Aššurština. Aššurština, která je mateřštinou většiny naprosté většiny obyvatel aššurské říše, je nejvýznamnějším jazykem Východu nejen co do počtu uživatelů, ale i z hlediska kulturního. Dá se říci, že je (s jistou výjimkou Ionie) pro Východní země tím, čím je pro Ladgalen elfština. V mitannštině, chattijštině i orjatštině najdeme velké množství z ní převzatých slov. Zvláště silný je vliv aššurštiny v Mitanni, které bylo po čtyři staletí aššurským vazalským státem. V království Mitanni je aššurština v protikladu k domácí rodné řeči dodnes považována za "prestižní" jazyk, hovoří se jím na královském dvoře a v palácích šlechticů a jsou jím psány všechny důležité právní dokumenty.
Sama hovorová aššurština je díky stykům s Ladgalenem pod jistým vlivem elfštiny a (byť v mnohem menší míře) také mannštiny. Mnoho Aššuřanů dokáže těmito jazyky mluvit a psát, zvláště elfština je velmi ceněna.
Aššurština používá velmi složité slabičné klínové písmo o 642 znacích, jež se ryjí do hliněných tabulek, které se potom vypalují. Nejstarší písemné památky z Kalchu jsou datovány do období 1. stol. LL a v tomto jazyce byla sepsána rozsáhlá literatura.
Mitannština. Společně s ionštinou, chattijštinou, churitštinou a jazyky severních kočovníků, patří mitannština do stejné jazykové rodiny jako mannština, dvergarština a lidská řeč Aquillonie. Naproti tomu aššurština je jazyk zcela izolovaný, a do odlišné rodiny patří také jazyky jižních kočovníků.
Mitannsky jako svou mateřštinou hovoří většina obyvatel této říše s výjimkou Ionie, kolem 30 000 Mitannců žije ve východním Aššuru. Platí za jazyk nižších vrstev, elity mluví (a pokud to umějí, tak i píší) aššursky, učenci někdy dávají přednost i ionštině. Vzhledem k těmto prioritám je mitannské písemnictví velmi chudé a v podstatě se omezuje jen na úřední dokumenty.
Mitannština se zapisuje přizpůsobeným aššurským písmem. Toto přizpůsobení je vzhledem k značně odlišné slabičné struktuře obou jazyků velmi rozsáhlé a hodnoty znaků se v obou písemných systémech shodují jen málo; to platí bez výjimky pro všechna převzetí aššurského písma k zápisu jiných jazyků. Nejstarší známé mitannské texty pocházejí z 4. stol. LL.
Ionština. Oblast na území Chatti a Mitanni mezi mořem Thalassa a pohořím Tmólos, je domovem starého národa Ioňanů. Jejich kultura se rozvíjela do značné míry nezávisle na aššurské a aššurskou kulturu také v mnohém překonala. Ionská literatura, výtvarné umění, věda, filozofie i politika jsou vysoce ceněny i elfy, kteří se jinak v těchto věcech spíše dívají na lidi skrz prsty.
Ionské písemnictví je nesmírně rozsáhlé a je aššurským překonáno jen proto, že Aššuřanů je dvacetkrát víc. Nejstarší ionské texty pocházejí z 2. stol. LL a jsou psány upraveným aššurským klínovým písmem; o necelých sto let později však Ioňané pro svůj jazyk vyvinuli mnohem jednodušší hláskové písmo o 24 znacích, které se zapisuje "klasicky", tedy brkem a inkoustem na pergamen.
Chattijština. Chattijština je rodnou řečí obyvatel Chattijského království s výjimkou Ionie. Člení se na dva poměrně odlišné dialekty, dolnochattijský, kterým se mluví v nížinách a který má spisovnou podobu, a hornochattijský, užívaný barbarskými horaly. (Kdo se naučí jeden z těchto dvou dialektů, má na druhý past s nebezpečností o 3 vyšší). Chattijština má řadu slov převzatých jak z aššurštiny, tak z ionštiny.
Chattijci se naučili psát až v 5. stol. LL od Ioňanů. Používají tedy ionské hláskové písmo, samozřejmě nutně poněkud upravené. Chattijsky psaná literatura je chudá, na rozdíl od Mitanni nikoliv proto, že by chattijští vzdělanci dávali přednost jinému jazyku, ale prostě proto, že ve válečnickém Chatti je na vzdělance velmi obtížné narazit.
Churitština. Churitsky se kdysi mluvilo na území urartských knížectví, ale po jejich podrobení Mitannci došlo k silné asimilaci tamního obyvatelstva. Dnes tímto jazykem hovoří necelých 10 000 lidí v jihovýchodním Mitanni a jeho praktický význam je zanedbatelný. Zapisuje se upraveným aššurským písmem.
Jazyky kočovníků. Pod toto označení patří rozsáhlá skupina dosti různorodých jazyků či dialektů. Poměrně jednoznačně lze od sebe oddělit pouze jazyky severních kočovníků (sever Mitanni a oblast východně od pohoří Lukki), které jsou příbuzné s mitannštinou, chattijštinou a ionštinou, a jazyky jižních kočovníků (oblast jižně od Aššuru a Chatti), které tvoří větev nepříbuznou s žádným dalším lidským jazykem.
Do jižní větve patří také orjatština, jediný z těchto jazyků, který má jisté právo být označen jako kulturní. V 10. stol. Orjati převzali a k zápisu svého jazyka upravili aššurské klínové písmo, a užívají jej při správě svého státu, Orjatské hordy.