8. ledna 1166. Po třídenním trmácení po vesnicích kolem Loghanu jsem se v jedné špinavé nálevně od jednoho ještě špinavějšího podomního obchodníka konečně dozvěděla to, co jsme chtěli zjistit, totiž kde v okolí Loghanu v poslední době zaútočili goblini: Ta vesnice se jmenovala Lia Fail a ležela asi deset mil od manninsko-sostynské hranice. A tak jsme se tam všichni -- čímž myslím sebe, Radarovu družinu a Orofina, společně vypravili, naivně se domnívajíce, že místní obyvatelé budou mít zájem na tom, aby nám v rámci svých možností pomohli tu gobliní tlupu vypátrat a zlikvidovat, a že my si pak důkladně promluvíme s jejím náčelníkem a dostaneme z něj, co ví o spojenectví goblinů s Velmistrem. Měli jsme to moc hezky naplánované, ale sotva jsme do Lia Fail přišli, rychle se ukázalo, že to nepůjde tak úplně podle našich představ.
Lia Fail mohl mít takové dvě stovky obyvatel, a za své sídlo si jej zvolil místní lenní pán. Usoudili jsme, že bude nejlepší, když si nejdřív promluvíme právě s ním, a zaklepali na bránu jeho tvrze, pokud je takhle možné označovat statek obehnaný tři sáhy vysokou palisádou.
Fortnýř se nás tónem, který naprosto nesliboval vyhlídky na příjemnou konverzaci, zeptal, co chceme. Thorgal odpověděl, že bychom rádi mluvili s jeho pánem. Fortnýř na to, že jeho pán nepřijímá, a ať táhneme, nebo že dá odvázat psy.
Manninští a sostynští venkovani jsou obvykle milí a příjemní lidé, ale jen do okamžiku, než je někdo odvede z pole a svěří jim nějakou "odpovědnou" funkci, jako například hlídat bránu barabizny jejich urozeného pána. Pak s nimi není rozumná domluva a můžete se před nimi buď poníženě plazit, nebo jim naopak začít vyhrožovat a doufat, že se leknou. A nebo je zmámit, což vzápětí udělal Thorgal. Fortnýř byl v tu ránu ochota sama a všechny nás pustil dovnitř.
Dokonce nás i odvedl k "urozenému panu zemanovi" do "salónu", kamrlíku o velikosti tři krát pět sáhů, v němž Donarovi akutně hrozilo, že se udeří hlavou o strop. Zeman nás místo pozdravu počastoval tak povýšeným pohledem, že by mu ho záviděl i sám Stuart VI.
V Lia Fail panovalo skutečně nechutné individuum, na to jsem nemusela být ani chodec, abych to poznala. Dle mého soudu to šlechta příliš přehání s příbuzenskými sňatky, jejichž výsledkem bývají degeneráti pronásledovaní nejrůznějšími tělesnými a duševními neduhy, a tohle byl jasný příklad. První, co pan zeman udělal, bylo, že seřval fortnýře, že přes jeho výslovný zákaz sem vodí kdejakou sběř, a zavolal dva pacholky a poručil jim, aby fortnýři vysázeli deset ran holí. Teprve pak na nás houkl, ať mu tedy povíme, co mu chceme, když už se nám podařilo se k němu dostat.
Thorgal začal tím, že ho požádal, aby se slitoval nad oním dobrým mužem od brány, jehož řev k nám doléhal ze sousední místnosti. To neměl dělat, zeman zbrunátněl a odsekl, že do toho, jak vládne na svém panství, nikomu nic není. Do toho začal Radar -- nenápadnost sama -- máchat rukama a mumlat zaklínadla. Výsledkem jím seslaného kouzla bylo, že ve vedlejší místnosti, kde pacholci mlátili fortnýře, se ozval zemanův hlas, který jim mannštinou se silným elfským přízvukem poroučel, aby toho nechali. Oba se s výrazem krajního údivu přišli zeptat, jestli jim urozený pan zeman opravdu nakázal přestat. (Podobný povel jim totiž zřejmě v životě nedal, natož pak s elfským přízvukem.)
Teď teprve se to hovado s rodokmenem doopravdy rozzlobilo a začalo řvát, že kouzlit mu tady nebudeme, a ať okamžitě vypadneme. Naštěstí se mi podařilo ho zmámit, takže když jsem ho požádala o prominutí, tak se nejen brzo uklidnil, ale dokonce byl ochotný i pokračovat v rozhovoru. Nepříjemným vedlejším efektem zmámení bylo, že se na mě neustále culil a oslovoval mě "vzácná paní", ale dalo se to vydržet.
Řekl nám, kdy přesně goblini zaútočili, kolik jich asi tak bylo a jaké škody napáchali, ale to bylo z jeho strany asi tak všechno. Navzdory tomu, že urozenému panu zemanovi ta tlupa dokonce odvlekla z vesnice několik poddaných, rozhodně odmítal myšlenku, že by nám měl jakkoli pomáhat ji pronásledovat a ty chudáky osvobodit. Od toho je tu prý Zemská stráž, a té to přepadení taky ohlásil. Prý ať se snaží, když už na ně musí odvádět tučné berně.
Zemská stráž! Nevím, jestli si ten chlap vážně myslel, že by Zemská stráž, vynález nového krále Nollicka, vojsko postavené ze sedláků vyhnaných Stuartem VI z jejich vesnic, bylo schopné najít a pobít tlupu goblinů. V každém případě měl zkrátka důležitější věci na práci, než zachraňovat nějaké poddané, kterých mu beztak pořád zbylo dost. Na závěr naší plodné rozmluvy nicméně přeci jen udělal gesto hodné velmože jeho formátu a nabídl nám celou zlatku za každého zabitého goblina, jehož hlavu mu přineseme.
Opravdu nemělo smysl v Lia Fail dál meškat, tak jsme se zdvořile rozloučili a co nejrychleji odešli. Orofin později tu tlupu pomocí druidského oka zření ve hvozdu vypátral; postupovala poměrně pomalu a šla směrem k místu, kde ležela Velmistrova tvrz. Kdybychom se za nimi vydali hvozdem pod Orofinovým vedením, asi bychom je dohonili, ale nakonec jsme se rozhodli, že bude lepší se vrátit do Loghanu a ještě jednou všechno důkladně promyslet -- sebemenší chyba by tu mohla být osudná.