Gorin: Khazad podruhé

Poté co jsme prodali magickou dýku ze Zeleného údolí (kde kouzelník mazaně využil magii za což mu dík) a přestáli útok Minerwalských zloduchů (kde figuroval můj ďábelský plán, který nám moc nepomohl -- kromě mémo nápadu ukrýt jednu zlatou cihlu do sudu se zelím -- a opět kouzelníkovy čáry (budu se to muset taky naučit) za což mu znovu dík), jsme se dostali do našeho oblíbeného města Khazadu. (i když Donarovým nejoblíbenějším městem stále zůstává Minerwal) Všichni tři jsme všichni čekali na Kavku & spol. (to znamená pes a jiná havěť), který se učil být chodcem (a doplňoval si stavy vybitých zviřátek) v Minerwalu a okolí. Protože si naše okruhy zájmů moc netykají, tak jsme peníze uložili do banky a každý se vydal svou cestou. Kouzelník se vydal do knihovny (musej tam dávat něco zdarma jinak by tam přece nemohl vydržet), já jsem se šel seznámit s místním obyvatelstvem Maronu a Donar se vydal do lesa. Nejlíp z nás dopad asi Radar, protože sice nic nezískal, ale ani nic neztratil (okreslené pergameny se nepočítají, ty jsem si moh "půjčit" taky). Barbar v lese dostal přes čumák (jak se to mohlo stát?) a přišel o Dračici. Aspoň, že tak. (Teda ne, že bych mu ji nepřál, ale mě bohatě stačí náš Thorgal & spol.)

Jak sem již uvedl, šel jsem se seznámit s Maronem v Khazadu. Je hezké, že na světě, kde je tolik různých ras a náboženství je v každém větším městě jedna (nebo i více) stálých hodnot - Maron. Poté co jsem se seznámil s personálem Maronu jsem se rozhodl se seznámit i s jeho klientelou. Což mi přivodilo jistý problém. Onemocněl jsem chorobou, která postihuje jisté citlivé partije. Nejprve jsem tomu nevěnoval pozornost, ale po čase se to stalo akutnějším. Naštěstí do města dorazil můj spasitel Thorgal Kavka. Protože jsem ho nechtěl popudit původem nemoci (a nechtěl jsem poslouchat ty jeho řeči o čistotě těla a ducha), přesunul jsem problém do oblasti žaludku. Což jsem neměl dělat. Thorgal mě sice vyléčil kouzlem, ale zároveň mě krmil (v dobré víře, že mi to uleví) sračkovníkem, což se projevilo mou dvoudenní indispozicí (štěstí, že jsem trpaslík a hodně toho snesu, jinak to mohlo být i delší).