Dějiny. Gilda vznikla r. 594 PZ jako koalice kupců z původně dvanácti pobřežních měst v Impériu, Quenii a Khazadu, za účelem usnadnění vzájemného obchodu a společné obrany jejich obchodních lodí proti pirátům. V průběhu 7. a 8. stol. PZ se k této koalici připojili kupci z ještě šestnácti měst, dalších sedm pak Gildě povolilo si v nich zřídit svá skladiště a kanceláře, tzv. kontory. S tím, jak ekonomická i politická moc tohoto spolku rychle rostla, gildovní města se stávala fakticky nezávislá na vládách států, na jejichž území ležela. Gilda dokonce začala vlastní města zakládat, zejména v Quenii a Baeru. R. 678 PZ je poprvé použit oficiální název Velká Gilda svobodných přístavů Aquillonie.
Vztahy mezi Gildou a jednotlivými aquillonskými státy se lišily případ od případu. Quenijští velekrálové a baerská knížata, kteří nikdy necítili potřebu řídit úplně všechno, co se v jejich zemích dělo, ponechávali Gildě volnou působnost ve veškerých aktivitách, zvlášť když pozorovali, že neusiluje o expanzi do vnitrozemí. Tito panovníci mimo jiné od gildovních měst ve svých zemích nevymáhali daně, čímž potvrzovali jejich nezávislost de facto. Toto přátelské gesto se jim bohatě vyplatilo, protože už samotné příjmy z cel ze zboží dováženého do jejich zemí z těchto měst, ať už v nich bylo vyrobeno nebo do nich dopraveno po moři, byly víc než uspokojivé. Vládcové Khazadu, řídící se heslem "škoda každého zlaťáku, který se skutálí jinam než do naší kapsy", Gildu uznávali jako suverénní mocnost dokonce de iure (poprvé dekretem krále Dáina III z r. 681 PZ), ale jen proto, aby mohli prohlašovat, že khazadské území, na němž stojí její města, jí bylo Khazadským královstvím pronajato, a tudíž má Koruna právo z něj vymáhat daň. Gilda, která měla s trpaslíky jakožto významnými obchodními partnery svatou trpělivost, na toto jejich svérázné pojetí suverenity přistoupila.
Nejsvízelnější byly vztahy mezi Gildou a Impériem, jehož císařové se skřípěním zubů sledovali, jak se starostové gildovních měst podřizují jejich rozkazům stále méně a méně ochotně, a nakonec je zcela ignorují. Džbán trpělivosti Impéria přetekl r. 718 PZ, když se Gilda rozhodla na jeho území založit nové město. "Při Solovi, my těm kramářům ukážeme, kdo tady vládne, a kdo tady zakládá města!" zaznamenalo pero kronikářovo slova císaře Kleomena VII Dobrotivého (697-731 PZ), jimiž komentoval zprávu o tomto úmyslu Gildy.
Kleomenes oblehl všechna čtyři gildovní města v Impériu, ale ani jedno z nich se mu nepodařilo dobýt, mimo jiné vzhledem k tomu, že bylo nad síly císařské válečné flotily narušit jejich zásobování po moři. Ta naopak utrpěla od gildovního loďstva sérii zdrcujících porážek, při nichž byla téměř zničena, a válečné lodi Gildy začaly útočit na imperiální přístavy. Za necelý rok od vyhlášení války byl císař nucen potupně požádat o mír.
Mírová smlouva, uzavřená r. 719 v hlavním městě Gildy, Taruithornu na severním pobřeží Quenie, byla vzhledem k okolnostem pro Impérium překvapivě výhodná, neboť Gilda nepožadovala reparace, ale "jen" uznání de iure. Výměnou za toto uznání se zavázala nezneužívat vůči Impériu své drtivé převahy na moři (Měla a má víc lodí, než všechny ostatní aquillonské státy dohromady.) Vedle toho se Gilda s Impériem dohodly na volném pohybu lodí a osob a na právní pomoci.
Politické uspořádání. V pol. 9. stol. PZ má Gilda 43 členských měst po celém aquillonském pobřeží s výjimkou Grammory a Krollandu. Politickou moc v nich mají členové (=občané) Gildy, kteří tvoří jen kolem 10 % obyvatelstva v gildovních městech. Členy mohou být pouze muži. Členství je dědičné v mužské linii a získat je lze na doporučení nejméně dvou členů Gildy.
Členství dává jeho nositeli právo účastnit se obecního shromáždění, ale jen tehdy, vlastní-li v daném městě dům. Obecní shromáždění se schází jednou za tři roky, aby zvolilo desetičlennou městskou radu (Radu Deseti) v čele se starostou. Ta zasedá v průměru jednou za týden. Projednává a schvaluje městské vyhlášky a volí, popř. odvolává, městského syndika, který je nejvyšším správním úředníkem, pětici soudců městského soudu a velitele městské stráže.
Syndik a jeho kancelář zajišťují veškeré administrativní úkony, např. vyměřují a vybírají daně, vedou městskou pokladnu, matriku a pozemkovou knihu, spravují veřejný majetek, v součinnosti s městskou stráží dohlíží na dodržování zákonů, udělují licence pro výkon těch povolání, které to podle městských právních předpisů vyžadují, zajišťují zastoupení města v soudních sporech apod.
Městská stráž dohlíží na pořádek ve městě a zabezpečuje jeho obranu při napadení. V případě války přebírá její velitel všechny pravomoci syndika a rovněž některé pravomoci soudu.
Líčení u městského soudu probíhají před samosoudcem, nebo (v závažnějších věcech) před tříčlenným tribunálem. Platí zásada rovnosti před zákonem, člen Gildy nemá proti nečlenovi žádné výhody. Odsouzený k smrti může požádat o milost starostu.
Jednou za půl roku se v Taruithornu schází Sněm Gildy, jehož delegáti jsou voleni městskými radami jednotlivých měst. Tento Sněm rozhoduje o společných financích Gildy a odvolává Hlavního syndika Gildy a velitele Gildovního válečného loďstva i velitele Gildovní námořní pěchoty, pověřuje všechny vyslance Gildy a přijímá vyslance cizí.
Úřad Hlavního syndika vede zejména společnou pokladnu Gildy, spravuje kontory a zastupitelské úřady a registr lodí plavících se pod vlajkou Gildy. Sídlí v Taruithornu, stejně jako vrchní velitelství loďstva i námořní pěchoty. Společné vojenské jednotky mají kotviště a kasárny téměř ve všech gildovních městech. Všechny ústřední orgány Gildy jsou v jurisdikci Městského soudu v Taruithornu.
Obyvatelstvo. Průměrné složení obyvatelstva (ca. 50 000) gildovních měst podle ras je následující (v závorce podíl u členů Gildy): Lidé 30 % (30 %), elfové 20 % (15 %), hobiti 30 % (35 %), kudůci 10 % (15 %), trpaslíci 10 % (5 %), barbaři 5 %, ostatní rasy 5 %. Složení v jednotlivých městech samozřejmě závisí na tom, na kterém pobřeží leží - v quenijských městech bude více elfů, ve městech na jihu Impéria více hobitů, atd. V Gildovní námořní pěchotě slouží téměř ze 70 % barbaři.
Hospodářství. Přepočteno na počet obyvatel, Gilda představuje nejbohatší a hospodářsky nejvýkonnější stát Aquillonie. Řemeslníci nejsou organizováni do cechů a volně si konkurují. V řadě oborů vznikají manufaktury (kovárny, přádelny, loděnice aj.). Gilda je aquillonskou rybářskou velmocí a významný vývozní artikl tvoří i mořská sůl. Všechny ostatní potraviny a suroviny se však musejí dovážet. Gildovní města jsou také významnými obchodními centry.
Školství. V gildovních městech jsou veřejné i soukromé školy všech stupňů. Univerzita v Taruithornu patří k nejprestižnějším vzdělávacím institucím v Aquillonii a Námořní akademie tamtéž je v Aquillonii svého druhu jediná.