PJ2: Mannin

Geografie. Království Mannin leží ve střední části poloostrova Ladgalen, na jihu a z části na severu je omýváno mořem. Se všemi sousedními zeměmi má přirozenou hranici tvořenou horským hřebenem: S Ruindorem na západě je to vysočina Croink Beishtyn, s Gwainwaithem na severu Zelené hory, Sleityn Geayney, a se Sostynem na východě Železné hory, Sleityn Yiarn (Pozn. 1). Prakticky po celém manninském vnitrozemí se rozprostírá úrodná nížina pokrytá travnatou stepí, jen na několika místech rostou řídké listnaté lesy. Na pobřežích je půda spíše písčitá. Jižní pobřeží se vyznačuje velmi suchým klimatem a step zde téměř přechází v polopoušť, naopak podél severního pobřeží rostou v pásu sahajícím až 100 mil do vnitrozemí převážně borové lesy s malou příměsí různých listnatých stromů. Zalesněné jsou rovněž pohraniční horské oblasti, kde převládají bukojedlové lesy, ve vyšších polohách roste kosodřevina.

Nejběžnějšími zvířaty manninských plání jsou stepní zajíci a rovněž divoký tur, ale je možné tu narazit i na smečky vlků. Manninské lesy nejsou ve srovnání s gwainwaithskými a zvláště sostynskými tak bohaté na zvěř. Přesto v nich najdeme všechny běžné druhy zvířat, jaká žijí v Sostynu i Gwainwaithu, jako divoká prasata, muflony, jeleny, ale také rysy, vlky a medvědy.

V osídlených oblastech byly stepi samozřejmě zkultivovány v pole, případně pastviny. Nejhustěji obydleny jsou kraje podél Shenn-Ushtey a jejího největšího přítoku Feagh, kde žije kolem poloviny všech obyvatel království a kde také leží tři největší města, přístav Lerphoyll (původní elfský Iaurbar, 25 000 obyvatel), hlavní město Sniaul (65 000 obyvatel) a sídlo Nejvyššího velekněze Kione Droghad (40 000 obyv.) Naopak téměř zcela pustou oblastí je jižní pobřeží, najdeme zde jen malé rybářské osady.

Politické uspořádání. Mannin je stavovská monarchie. O moc se panovník dělí s aristokracií a duchovenstvem, jejichž příslušníci zastávají nejvýznamnější úřady v zemi.

Hlavou státu a jeho výkonné moci je král. Jeho poradním sborem je jím jmenovaná Královská rada, odkud vycházejí všechny návrhy královských dekretů, mezistátních smluv i zákonných předloh schvalovaných Zemským sněmem. Má zpravidla 12 až 15 členů. V čele Královské rady je kancléř, který zároveň řídí chod Dvorské kanceláře, úřadu, který se stará o veškerou agendu Rady. O správu majetku Koruny, tedy korunních statků a měst, silnic, poštovních stanic, královských hradů a pevností a také státní pokladny a jejích pohledávek, pečuje další úřad, Dvorská komora, řízená prezidentem, jehož jmenuje panovník na návrh Královské rady. Král má k dispozici i tajnou službu, která je využívána především uvnitř království pro stíhání zločinů proti Koruně. V čele této služby je panovníkem jmenovaný Nejvyšší ochránce Koruny.

Moc krále a zemských úřadů je pod dohledem Zemského sněmu, který se schází pravidelně jednou za rok a mimořádně v případech, kdy chce král vydat zákonné nařízení, které vyžaduje souhlas zemských stavů. Na Sněmu zasedá 56 manninských pánů (vyšších šlechticů, jejichž právo účastnit se Sněmu je dědičné v přímé linii), 103 zemanů (nižších šlechticů, které na Zemský sněm delegují zemanské sněmy v jednotlivých krajích Manninu) (Pozn. 2), 24 opatů klášterů a 87 velekněží církve boha Griana, v Manninu státního a jediného povoleného náboženství. Zemský sněm potvrzuje nástupnictví krále, a v případě, že vládnoucí dynastie vymře, volí nového panovníka. Bez schválení Zemským sněmem nemůže král mj. vypsat berni ani svolat Zemskou hotovost pro tažení mimo hranice Manninu.

Soudním dvorem příslušným pro šlechtu a církev je Zemský soud. Podléhá mu i král, avšak pouze v civilních věcech; krále a úřady Koruny zastupuje v řízení před soudem královský prokurátor jmenovaný Dvorskou komorou. Žalobu k tomuto soudu může na šlechtice, kněze i samotného panovníka podat kdokoliv, tedy i poddaní, ale u těch je to prakticky vyloučeno vzhledem k povinnosti složit v takovém případě kauci 5000 zl. 11 soudců tohoto soudního dvora je voleno na 10 let Zemským sněmem. O všech jednáních u Zemského soudu se vede zápis do Zemských desek. Zemský soud projednává i veškeré převody vlastnictví šlechtického a církevního nemovitého majetku, takže Zemské desky obsahují mimo jiné i neustále aktualizovaný registr všech lén a jejich vlastníků.

Těchto lén je přibližně 2000 a mají je v držení většinou šlechtici. Výjimky představují jednak statky v okolí Sniaulu a města Sniaul a Lerphoyll, jež jsou v přímém držení krále, město Kione Droghad, které je výsostným územím Církve, a dále 24 lén náležejících klášterům.

Všichni držitelé světských lén jsou si postavením rovni a jsou přímými vazaly krále, neexistuje tedy žádná hierarchie šlechty v tom smyslu, že by nižší šlechtic byl vazalem vyššího. Léna jsou, nedědí-li se závětí, v zásadě dědičná v přímé linii. Dědické řízení vždy podléhá přezkoumání Zemským soudem, a jsou-li jakékoliv nesrovnalosti, není dědici dovoleno se léna ujmout. Zemský soud může šlechtici léno také přímo odejmout tehdy, proviní-li se závažně proti zákonům království, přičemž řízení v této věci se zahajuje zpravidla na návrh Nejvyššího ochránce Koruny v zastoupení královským prokurátorem. O udělení uprázdněného léna ovšem rozhoduje přímo a výlučně král, který má ostatně i pravomoc povyšovat poddané do zemanského či panského stavu.

Panovník, šlechta a kláštery mají nad poddanými na svých statcích prakticky neomezenou moc. Naproti tomu samospráva měst a vsí, vykonávaná volenými (a vrchností schvalovanými) obecními radními, má pravomoci jen velmi omezené (Pozn. 3) a přísluší jí zpravidla pouze péče o obecní majetek. Dohled nad dodržováním zákonného pořádku náleží rychtářům, které do obcí dosazuje vrchnost. Ti mají i soudní moc nad poddanými, i když omezenou: Závažnější civilní věci, jako jsou např. spory mezi obcemi, či věci hrdelního trestního práva, rozhoduje buď přímo vládce léna nebo jeho regent, nebo jím jmenovaný tribunál vrchnostenského soudu. Rychtáři rovněž mají povinnost vést urbariální knihy, evidenci poddanské nájemné půdy a poddanských živností a z nich vyplývajících daňových povinností, a tyto daně pro vrchnostenskou pokladnu vymáhat. K výkonu úřadu je jim k dispozici nejméně jeden pověřený zástupce a určitý počet ozbrojenců a úředníků závisející na velikosti obce a statků v jejich správě.

Poddaní, ať už ve městech nebo na vesnicích, mají všechna běžná soukromá práva s výjimkou práva vlastnit půdu. Pokud nejsou v panské službě (jako např. rychtáři, zbrojnoši, šafáři, hajní, písaři, lokajové, štolbové, kuchtíci, komorné, čeledíni na panských velkostacích atd.) a mají samostatné hospodářství či provozují obchod nebo řemeslo, musejí svému feudálovi odvádět daň (buď peněžní nebo ve formě robot), a muži starší dvaceti let, kteří nejsou poddanými klášterů, podléhají odvodní povinnosti (z které se ovšem mohou vyplatit).

Jádrem manninské armády je elitní Královská garda se dvěma tisíci těžkooděných jezdců šlechtického stavu (největší odkladiště druhorozených šlechtických synků). Její členy od vrchního velitele až po řadové vojáky osobně jmenuje král na návrh Královské rady. Každý světský feudál udržuje na svém panství stálý vojenský oddíl k zajištění pořádku. (Vojenská ochrana klášterů přísluší světským feudálům ze sousedních lén.) Z této jednotky, doplněné o odvedence z řad svých poddaných, má vládnoucí šlechtic povinnost postavit oddíl Zemské hotovosti a velet mu. Počet poddaných, které musí páni a zemani vyzbrojit a vytvořit z nich vojenskou jednotku, závisí pochopitelně na tom, jak velká jsou jejich panství. Síla kompletní Zemské hotovosti je kolem 90 000 mužů.

Státní vlajka. Státní vlajka Manninského království vyjadřuje sepětí světské moci, kterou symbolizuje otevřená stříbrná koruna manninských králů v purpurovém poli, a moci Církve, v jejímž znaku je posvátný symbol boha Griana. Na vlajce je zobrazen zlatý v bílém poli.



Hospodářství. Mannin je výrazně zemědělský stát. Vzhledem k malé svobodě obcí a značnému konzervativismu většiny zdejší šlechty zde řemesla a obchod spíše stagnují. Výjimku představují pivovarnictví, vinařství a vinopalnictví: Pivo, víno a destiláty se z Manninu vyváží do Sostynu, Gwainwaithu a dokonce i Aššuru. V přístavních městech na severu země se celkem daří námořnímu obchodu, jehož organizace je nicméně zcela v rukou tamních feudálů, nikoliv měšťanů.

Hlavními zemědělskými odvětvími jsou pěstování obilí (zejména pšenice a žita, na severu ječmene), ovoce, vinné révy a chmele a chov skotu. Na 15 největších panstvích v úrodných oblastech jsou zemědělské práce vesměs centrálně organizovány panskými dvorci, které spravují vrchností dosazovaní šafáři a na nichž pracují poddaní v rámci robotní povinnosti, a jen menší část půdy je pronajímána poddaným k samostatnému hospodaření. Na ostatních lénech je tomu právě naopak.

Školství. Monopol na vzdělávání má v Manninu církev. Školy jsou zřizovány při chrámech a vyučují v nich kněží. V Kione Droghadu, Sniaulu a Lerphoyllu jsou církevní univerzity, jejichž rektoři jsou voleni akademickou obcí. Hlavní fakultou je pochopitelně teologická fakulta, světské obory (tj. právo, lékařství a filozofie) jsou spíše jen do počtu.

Obyvatelstvo. 97 % obyvatelstva tvoří lidé, jen 3 % elfové. Elfové, kteří obývají hlavně lesní samoty, nemají žádné zástupce mezi šlechtou (šlechtického stavu je asi 1 % obyvatel země). V pol. 12. stol. LL (= pol. 9. stol. PZ) má Mannin přibližně 2,3 milionu obyvatel.



Pozn. 1. Po připojení jižního Sostynu k Manninu a Železných hor ke Gwainwaithu r. 1165 v rámci Dimbarské smlouvy se Sleityn Yiarn staly hranicí manninskou-gwainwaithskou, hranice Manninu se Sostynem probíhá od průsmyku Daa-Clegh mezi Carmarthenem a Železnými horami na východ po carmarthenském hřebeni až k aššurské hranici, takže Aššur se stal čtvrtou zemí hraničící s Manninem. Pátou je od r. 1166 knížectví Cronk-ny-Baa.


Pozn. 2. Po připojení jižního Sostynu k Manninu r. 1165 byl počet zemanských křesel zvýšen na 105.


Pozn. 3. Samosprávám některých jihosostynských měst byly po jejich připojení k Manninu r. 1165 ponechány pravomoci téměř ve stejném rozsahu, jaké měly pod vládou Sostynské koruny. Do každého z nich byl nicméně jmenován královský rychtář, který však pouze u jejich samospráv zastupuje zájmy Manninské koruny v záležitostech majetkových i záležitostech trestního stíhání.