PJ2: Dimbarská smlouva

Po bitvě u Daa Clegh, průsmyku mezi Železnými horami a Carmarthenem, v níž sostynští trpaslíci uštědřili krutý výprask Stuartově těžké jízdě, bylo všem v Ladgalenu jasné, že plány manninského krále vstoupit ještě téhož roku do severního Sostynu, dobýt přístav Ynnyd, a na jaře příštího roku zahájit invazi do Gwainwaithu podél špatně chráněného východního pobřeží, dostaly povážlivé trhliny. Navíc dal Brithombar Stuartovi jasně na vědomí, že pokud manninská armáda překročí Železné hory a Carmarthen, gwainwaithské válečné lodi zaútočí na Lerphoyll.

Stuart VI, ač nerad a na nátlak Královské rady, své plány přehodnotil a uzavřel se Sostynem příměři. Bylo zřejmé, že za daných okolností sice nemůže pomýšlet na další výboje, ale na druhou stranu ani Sostyn nemá dost sil, aby získal zpět již obsazené území na jihu: Trpaslíci se dvakrát pokusili zmocnit Loghanu a byli odraženi. Měl tedy poměrně dobrou pozici k tomu, aby mohl vyzvat svého protivníka k mírovým jednáním, přirozeně za spoluúčasti Gwainwaithu.

Diplomaté všech tří království jednali o míru téměř čtyři měsíce. Jednání se konala v gwainwaithském přístavním městě Dimbaru. S čím k nim jednotlivé delegace přišly?

Manninští diplomaté měli jasné instrukce pokud možno dosáhnout uznání svých územních zisků ze strany Sostynu a především Gwainwaithu.

Sostynští diplomaté měli jasné instrukce získat Gwainwaith k tomu, aby donutil Mannin dobytá území, a zejména hlavní město Loghan, vrátit.

Gwainwaithská diplomacie už vytáhla sostynské královně Alvě trn z paty, když vyrovnáním finančních pohledávek spolku trpasličích měst vůči sostynské Koruně ve výši 1,5 milionu zlatých přesvědčila trpaslíky ke vstupu do války, a vysláním své flotily k Lerphoyllu vyvinula na Stuarta VI velmi účinný tlak. Elfové si nyní hodlali nechat od Sostynu tuto bratrskou internacionální pomoc i s úroky zaplatit. Jak, to už bylo předem známo: Do Brithombaru totiž mezitím zavítali vyslanci Althingu, trpasličího sněmu, a oznámili, že za jistých podmínek by byli ochotni uvažovat o připojení Železných hor k Gwainwaithu.

Výsledkem střetu těchto výchozích stanovisek byl určitý kompromis, obsažený v tzv. Dimbarské smlouvě. Její hlavní body jsou tyto:

(1) Mannin vrátí Sostynu hlavní město Loghan. Veškeré další územní zisky mu zůstávají a jsou Sostynem i Gwainwaithem uznány jako manninské výsostné území.

(2) Sostyn odstoupí Gwainwaithu dvergarské Železné hory, které získají statut gwainwaithské korunní dependence s úplnou autonomií ve vnitřních věcech, jejíž povinnosti vůči gwainwaithské Koruně budou upraveny samostatnou smlouvou, která podléhá ratifikaci Althingem.

(3) Gwainwaith prohlašuje, že jakýkoliv útok na Sostyn bude považovat za útok na své území a v případě, že k němu dojde, poskytne Sostynu neprodleně vojenskou pomoc. (K tomuto účelu ovšem dává Sostyn k dispozici své přístavy gwainwaithským válečným lodím a do některých pevností v držení Koruny musí vpustit gwainwaithskou posádku, čímž se v podstatě stává gwainwaithským protektorátem.)