Elfština. Nazývána též klasická elfština kvůli odlišení od příbuzné lesní elfštiny. Nejstarší kulturní jazyk Ladgalenu, s dochovanými písemnými památkami z 5. stol. PřZ. Lze vést spory o tom, zda byla Aquillonie osídlena elfy z Ladgalenu nebo naopak aquillonští elfové osídlili Ladgalen. V každém případě se tak stalo v době, kdy byl vývoj jejich jazyka prakticky ukončen: Rozdíl mezi aquillonskou elfštinou (quenijštinou) a ladgalenskou elfštinou není větší než rozdíl mezi britskou a americkou angličtinou, ačkoliv ladgalenští a aquillonští elfové prokazatelně neměli mezi sebou více než tisíc let žádný kontakt. Elfové jsou, alespoň pokud jde o jejich řeč, velmi konzervativní.
Elfština je úředním jazykem Gwainwaithského a Ruindorského království. Hovoří jí tedy i temní elfové, jejichž původ je zcela zastřen rouškou tajemství, a je také rodnou řečí gwainwaithských trpaslíků a některých lidí žijících v Gwainwaithu. Lidští otroci temných elfů hovoří zvláštním dialektem, který je v podstatě směsí elfštiny a mannštiny.
Vzhledem k značnému kulturnímu významu elfštiny je jí v Manninu, Sostynu a někdy dokonce i Aššuru užíváno jako jazyka učených disputací a diplomatických jednání, jsou v ní sepisovány učené traktáty, kroniky, zákony i smlouvy. Role elfštiny v ladgalenské kultuře tedy odpovídá roli latiny a francouzštiny v kultuře evropské.
Ladgalenští elfové píší stejným runovým písmem jako elfové v Aquillonii, pravopis je ovšem mírně odlišný.
Lesní elfština. Ladgalenští lesní elfové jsou příbuznými elfů z pobřeží. K jejich odloučení došlo ve velmi vzdálené minulosti, takže lesní elfština se od klasické elfštiny poměrně značně odlišuje. (Kdo umí klasickou elfštinu, je schopen rozumět i lesní elfštině a naopak; past je však o 6 vyšší).
Lesní elfština nemá spisovnou podobu a její kulturní význam je zanedbatelný.
Mannština. Kolem 1. stol. PZ hovořili četnými dialekty tohoto jazyka lidští kočovníci z manninských plání. Na slovní zásobě i stavbě mannštiny je sice patrný substrátový vliv elfštiny, přesto však jde o jazyk zcela odlišný a mluvčímu elfštiny nesrozumitelný. Mannština je nepochybně příbuzná i lidskému jazyku Aquillonie, ale jde o příbuznost příliš vzdálenou.
Mannština je rodným jazykem manninských a sostynských lidí, a tudíž i dominantním jazykem celého poloostrova. Jako svým rodným jazykem jí hovoři i většina lidí v Gwainwaithu, a také většina sostynských trpaslíků. V Gwainwaithu se běžně vyučuje ve školách, a proto tuto řeč ovládá i mnoho gwainwaithských elfů. Lze tedy říci, že mannština hraje v Ladgalenu podobnou roli jako Obecná řeč v Aquillonii, na rozdíl od Obecné řeči však jde o plnohodnotný jazyk.
Mannština používá runové písmo, které lidé převzali od elfů.
Dvergarština. Dvergarština je jazykem sostynských trpaslíků. Je vzdáleně příbuzná mannštině (pozn. 1), a tedy i lidskému jazyku užívanému v Aquillonii, zato však zcela nepříbuzná s jižanštinou, jíž hovoří aquillonští trpaslíci. Existují proto hypotézy, že dvergarštinu převzali trpaslíci od nějakého lidského národa, s nímž kdysi dávno společně žili, a v její prospěch opustili svůj původní jazyk.
Pokud je tato hypotéza správná, tak se v současnosti děje to samé, co kdysi: Mnoho sostynských trpaslíků, zejména těch, kteří žijí v městech s lidskou většinou, používá raději mannštinu než dvergarštinu, a řada z nich už dvergarštinu ani pořádně neovládá; lpí na ní v podstatě jen obyvatelé malých horských trpasličích obcí a několik málo tradicionalistů. Gwainwaithští trpaslíci hovoří téměř výlučně elfsky.
Dvergarština má své vlastní runové písmo, zcela odlišné od elfských run. Nejstarší zachované dvergarské runové nápisy jsou datovány rokem 158 PZ.
Aššurština. Aššurština je lidský jazyk (avšak zcela odlišný od mannštiny), rodná řeč většiny obyvatel Aššurské říše a rovněž úřední jazyk v této říši. Čistě geograficky vzato se nejedná o ladgalenský jazyk, ale přesto je potřeba ji v tomto přehledu zmínit, protože mnoho Aššuřanů žije na ladgalenském území, zejména v Brithombaru a v přístavech na severním pobřeží vůbec, a dále ve východním Sostynu. Východosostynský dialekt mannštiny obsahuje řadu výrazů pocházejících z aššurštiny.
Aššurština používá slabičné klínové písmo určené k rytí do hliněných tabulek, které má přes 600 znaků. Vzhledem k jeho složitosti jím dovede psát jen velice málo lidí.
Černá řeč. Jako černá řeč jsou souhrnně označovány desítky navzájem dosti odlišných jazyků a dialektů, kterými hovoří kmeny a klany ladgalenských goblinů a trollů. K vzájemné domluvě užívají tyto rasy jazyků, kterými se hovoří na územích, v jejichž blízkosti žijí, tedy elfštiny a mannštiny. Užívají je ovšem ve značně zkomolené, pokleslé podobě, jež je i rodilému mluvčímu těchto jazyků špatně srozumitelná (past o 6 vyšší než u příslušného jazyka).
Netřeba dodávat, že uživatelé černé řeči si na písemný styk příliš nepotrpí.