PJ: Gorinův sen:

... konečně jsi téměř u CÍLE. Jsi v nějaké podzemní kobce, v zatuchlém vzduchu cítíš nebezpečí. Všechno je pokryté prachem. Něco ti skřípe pod nohama. Perly. Ano, jsou to pravé perly, roztržený náhrdelník. Jindy bys je okamžitě začal sbírat, ale teď jdeš k cíli své cesty, k několikastupňovému podstavci s těžkou kamennou truhlou. Všude číhá smrt. Aby jsi se sem vůbec dostal, musel jsi překonat tolik hrůz, že ti téměř s jistotou zešedivěly vlasy i vousy. Určitě i tady je spousta pastí, ale ty jsi teď jakoby nehmotný, jdeš, nebo spíš vznášíš se přímo k truhle. Jako nic odsouváš těžké víko a uvnitř leží meč. Krásný, a přece strašný. Bereš ho do ruky, ale on je ohromně těžký a navíc tak PÁLÍ! Seškvařená kůže, bolest, před očima vidiny stašných nestvůr...

... probudil ses bolestí, zpocený strachy, s popálenou rukou (1k3 životů)...

... a znovu upadáš do těžkého, neklidného spánku, probouzíš se až ráno.