Elfská říše, nejstarší stát v Aquillonii (podle záznamů). Země plná dávných tajemství a legend. Analogie v našem světě -- není. Něco mezi komunismem a feudalismem.
Téměř ze 100% tvoří obyvatelstvo elfové, pouze v Severním Yellandu též lidé. Mezi elfy je těžké zapadnout. Možná proto, že to znamená změnit sebe sama.
Elfové nemají vlastně žádnou ústřední vládu. Celá rasa se skládá ze složitého propletence kmenů, rodů a rodin.
Elfové sami sebe rozdělují na několik větví: zelení elfové jsou nejpočetnější, z jejich řad vzešla většina slavných elfských druidů. Lodě Modrých elfů, zvaných též Stavitelé korábů, brázdí nejvzdálenější kouty Ókeanu. Žlutí elfové utrpěli velké ztráty ve Válkách s Hadem, žijí hlavně v Yellandu a v okolí Aedd Gynnvael. Za samostatnou větev se dnes povožují též Jižní elfové, dělící se dále na Sonwaithské elfy, Sonwaithské vyhnance neboli Elfy z Hůrky a sedmihradské Hnědé elfy.
Elfská vláda je něco, co ne-elfové v Aquillonii jen těžko chápou. Všechno se řídí jakoby samo. Všude je klid a pořádek. Nebo alespoň skoro všude. I v Quenii jsou žebráci, vydřiduši, zloději a holky na jednu noc, ale v mnohem, mnohem menší míře než jinde. Zdánlivá anarchie se v dobách, kdy je to potřeba mění v poměrně slušně fungující systém. Tento systém se snad nejlépe dá charakterizovat jako žij a nech žít, co sám nemáš rád, nedělej druhým, poslouchej moudřejší, starší a zkušenější.
Elfská hierarchie vypadá následovně: jednotlivec -- rodina -- rod -- kmen -- větev -- všichni elfové -- velekrál elfů.
Quenia -- elfská země, byla donedávna tvořena Velkým Hvozdem a větší částí Malého Hvozdu. Po Ernijském míru v roce 857pz získali část svých takzvaných historických elfských území od Spojeného Impéria: Severní Yelland a Ostrov Draco až na opuštěný přístav Arnor. Sami elfové považují za quenijská území ještě zbytek Malého Hvozdu, celý zbytek Žluté země (Yellandu), přístav Aedd Gynnvael a Jižní Hvozd (Sonwaith). Všechna tato území jsou nyní součástí Spojeného Impéria.
Velký a Malý Hvozd jsou největšími hvozdy ve střední Aquillonii vůbec, konkurovat jim mohou jedině horské lesy Khazadské. Území Velkého Hvozdu je poměrně hornaté, protékané četnými potůčky, potoky, říčkami i skutečnými veletoky jako je Fin. Malý Hvozd má spíše charakter pobřežní pahorkatiny, kterou rychlé bystřiny stékají přímo do Severního Oceánu.
V obou hvozdech žije celá řada lesních tvorů od jelenů, losů, srnek, muflonů, vzácných daňků a ještě vzácnějších bájných jednorožců přes zajíce, králíky, myši (zvláště nebezpečné jsou případným cestovatelům nory Hrabalky Quenijské) a další menší hlodavce až k šelmám jako jsou všechny druhy medvědů, vlci, vrrci, lišky, lasičky a kuny, rysové, vzácně pumy a konečně i řada tvorů vysloveně podivných a neobvyklých, za všechny jmenujme alespoň různé lesní skřítky. Hojně jsou zastoupeny všechny druhy ptáků s výjimkou největších horských druhů jako je například orel královský. Quenia by se nezasvěcenému pozorovateli mohla zdát rájem lovců. Vzhledem k pramalému pochopení elfů pro bezdůvodné pobíjení zvěře tomu tak však ani zdaleka není.