PJ2: Rozhovor s Loigem

Družině se na Cronk-ny-Baa podle očekávání dostalo srdečného a důstojného přijetí. Kníže Loig se zármutkem přijal zprávu o Donarově skonu a seznámil se s jeho nástupcem ve družině, aedd-gynnvaelským čarodějem, novopečeným mantrinem z Matrasillu a zplnomocněným vyslancem Spojeného Impéria v Chattijském království v jedné osobě, vždy elegantním a duchaplným Galdorem.

"Zažíváme teď neklidné časy," prohlásil zamyšleně kníže, zapíjeje slavnostní večeři na počest vzácných hostů pohárem archivního vína. "Už když manninská armáda vtrhla do Sostynu, jsem tušil, že nic nebude, jako dřív. Ale to, co se děje teď, překonává i ty nejpochmurnější vize."

"A co se tedy děje, Vaše Výsosti?" optal se zdvořile Galdor.

"Děje se toho hodně," odtušil vladař. "Pro přehlednost bude nejlepší začít jedným významným úmrtím. Zkuste si tipnout, kdopak nám umřel."

"Stuart VI," zkusil to Thorgal.

"Ten se naneštěstí těší velmi dobrému zdraví."

"Tak nějakej kněžour," učinil druhý pokus Alan.

"Ano, to je v podstatě správná odpověď," řekl Loig. "Dvanáctého května nás opustila Jeho Svatost Amergin XI, patriarcha Grianovy Církve. Ne že by to byla novina nějak překvapivá, Jeho Svatost nebyla nejmladší a navíc vedla rozmařilý život -- pitky, žranice, děvky, a to všechno pořád dokola. To ho dřív nebo později skolit muselo. Ale stalo se to v dobu pro Stuarta VI krajně nepříznivou. Amergin XI byl totiž velkým podporovatelem jeho politiky. Manninskému králi nezbylo nic jiného než se modlit ke Grianovi, aby náležitě osvítil konkláve zasedající v Kione Droghadu, a to zvolilo na Svatý Stolec jeho favorita, velekněze sniaulské diecéze a člena královské rady Cedrika. Ten totiž manninského panovníka podporuje v jeho úmyslu zničit Gwainwaith i Ruindor ještě rozhodněji než nebožtík Amergin."

"A byly jeho modlitby vyslyšeny?" zeptal se Radar.

"Stuart VI to zřejmě má u Všemohoucího nějak rozlité. Konkláve totiž v červnu těsnou většinou zvolilo protikandidáta, lorda Hoela z Fergharu, děkana teologické fakulty univerzity v Kione Droghadu. Na Svatý Stolec usedl jako Basil III. Jeho rodina vlastní obchodní flotilu registrovanou v Gwainwaithu a tamtéž má uloženu většinu svého disponibilního kapitálu. O tom, že by byl Hoel příznivec války s Gwainwaithem, nemůže být ani řeč. Navíc bude nejspíše blízkým spojencem sostynského krále Nollicka, protože je tchánem jedné z Nollickových sester. Nollick ostatně přiměl velekněze sostynských diecézí, kteří volby patriarchů tradičně bojkotovali, aby tentokrát netradičně udělali výjimkou. Což spolu s faktem, že mnoha prelátům se protivilo zvolit do čela Církve blba nehorázně podkuřujícího králi, rozhodlo o výsledku."

"Ten Nollick se mi začíná čím dál víc líbit," řekl Thorgal.

"Ano, i přes své mládí je velmi schopný a obratný politik. Ještě před půlrokem by byl každý včetně mě přísahal na to, že ho ty jeho radikální reformy smetou, ale dnes je tomu docela jinak. Druidi připojili sostynský hvozd ke gwainwaithskému, takže telepatické pole nyní dosahuje až sem na Cronk-ny-Baa, Zemská stráž už je jakž takž akceschopná a zavádí se jednotné trestní soudnictví. Na cesty po celém království se začíná vracet bezpečí a pořádek. V tamních městech se už zase daří řemeslům i obchodu a tečou do nich proudem peníze z Gwainwaithu."

"Ale jak Stuart VI reagoval na výsledek volby Nejvyššího velekněze?" zeptal se Radar.

"Správná otázka jdoucí přímo k jádru věci. Stuart VI odpověděl svým protivníkům tím, že uzavřel spojenectví s Orjatskou hordou."

"S Orjatskou hordou?" opakoval užasle Radar.

"Je to strategicky nanejvýš příhodné spojenectví," pokrčil rameny Loig. "Podívejte: Teď už nemůže počítat se spojenectvím s Církví, dokonce ani ne s těmi kněžími, kteří původně podporovali Cedrika. Kněží totiž nikdy nepřipustí nějaký větší rozkol v Církvi, který by znamenal její oslabení, což se pohříchu nedá říci o šlechtické obci. Co se manninské šlechty týče, jednoznačně za králem stojí urozenci ve východní části země. Tamní nejvlivnější lordi jsou v různých příbuzenských poměrech s královskou rodinou a patří jim nejvýznamnější křesla v Královské radě i Dvorské kanceláři a komoře. Ne že by příbuzenství bylo automatickou zárukou přátelství, někdy je tomu dokonce právě naopak, ale v tomto případě můžeme s klanem okolo Oshinské dynastie počítat jako s danou věcí. Dále jsou tu, především na jihu tohoto území, které ještě před třemi lety patřilo Sostynu, rody, jejichž členové zastávají různé nižší zemské a dvorské úřady nebo slouží v Královské gardě a které si za svou věrnost přišly k pěkným statkům na úkor vyhnané sostynské šlechty. A defilé příznivců z východu nám uzavírají držitelé lén podél hranice s Gwainwaithskou korunou a Ered Engrin, kteří mají svízel s lesními elfy tvrdošíjně odmítajícími pochopit, co je to lenní pán, nemluvě o takových detailech jako je právo honitby. Celá tahle kompanie je žhavá na to, zadupat všechny elfy, trpaslíky a jinou nelidskou verbež do země. Za jakoukoli cenu."



"Proti nim stojí," pokračoval kníže ve výkladu, "obchodnická šlechta ze severního pobřeží a okolních lén. Chudá na statky, ale nesmírně bohatá na movitý majetek. Uložený povětšinou v gwainwaithských bankách. Ti udělají vše, co bude v jejich silách, aby Stuart VI nechal Gwainwaith na pokoji.

Povšimněte si přitom, že hlavní centrum odporu proti Stuartovi, město Kione Droghad, stojí mezi panstvími šlechty věrné králi, a naopak královský přístav Lerphoyll, jeden z nejvýznamnějších zdrojů důchodů manninských panovníků, je obklopen královými protivníky. Dojde-li k válce, a já jsem předvědčen, že k ní dojde, bude se bojovat především o tato města.

Ještě bych měl zmínit, že zatímco politika těchto dvou táborů je naprosto jasná, máme tu také jih a západ země, kraj řídce obydlený, neúrodný, chudý a na politiku proto nemající čas. Někteří z místních šlechticů by se snad dali strhnout k válečnému tažení proti Gwainwaithu, kdyby Stuart VI neutrpěl tu hroznou porážku od trpaslíků u Daa Clegh a podařilo se mu dobýt celý Sostyn. Pak možná, ve všeobecné euforii z neporazitelnosti armády Jeho Veličenstva... Teď se na to ale zvysoka vykašlou. Nechat se prošpikovat elfskými šípy nebo rozčtvrtit trpasličími sekerami, a kvůli čemu? Kvůli možnosti, že když náhodou vyhraju, budu mít mizernou půdu s hromadou mrtvol? Elfové ani trpaslíci, na rozdíl od sostynských sedláků, se nikdy žádnému manninskému lennímu pánovi nepoddají, budou bojovat, dokud nepadnou. A mrtvola toho, jak známo, moc nenapracuje. Tedy pokud nejsme v Ruindoru.

Takže jak vidíte, Stuart VI na tom sice není úplně špatně, nicméně přímý útok na elfy by pro něj přesto byla sebevražda. Gwainwaith má ale jednu slabinu, a sice nesoběstačnost v zásobování obilím, které dováží z Aššuru. Jakákoliv větší válka na aššurském území by elfům způsobila obrovské problémy a velmi by je oslabila. A právě pro takovou válku se Stuart VI rozhodl. V srpnu překročil s desetitisícovou armádou aššurskou hranici a během tří týdnů pronikl až na území hordy. Cestou trochu poplenil jižní Aššur a porazil -- ne, to je slabé slovo -- smetl z povrchu země tři tisícovky aššurských vojáků pod velením prefekta z Etemenanki. Jeho oponenty tahle nenadálá akce samozřejmě dokonale zaskočila."

"Nenadálá akce? Zaskočila?" opakoval Thorgal. "Jak mohl postavit desetitisícovou armádu a přesunout ji k hranici, aniž by si toho mezitím kdokoliv všiml?"

"Nezapomeňte, pane Thorgale, že Stuart VI vydržoval na jihovýchodě Manninu velkou válečnou hotovost kvůli boji s gobliny. Stačilo jen vydat pár rozkazů."

"Kdo Stuarta VI zastupuje na trůně, když je mimo království?" zeptal se Galdor.

"Jeho prvorozený syn, korunní princ Juan. Ctižádostvý, leč nepříliš bystrý mladík. Dohlíží však na něj králova pravá ruka, Nejvyšší ochránce Koruny, lord Patrick z Leinsteru."

"A jak na Stuartův vpád do Aššuru reagovali v Gwainwaithu?" zajímalo Radara.

"Tak různě. Akcie Aššurské obilné jdou dolů, pekaři preventivně zdražují a námořní pěchota pořádá na Dor Amarth velké cvičení. Králova popularita je na nule, tím spíš, že následník trůnu je znovu ve vězení za nějaký mravnostní delikt. Koncem roku budou parlamentní volby a zdá se, že v kampani bude kdekdo slibovat, že Jeho Veličenstvu půjde po krku."

"Takže, Vaše Výsosti, když všechny tyhle události shrneme a zvážíme jejich dopad, doporučil byste nám vy osobně, abychom se angažovali v Chatti pro protiruindorskou koalici?" zeptal se Galdor.

"Jednoznačně ano," odpověděl kníže. "I když se teď schyluje k válce úplně jiné, a sice střetnutí manninského krále s Kurií, podporovanou Sostynem a Gwainwaithem. V Kione Droghadu teď jedná Svatý Stolec s vyslanci Sostynu a Gwainwaithu, oficiálně kvůli uzavření konkordátu, ale je skoro jisté, že ve skutečnosti se radí právě o téhle válce. Byl jsem mimochodem požádán, abych uzamkl sféry pro přístup k jakýmkoliv informacím o této schůzce, takže se tam určitě peče něco velmi důležitého. Oba vyslanci Spojeného Impéria, které váš Císař designoval pro Mannin a Gwainwaith, tam na mou radu odjeli také. Myslel jsem, že je rozumné, aby tam byli, byť útok proti Ruindoru, kvůli kterému sem stejně jako vy přijeli, zatím není na pořadu dne. Ono to totiž celé s Ruindorem souvisí. Obě strany konfliktu, ke kterému se nyní schyluje, jsou nepřáteli temných elfů, a pokud by se vzájemně oslabili, mohl by právě Ruindor být tím třetím, kdo se bude smát. A pak je dobře známo, že temní elfové mají jisté zájmy v Orjatské hordě, a ty by se docela dobře mohly zkřížit s těmi Stuartovými. Pokud už se tak nestalo."

Při zmínce o ruindorských zájmech v Orjatské hordě se družině okamžitě vybavila pevnost Nardol plná Orjatů a ruindorský drakomluvce, který je tam nasadil. Radar se proto knížeti zmínil o terranovské anabázi družiny a požádal ho o komentář.

"Pokud je mně známo," řekl Loig, "v Ruindoru existuje jen jedna jediná lóže, které Lindir dovoluje užívat drakomluvu a ovládat draky. Ti nejvěrnější služebníci jeho domu, členové Rady žezla, zasedají právě v této lóži. Výlučně tato lóže dále disponuje veškerým ruindorským loďstvem.

Její členové se přitom od ostatních v mnohém odlišují. Zatímco většina ruindorských mágů své lidské otroky magicky ovládá, a samostatně je nechává konat jen podřadné manuální práce, tito mágové mají mezi lidmi, ba i světlými elfy, skutečné služebníky, kteří jim slouží ze svobodné vůle. Nikdy také neberou do svých služeb gobliny či trolly ani se nezabývají nekromancií. Abyste rozuměli: I Ruindor obchoduje, hlavně s Gwainwaithem, a k tomu potřebuje také nějakou když ne přátelskou, tak aspoň solidní tvář. A o tu se nepostará nějaký pološílený černokněžník s hordou nazelenalých křivičných mužíků a oživených chcíplotin. Postarají se o ni právě členové této lóže, nebo spíše jejich služebníci. To oni vyvážejí z Ruindoru drahokamy z tamních sopek či různé magické předměty a dovážejí všechno možné.

Ale ta solidní tvář vás nesmí zmást. Popravdě řečeno jsou tito mágové daleko nebezpečnější než ti nekromanti a chovatelé goblinů, kteří svoji magickou moc spotřebují na ovládání svých výtvorů a otroků bez vůle, a naprosto tak ve svém umění upadají."

Členové družiny se nad jeho slovy vážně zamysleli. Ač museli v duchu uznat, že Loigem popisovaní pokleslí mágové jsou vskutku politováníhodní ubožáci, přesto by se jim i jejich směšným výtvorům rádi za každých okolností velkým obloukem vyhnuli.