PJ2: Dopis od Loiga z Raue

Dne 20.7.860 PZ (20.7.1165 LL) dostává Radar v Brithombaru od Loiga z Raue dopis následujícího znění:


Vážený pane Radare,


s velkým potěšením jsem od svého tajemníka přijal zprávu o Vašem zájmu ujmout se v Manninu jednání s generálním vikářem Ferdiadem. Jsem již také seznámen s obsahem Vám adresovaného Ferdiadova sdělení, a touto cestou Vám tedy zasílám nejen své písemné zmocnění k mému zastupování, které od Vás pan Ferdiad požaduje, nýbrž také své stanovisko k obsahu jeho sdělení, z něhož prosím vycházejte při svém jednání v Kione Droghadu.

Pokud jde o moji gwainwaithskou misi, ta se vyvíjí úspěšně a můj dobrý přítel, ctihodný poslanec Galdor, mi přislíbil, že na příštím zasedání Parlamentu přednese návrh rezoluce, která by administrativě Finglora VIII doporučovala předložit Manninskému království návrh smlouvy o pronájmu Svobodného pobřeží na dobu 100 let. Počkáme si, jak celá záležitost dopadne. Jsem nicméně mírným optimistou, neboť pro Gwainwaith to bude znamenat přístup k jižnímu moři a pro manninskou pokladnu finanční příjem, který by jinak z tohoto území nikdy neměla. Proslýchá se, že Stuart VI hodlá opět učinit dobyté sostynské území údělným knížectvím pod vládou korunních princů. Dojde-li k tomu, věřím, že současný korunní princ bude velmi tlačit na to, aby byla tato smlouva uzavřena, neboť jeho zištnost vysoko překonává všechny ostatní jeho početné nectnosti.

Kdyby se nicméně přeci jen stalo, že by Svobodné pobřeží nebylo Gwainwaithu pronajato (lhostejno zda pro nezájem gwainwaithský či manninský) a já byl donucen se bavit se sniaulským Dvorem a Svatou Církví, k oběma bych přistupoval zcela jinak, než si představuje pan Ferdiad.

Především je vyloučeno, že bych někdy holdoval manninskému králi (o následníkovi trůnu ani nemluvě), tak, jako to houfně udělalo přes padesát jihosostynských šlechticů po porážce u Emain Magha. (Vypráví se, že Stuart VI si tenkrát musel zašpuntovat řiť, aby mu do ní urození pánové nanalezli.) Chápu sice oprávněné obavy jihosostynské nobility o jejich léna, na která už se ve Sniaulu třesou královi oblíbení dvořané, nicméně konstatuji, že já nic takového naštěstí nemám zapotřebí, protože pochybuji, že zrovna o Svobodné pobřeží by byl mezi manninskými urozenci zvlášť velký zájem. Jsem proto nanejvýš ochoten slíbit Jeho Veličenstvu Stuartovi VI to, že nebudu vyvíjet žádné aktivity nepřátelské manninskému království, ale znovu opakuji, nikdy jej neuznám za svého lenního pána.

Dále je vyloučeno, že bych dal byť jen jediný měďák na financování jakékoliv zločinné církevní agendy. Rád například přispěji na opravu jihosostynských chrámů poškozených během drancování vítěznou armádou Jeho Veličenstva (které paradoxně nosí titul Ochránce Víry), ale čarodějnice se za moje peníze pálit nebudou. Mohu rovněž ujistit Církev Svatou, že hodlám respektovat platnost Protimagického dekretu tou měrou, že nevstoupím na jiné manninské území než je Svobodné pobřeží, a že tudíž coby arcikacíř nebudu nijak urážet svoji opovážlivou přítomností zbožnost manninské Obce věřících Svaté Církve.

Je samozřejmě možné, že moje nabídky budou jak ve Sniaulu, tak v Kione Droghadu shledány jako nedostatečné, a že panovník i hlava Svaté Církve učiní pokus mě násilím přimět k poslušnosti nebo dokonce odstranit. V takovém případě je pouze upozorňuji, že to bude těžší, než by se při pohledu na Cronk-ny-Baa mohlo zdát, neboť jakožto velmistr Vysokého Umění mohu být velmi nepříjemným protivníkem.

Samozřejmě není nutné, pane Radare, ba dokonce ani žádoucí, abyste tato moje stanoviska podával panu Ferdiadovi takto surově. Spoléhám v tomto na Váš diplomatický um, jenž je každému pravému mágovi vlastní.


Přeji Vám mnoho úspěchů při jednání!

Váš
Loig z Raue