9. července 1165: Jsme v přístavu Ur na aššursko-sostynské hranici a zítra odtud vyrazíme do Ynnydu. Pěšky, jak jsem navrhovala. Ne, že by moje návrhy bral někdo vážně, naopak. Ale Thorgalovi a Donarovi se nepodařilo sehnat nikoho, kdo by nás do Ynnydu odvezl lodí.
Tedy, jednoho chlapa sehnali, ale mělo to ten háček, že do jeho lodi trochu teklo. Plavit se s ním by bývalo mohlo být docela zábavné, jenomže Thorgal je občas trochu suchar, a prohlásil, že na tenhle vrak on nevleze, takže z toho sešlo. Pak se ještě vykecávali s kapitánem jedné sostynské kogy, která vezla do Kalchu víno. Nevím o čem, možná ho Alan zkoušel přemluvit, aby to otočil a hodil nás do Ynnydu. (No, nepovedlo se.) Já jsem se mezitím šla trochu projít po nábřeží a nakoukla jsem do hospody, jestli mi Halfred a Rudiger dobře hlídají Tesáka.
Když jsem se pak vrátila k molu, tak vidím, že Thorgal s Alanem jsou pořád ještě na palubě, Donar a Radar postávají nějakých dvacet sáhů od lodi, přičemž Donar se tváří tajuplně a spiklenecky a něco Radarovi šeptá. To mě zaujalo, tak jsem se ho rovnou zeptala, co má za lubem. Vykrucoval se, ale pak z něho vypadlo, že už neviditelný prosmýčil podpalubí lodi, a teď chce po Radarovi, aby ho tam dopravil hyperprostorem na ochutnávku.
Zeptala jsem se Donara, jestli ví, jakou dá práci vypěstovat ty hrozny a udělat z nich víno, a jestli se nestydí ho jen tak vychlastat a nic za to nezaplatit. Řekl, že se stydí, ale že ho stejně vychlastá. Protože jsem měla žízeň a nudila jsem se, prohlásila jsem, že se tedy půjdu stydět s ním. Radar byl očividně nešťastný, že se zase po něm chce něco, co je hluboce pod jeho intelektuální úroveň, ale protože jsme na něj byli dva, dal si říct a požadované kouzlo na nás i na sebe seslal.
Abych se před Radarem trochu prezentovala, otevřela jsem jeden sud kouzlem vládni přirozeným věcem. Ochutnávka se náramně vydařila. Nebylo to špatné víno, ani nemohlo být, kdo by vozil takovou dálku nějaký patok? Donar si ještě naplnil soudek a já měch, a vrátili jsme se bez problémů toutéž cestou, tedy hyperprostorem, zpátky.
Když jsme pak tuhle příhodu líčili Alanovi, smál se nám, jací jsme amatéři, že na takovouhle prkotinu potřebujeme kdovíjakou magii, a začal nám vykládat, jak to provedl on, hbitý a lstivý lupič. Vychloubat se, to mu jde, ale sehnat loď do Ynnydu, to už je horší.