranu druhou jim i vyhovuje: Gwainwaithu se hodí neustálé útoky goblinů a trollů na manninskou západní hranici, které Manninu znemožňují soustředit se plně na expanzivní plány na východě, a Mannin zase velmi oceňuje to, že Ruindor brání ohromnému gwainwaithskému loďstvu proniknout vně útesové bariéry.

Bylo by tedy těžké dosáhnout toho, aby se v boji proti temným elfům tyto dvě velmoci Teru spojily. Přesto jsem však navrhl Radě Impéria a Jeho Císařské Milosti, abychom vyslali do Ladgalenu diplomaty a začali s oběma zeměmi jednat. Jeho Císařská Milost se zpočátku stavěla proti takové misi a nechtěla ani slyšet o pouhé možnosti války s Ruindorem, protože prosazuje politickou izolaci Impéria od Ladgalenu, ale když jsem získal dostatečnou podporu v Radě, nakonec ustoupila. Rozhodlo to, že chceme-li s Ladgalenem obchodovat, a to chceme, je taková izolace dlouhodobě neudržitelná. Tím spíše, že jejím garantem jsou de facto právě temní elfové, kteří už víc než tisíc let šíří po Aquillonii i Ladgalenu Zlo a Chaos.

Jednání s Manninem a Gwainwaithem o přistoupení k naší koalici samozřejmě svěřím našim nejlepším diplomatům. Jeho Excelence Björn mi již jménem své země nabídl zprostředkování jejich setkání s manninským a gwainwaithským vyslancem v knížectví Cronk-ny-Baa. Pro vás, kteří také nejste tak v diplomacii zcela nezkušení, mám úkol, který se snad v tuto chvíli může jevit ve srovnání s jednáním v Ladgalenu jako méně významný, ale v konečném důsledku tomu tak být nemusí: Rozhodl jsem se vás vyslat na Východ do Chattijského království, abys tam, bratře, jednal o možnosti připojení se k protiruindorské koalici s tamním panovníkem a jeho rádci.

Na tuhle myšlenku mne přivedla pochvalná zmínka Jeho Excelence Björna o tom, jak obratně jste si počínali při jednání s jistým vysoce postaveným manninským knězem, vedeném v zájmu pana z Raue, kdy jste dokázali beze zbytku využít toho, že onen kněz je vám osobně zavázán. Napadlo mne, že zavázán je vám i Fortinbras, jehož jste zachránili ze zajetí temných elfů a který je nyní dvorním mágem chattijského krále Šuppiluliumaše, tak proč toho nevyužít. Chattijci sice nejsou bezprostředně ohroženi Ruindorem, ale jejich největší nepřítel, Orjatská horda, je podle Fortinbrasových poznatků spojencem Ruindoru. Navíc Fortinbras bude soudě podle jeho osobních zkušeností patrně tím posledním, kdo by se myšlence války s temnými elfy bránil.

Přirozeně, bratře, že s sebou dostaneš veškeré potřebné pověřovací listiny, které budou dokládat tvé postavení mimořádného vyslance Spojeného Impéria."