Gorin: Tvrz v Zeleném údolí
Když jsme se vydali na lov hrochů, tak jsme mimo jiné narazili na krásné, ba
přímo malebné údolí. Později vyšlo najevo, že až tak malebné nebylo. Nejprve
jsme došli do vesnice, kde se staly dvě nemilé věci. Nejdříve byla vesnice
přepadena orky a jedním trpaslíkem. Zde jsem ještě za pomocí traverzy sám
zlikvidoval dva orky. Ti bastardi však měli řemdihy a tak mě můj přítel Thorgal
vyléčil. To však nebylo až tak zlé. Horší věc byla, že mi došel špiritus. Je
pravdou, že nemusím pít každý den, ale až dosud jsem věděl, že se napít
můžu. Myšlenka, že nemůžu, se mnou dost zacloumala. Snad proto jsem souhlasil
s šíleným návrhem nějakého, jako duch se zjevivšího, hraničáře. Ten nás
požádal, abysme zlikvidovali jakéhosi zlého kouzelníka a jeho pohůnky. Nebudu
to zde rozepisovat, jenom bych se zmínil o dvou věcech.
- Do rukou se nám dostala bezva věcička. Totiž křištálová koule. Ta každýmu
ukáže jakékoliv místo si přeje. (Například sem se podíval co se děje
v Maronu za což jsem byl moralistickou odnoží naší skupiny seřván a koule
mi byla odňata.) Mohli jsme se tak podívat co právě dělá náš nepřítel. Bohužel
jsme zjistili, že náš nekamarád kouzelník má taky jednu. Všelijak jsme
taktizovali a kouli si více či méňe úspěšně půjčovali, což však bylo naprosto
zbytečné, protože nakonec jsme stejně vzali tvrz přímým útokem.
- Než jsme stačili vyřídit kouzelníkovy pomocníky, ten šmejd na nás posílal
napřed psy a potom obrovský ptáky. Možná to bylo obráceně, ale mě to bylo
stejně jedno, protože moje milá traverza mi zajistila do dvou kol tiché
bezvědomí. Před závěrečným střetnutím (kde jsme se mimo jiné s Thorgalem
rozhodli párkrát si zmateně prohodit svitek obsahující kouzlo na zabití toho
parchanta, což se nám dokonale povedlo, protože nakonec se nám svitek málem
ztratil) jsem si od Donara vypujčil šavli od které jsem očekával vyšší
pohyblivost. Mé přání se mi splnilo. Mělo to však jeden malinkatý háček. Nebyl
jsem totiž na takovou rychlost během boje zvyklý a tak jsem při prvním
střetnutí s mágem, kdy Thorgalův dvojník s hraničářem Drepanem
statečně bojovali a Thorgal zas čuměl jak eunuch v Maronu (tradičně, na
druhou stranu musim uznat, že jako jediný z nás je schopen svoji magii
využít k léčení, za což mu díky, protože mi tím mnohokrát prokázal velkou
službu), získaný čas využil k tomu abych srdnatě obíhal okolo stolu
uprostřed místnosti. Někdo by mě mohl křivě obvinit, že jsem se snažil vyhnou
těm dvěma trollům, pravda je sice taková, že jsem se skutečně snažil trollům
vyhnout, ale jenom proto, abych mohl zákeřně (jak jinak) zezadu zaútočit na
kouzelníka. To se mi nakonec přece jen podařilo -- s šavlí se přece jen
běhá o něco rychleji. Ten prašivej mág však přesto zdrhnul.
Naštěstí jsme ho přece jen dostihli a dobili. Před tím jsem ještě nakonec
(teda doufám, že nakonec) navštívil tradiční bezvědomí. Ten prašivec měl
poslední kouzlo, které použil na mě. NA MĚ, KTERÝ BYL Z NÁS VŠECH
NEJNEŠKODNĚJŠÍ!!! No asi to je prostě můj osud.
Nakonec, když už bylo po všem, jsem šavli vrátil Donarovi ne snad proto, že
bych chtěl bojovat s traverzou (konečně mi došlo, že jen tak postávat
uprostře bitevní vřavy se sekyrou se kterou se ani nestačíte rozmáchnout je tak
trochu jako tahat Vendulu za copy - ta vás kopne víte kam a jste tak jak tak
mimo), ale proto abych si v jedné z věží našel fungl novou orčí
šavli, která je přece jenom pro moje povolání poněkud vhodnější.