PJ2: Přijetí družiny radním Longem

Ještě, než se Radar stačil pořádně nadechnout k tomu, aby zarmouceným hlasem oznámil Longovi, že po jeho karavele Belladoně, zvané Ceckatý Tornádo, jako by se zem slehla, ho kudský radní přerušil a držel řeč jako první.

"Jestli jste mi, pane Radare, přišel oznámit, jak jste pochodil na Terra Nova, tak se namáháte zbytečně. Ehm, asi bych vás měl oslovovat Vaše Excelence -- ani jste se nezmínil, že jste Císařův vyslanec, to bychom si pak nikdy nedovolili vás tam posílat v rybářské bárce. Jak říkám, byla by to zbytečná námaha, protože už jsem leccos slyšel. Už tu totiž byli vyslanci z té jejich republiky, vyslechli jsme je na zasedání Rady města. Celý průběh vaší diplomatické mise nám dopodrobna vylíčili a líčení zakončili tím, že Impérium se za vaše dobrodružné aktivity odmítlo omluvit. Sečteno a podtrženo, Impérium pro to, aby naše občany dostalo z toho jejich vězení, neudělalo vůbec nic. Jejich propuštění budeme muset vyjednat sami a výkupné zaplatit taky sami."

Jelikož Radar pouze moudře mlčel, nezbylo Longovi nic jiného, než si vzít znovu slovo.

"Vaše Excelence, díváte se na jednoho z posledních zastánců setrvání Svobodného města Kud ve Svazku se Spojeným Impériem. Poraďte mi, jakými argumenty bych měl v Radě vzdorovat všem návrhům na vyhlášení samostatnosti, když Impérium Kudu nic nedává a jen bere? Vždyť my jsme dojná kráva Romy, kdykoliv se toho hodí: Málo se urodilo a ze sedláků už víc nevydřeme? Kud to doplatí! Vdává se nějaká princezna z císařského domu a je potřeba věno? Maličkost, od čeho máme Kud! Vedeme zas nějakou obskurní válku a nemáme na to? Žádný strach, zazobanci z Kudu zacinkají měšcem!

Popravdě řečeno nečekám, že byste mi opravdu poradil, protože žádné takové argumenty neexistují. Ale buďte aspoň tak laskav, Vaše Excelence, a tlumočte Jeho Císařské Milosti tyto naše výhrady. Spolu s tím, že částku, kterou budeme nuceni vyplatit na výkupné, odečteme od válečných berní, které nám byly vyměřeny."

"Tak to ne!" jal se Alan zčistajasna urputně bránit imperiální erár, zatímco Radar pokračoval v moudrém mlčení. "To je přeci totéž, jako kdyby vám to výkupný zaplatil Císař! Císař s tím nemá nic společnýho."

"Že ne?" zvolal Longo. "Jeho Císařská Milost že nemá nic společného se svými věrnými poddanými? No to bych se na to podíval... Nemá ale valnou cenu se o tomhle přít, naše rozhodnutí bylo řádně projednáno a odhlasováno a nezvratně platí bez ohledu na všechna potenciální veta, ať už od starosty, nebo od místokrále, nebo přímo z Romy. Pokud Císař nesouhlasí, nechť zkusí prosadit svoji vůli silou."

Radar měl aquillonské dějiny v malíčku a dobře věděl, jak skončil zatím poslední Císař, kterého napadlo se svářit se s místními kramáři, Kleomenes VII Dobrotivý. Proto spolkl ostrá slova, která se mu drala na jazyk, a klidným, vyrovnaným hlasem pravého diplomata prohlásil, že bude stanovisko kudských ctihodných pánů radních Jeho Císařské Milosti tlumočit.

"Co se týče vaší Belladony," vrátil Thorgal raději hovoru k původně zamýšlenému tématu, "je nám velmi líto, že jsme vám ji nepřivezli. Těch třista zlatých, které jste nám dal jako zálohu na odměnu, vám teď samozřejmě vrátíme. Ale pátrat po ní budeme dál. A co byste řekl tomu, kdybysme vám ji přivezli plnou ladgalenského zboží?"

"Pro mě za mě," pokrčil rameny Longo. "Ta loď mě i s vybavením přišla na pětadvacet tisíc. Úplně by mi stačilo ke štěstí se s ní zase shledat, podpalubí ať třeba zeje prázdnotou. Mimochodem, když už je řeč o ladgalenském zboží, musím vám připomenout, že Jeho Císařská Milost udělila výsadní právo na obchodování s ním romskému kupeckému cechu. Ani to se nám tady v Kudu dvakrát nelíbí. Chápu, že musí být příjemné projíždět se v kočáře ulicemi sídelního města a poslouchat, jak všichni volají sláva a vivat, ale Impérium opravdu není jen Roma."

Když Radar Longa ujistil, že Dvoru předá i tuto stížnost, na hobitově tváři se objevil o poznání spokojenější výraz. Sáhl do zásuvky svého psacího stalu a vytáhl odtud složený a zapečetěný list papíru.

"Málem bych byl zapomněl na tohle," řekl. "Nevím, jestli vás to potěší, ale pan Everard se minulý týden vrátil do Kudu. Přivezl s sebou jednoho sonwaithského elfa, jistého Bíréndru, a několik vojáků z terranovské posádky. Z té původní, gildovní, rozumí se. Pan Everard se tu už ani neukázal v oprávněné obavě, že bychom ho popotahovali za to, že vás tam nechal. Ale onen Bíréndra mě požádal, abych vám, pokud za mnou přijdete, předal tento jeho dopis, což také činím."