Gorin: Náš nový nepřítel -- moře

Poté co jsme se setkali s Kavkou nás zase opustil Donar (opět kvůli výcviku). Vydal jsem se tedy s Thorgalem a Radarem do pevnosti Kud. Iniciátorem celého výletu byl Thorgal. Kdyby jsme s Radarem věděli proč tam jde, šel by sám. Poté, co jsme tam dorazili, se Thorgal vydal na pláž, kde si snad chtěl stavět z písku bábovičky či co. Byl ale vyrušen obřím krabem, takže si písek vzal s sebou a utek. Teda ... Pravda je asi taková, že ten písek nejspíš potřeboval, ale jeden nikdy neví. Na zpáteční cestě se rozhodl, že sám uloví medvěda. Nejspíš si chtěl po přestupu dokázat jak je dobrej, což se mu podařilo. Poté jsme se vydali už i s Donarem do přístavu Terowal. Rozhodli jsme se, že si koupíme loď, protože jinak se na Grammoru nebylo možno dostat. Nejprve jsem se pokusil najmout nějakého ostříleného kapitána i s lodí, avšak jediný, kterej byl ochotnej se vydat do Soutěsky děsu byl jakýsi ožralý (permanentně) barbar. V naší skupině se tu a tam začaly ozývat názory, co až může způsobit alkohol (Thorgal). Rozhodl jsem se vzít si tyto řeči k srdci a začít pilně trénovat. Slaná voda se přece pít nedá. O pár dní později jsme už byli na moři na vlastní lodi, kterou jsme koupili od Hanzy i s hobití posádkou. Byl zde ale problém. Prvních pár dní jsme totiž krmili svým napůl stráveným obědem ryby a bůh ví co ještě. Nejdéle to bavilo (to se dalo čekat) zviřátkomila Kavku. U ostrovů před soutěskou jsme narazili na dvě monéry (teda oni se snažily narazit do nás) a spoustu kanoí. Naštěstí jsme s sebou měli několik zápalných šípů, takže monérám jsme utekli a kanoisti pochopili co je to oheň na vodě. Po vplutí do soutěsky jsme potkali chobotnici s vybraným apetitem (Thorgal Magosys Kavka zvracející přes palubu), ale tý jsme se rychle zbavili. Až na to, že nám pár hobitů spadlo přes palubu, byla cesta soutěskou docela klidná. Na inkrinimoavném místě jsme se vylodili a došli si pro ty knihy. Cestou zpět nás přepadla banda skřetů či orků. Zde jsme pochopili, že k velení bandy hobitů (námořníci) je zapotřerbí buď silný hlas nebo bič. Naštěstí jsme to zvládli a to hlavně díky Kavkovým výbušným šípům (takovou blbost bych si nikdy nekoupil). Ještě ten den jsem začal trénovat s ohnivou vodou, což tak zaujalo Thorgala, že mě zavřel do své kajuty (chlípník jeden). Tam jsem našel jeho truhličku s lektvárky, která sice byla zamčená, ale od čeho jsou paklíče, že Thorgale?! Avšak při vzpomínce na sračkovník jsem to radši nechal bejt. Poté jsem vyšel zpět na palubu mezi lidi. (Thorgal nezamkl.) Naše cesta pak pokračovala více méně nerušeně až do Romy.