... stojíš v nějaké úzké podzemní chodbě, stěny jsou ze ztvrdlého písku. V temném a těžkém vzduchu jsou jen výkřiky, kletby, rudé záblesky pochodní, šípy a blesky. Boj. Ale ty jakoby jsi neměl tělo, letíš dál tou chodbou přes mračna orků dorážejících na vaši skupinu. Jen krátce vidíš sám sebe, sesílajícího nějaké smrtící kouzlo, Donara bojujícího v první řadě, Thorgal právě naposledy vystřelil a vytahuje meč. Gorin se drží zpátky, hází stále nové a nové hvězdice a sprostě nadává. letíš chodbou dál, protože pátráš po nějakém TAJEMSTVÍ, a to se nachází někde vepředu, v nitru hory, před tebou. iluze se ale začíná rozplývat a ty se začínáš bát, že to nestihneš, že to tajemství neodhalíš, než se ti rozplyne úplně. Před očima se ti ještě mihne obraz někoho čtoucího jakési staré svitky. Díváš se mu přes rameno a vidíš jen jeho tmavorudý plášť s kapucí a špičaté uši, které jsou úplně černé. Jsi si téměř jist, že se při čtení krutě usmívá, i když mu nevidíš do obličeje. Písmenka už se i míhají před očima, i když se usilovně snažíš ty svitky také přečíst, PROTOŽE V NICH JE TO TAJEMSTVÍ, KTERÉ HLEDÁŠ. Ale iluze se rozostřuje, vyluštíš jen jedno slovo, napsané jiným, tmavorudým a tlustším písmem -- NIGHTAN...
... probudil ses...
... a znovu usínáš, máš neklidné spaní, ale probouzíš se až ráno.