Radar: Vyloupení hradu aneb Ďáblík -- přítel nejlepší.

To je tak, když člověk naletí každému alchymistovi. Když nás ten tvor přemluvil, abychom mu z hradu obstarali jeho poklady, měli jsme ho hned odkázat do patřičných mezí nebo ještě lépe prásknout. Nicméně osud tomu chtěl, abychom podnikli tuto nerozvážnou výpravu a já, Radar Rudý Ďábel, kouzelník rasy z nejušlechtilejších, málem zaplatil za tuto akci životem. Inu můj handicap 95 procent úspěchu kouzlení, zapříčiněný zejména nespravedlností osudu, se musel někdy projevit.

Ale začněme od začátku. Celá akce probíhala více méně podle plánu, avšak nikdo nepočítal s fatálním neúspěchem kouzelníka při tak triviálním kouzlu, jakým je Hyperprostor. A kdo jiný to odnesl než sám kouzelník. Představte si, že se chcete přepravit jistým směrem do známého prostoru, a místo toho jste rázem někde uplně jinde v naprosté tmě. (A buďte rádi, že na pevné zemi!) A rázem je zde situace vskutku nezáviděníhodná. Avšak já, kouzelník s inteligencí nenízkou (rozuměj geniální), vzpomenuv svého přítele nejvěrnějšího, uviděl jsem ještě naděje jiskřičku na záchranu života holého. A tak se také stalo. Můj rudooký přítel zjistil, kde že jsem se to ocitl, čímž mě zachránil, a já jsem se mohl za použití Hyperprostoru znovu přidat ke své věrné družině.

Mohu si pouze postesknout, že můj přítel na tom není s počtem životů nejlépe, ač by si to velice zasloužil, kteroužto poznámku, bohužel, vážený čtenář zanedlouho pochopí...