Zatímco poprvé se na Terra Nova družina vypravila, aby splnila jeden z Lenweho úkolů, a podruhé se tam zastavila zavézt na rodný ostrov domorodce jménem Lohiau, který jim během plnění výše zmíněného úkolu řízením osudu zůstal na krku, ke třetí výpravě družiny na toto souostroví došlo výlučně z Thorgalovy a Alanovy iniciativy.
Thorgal a Alan se totiž dosud nevzdali myšlenky na objevení a případnou kolonizaci civilizovanému lidstvu (elfstvu, trpaslictvu...) dosud neznámé země. Díky Thorgalovu zájmu o shromažďování všelijakých legend znali i tu hopojskou, podle níž předkové obyvatel souostroví, vedení králem Kamehamehou, připluli na Terra Nova odkudsi ze západu. Je-li tato legenda pravdivá, uvažovali Thorgal a Alan, musí být na západ od Terra Nova nějaký další, dosud neznámý kontinent, nebo aspoň ostrov. A nemůže být příliš daleko, vzhledem k tomu, jak chatrná plavidla domorodci stavějí. Proč tedy nenavštívit Terra Nova ještě jednou a nezkusit získat od domorodců více informací? Třeba někdo z nich zná podrobnější verzi legendy...
Potíž však byla v tom, že na Terra Nova se mezitím vzbouřili kolonisté proti vládě Gildy, svrhli tamního guvernéra a vyhlásili nezávislou republiku. O tom, kdo této republice vládne, natož jaké má úmysly, toho nikdo mnoho nevěděl, alespoň v Impériu ne. Sféry dávaly rozporuplné informace; podle zpráv z Kudu se říkalo, že rebelové prý dosud obchodují s Khazadským královstvím, které od nich kupuje cínovou rudu. A kolonisté loajální Gildě, kterým se podařilo před vzbouřenci včas uprchnout, se dušovali, že vojsko rebelů dobylo pevnost gildovní námořní pěchoty v terranovském přístavu na ostrově Oahu za pomoci magie -- a rudých draků! Pro zasvěcené, ke kterým již patřila i družina, to mohlo znamenat jen jediné: Do vzpoury jsou pravděpodobně nějakým způsobem zapleteni temní elfové.
Tyto okolnosti tedy sice činily z výpravy na Terra Nova potenciálně dost nebezpečné dobrodružství, na druhou stranu však mohla taková výprava přinést i momentálně důležitější poznatky, než odkud kdysi připluli předkové domorodců. Vždyť Gilda měla v plánu na vzbouřence zaútočit, a Impérium a Quenia ji přislíbily pomoc! Proto také Lenwe neměl proti návrhu zavítat ještě před cestou do Rhûnu na Terra Nova žádné námitky a dokonce souhlasil s tím, že vybaví Radara pověřovacími listinami imperiálního vyslance pro terranovskou vládu, i když pochopitelně nemohl zaručit, že pro ni nebudou jen prázdným cárem papíru. Alan navrhl vydávat se za zájemce o koupi cínové rudy pro potřeby imperiálních kovotepců, což se zdálo jako velmi dobrý nápad. Za tímto účelem dokonce s Radarem absolvovali krátké školení na téma cín, aby se neprozradili nějakou zásadní neznalostí.
Necelé dva měsíce před cestou, v době, kdy Alan a Thorgal prodělávali výcvik potřebný k postupu v jejich povoláních, zasáhla družinu i se všemi jejími smělými plány jako blesk z čistého nebe Donarova smrt v aréně. Barbar si prostě jako mnohokrát před tím zaskočil na souboj do arény, aby si zkrátil dlouhou chvíli a trochu se procvičil. Nyní ovšem poprvé nastala situace, že jeho protivník byl silnější. Nutno poznamenat, že Donar zemřel sice tak, jak by si asi přála zemřít většina válečníků, tedy v čestném boji, přesto to však byla smrt zhola zbytečná.
Bez společnosti svérázného a někdy i svéhlavého barbara, který byl členem družiny téměř od jejího založení v roce 856, si nejen Radar s Thorgalem, ale ani Alan už pomalu nedokázali svá dobrodružství představit. Navíc bylo jasné, že válečník Donarova formátu jim bude velice chybět a že najít za něj odpovídající náhradu bude velmi těžké. Zatím se o to raději ani nepokusili a jakmile Alan s Thorgalem dokončili výcvik, odcestovali i s Radarem dostavníkem do Kudu.
Prvořadým úkolem nyní bylo zajištění dopravy na souostroví a pokud možno i nazpět. Své vlastní lodi Drakoplaše nemohli využít, protože tu měla stále v nájmu Loigova obchodní společnost, a kdysi pravidelná lodní doprava mezi Kudem a terranovským přístavem se záhy po vypuknutí povstání stala minulostí; jak jim potvrdil velitel kudské posádky, na Terra Nova je nyní možné se dostat z města jen tehdy, zastaví-li se v kudském přístavu nějaká tam směřující khazadská loď, neboť trpaslíci jsou dnes v podstatě jediní, kdo se na souostroví ještě plaví.
Velitel nicméně Radara a spol. upozornil, že si všiml, že na městské vývěsní desce někdo uveřejnil inzerát, že shání doprovod k cestě na Terra Nova. Třeba ten někdo má k dispozici loď -- ať se s ním tedy družina zkusí domluvit. To nebylo za stávající situace úplně špatné doporučení, a tak se Radar rozhodl zařídit podle něj.
Dne 30. června 861 navštívili onoho zájemce o doprovod. Byl to elf, zjevně docela zámožný, neboť byl velmi vybraně oblečený a bydlel v City v luxusním hostinci U bílého koně. Charisma by mohl rozdávat a na rameni mu hřadoval škebící se třiceticoulový skřet -- měli tedy co do činění s někým, kdo si mohl osobovat právo oslovovat Radara "pane kolego".
Tak se seznámili s čarodějem Galdorem z Aedd Gynnvael, města, kde být elfem rozhodně není žádná výhra. Mimo jiné i proto raději Galdor pobýval poslední dobou zde na jihu, v provincii Kud. K cestě na Terra Nova jej přiměla zpráva, že jeho bratr Gilmyr, obchodník, odcestoval na souostroví a již se nevrátil. Proto se rozhodl po něm jet pátrat a za doprovod nabízel odměnu.
"Pro nás by v tuto chvíli bylo dostatečnou odměnou už jen to, kdybys zajistil přepravu," řekl Radar. "Totiž, abys rozuměl, já a moji přátelé jsme ve službách Impéria a potřebujeme se kvůli jistému vysoce naléhavému a delikátnímu poslání na Terra Nova rovněž dostat, pokud možno co nejdiskrétněji."
"Chápu," přikývl Galdor. "V tuto chvíli loď ještě nemám zajištěnu, nicméně se domnívám, že to nebude nepřekonatelná potíž. Já i Gilmyr máme velmi dobrého známého v Radě města Kudu. Když mu požadavek na loď předestřu vhodnou formou, s velkou pravděpodobností nám vyhoví."
Onen dobrý známý, hobit jménem Longo, skutečně přijal Galdora a s ním i družinu velmi přátelsky a zdálo se, že i jemu leží Gilmyrův osud na srdci.
"Je to skutečně skandální, že dosud nikdo nebyl s to zjednat nápravu a tu drzou sebranku odkázat do patřičných mezí," vykládal rozhořčeně. "Nejste zdaleka jediný, kdo byl takto postižen, pane Galdore. Řada mých spoluobčanů nemá žádné zprávy o svých příbuzných či přátelích, kteří v době vypuknutí té vzpoury na Terra Nova pobývali, a mnozí včetně mě by rádi viděli peníze za zboží, které tam poslali, nebo aspoň lodě, ve kterých jej tam poslali."
"A jakou loď a zboží postrádáte právě vy, smím-li se zeptat?" zajímal se Radar.
"Belladonu, karavelu o výtlaku dvouset tun," odpověděl radní. "Je rychlá a spolehlivá, jedna z nejlepších obchodních lodí v Impériu. Poznáte ji bezpečně podle ozdobné sošky na přídi. Umělec, kterého jsem k tomu najal, ji pojal poněkud frivolně, jestli mi rozumíte. To poprsí je opravdu nápadné. Pozn. 1. A vezla osmdesát sudů sirhindského ryzlinku. Ročník padesát sedm, pozdní sběr."
"Prosaďte v Radě, aby nám město Kud vypravilo na Terru Novu loď, a vaši Belladonu vám najdeme," řekl Galdor.
"Mohli bychom vám dát k dispozici Priscillu, naši strážní loď," navrhl Longo.
"Válečnou loď nechceme," zavrtěl hlavou Radar. "To by bylo příliš nápadné a navíc provokující. Dejte nám raději obchodní loď."
"Ale v majetku města nejsou žádné obchodní lodě. To by musel někdo ze zdejších občanů dát k dispozici svou soukromou loď."
"A v čem je problém?" otázel se Radar.
"V tom, že to nikdo neudělá. Do vlastní kapsy se vždycky sahá hůř než do eráru. A ty naše lodě nás živí. Nemůžete po nikom chtít, aby ohrozil svoji holou existenci, zvlášť teď, když je tak těžká doba... Ta válka na severu... Roma vypisuje nové a nové kontribuce... Zachvíli z nás budou žebráci," vzdychal hobit, nervózně si prohrávaje se svým zlatým prstenem s masivním diamantem.
"Tak aspoň rybářskou bárku," zamračil se Galdor.
"A ta vám stačí?" ožil radní.
"Stačí."
"Máte ji mít," pravil Longo furiantským tónem.
Dobrotiví radní města Kudu šli ve své štědrosti až tak daleko, že nejenže opatřili slíbenou rybářskou bárku (pravděpodobně ji nešťastnému majiteli zabavili ve veřejném zájmu), ale dokonce dali Radarovi k dispozici i zkušeného kapitána, kormidelníka a navigátora v jedné osobě, třetího důstojníka Priscilly Everarda. Ten, původně rozradostněný zprávou, že bude velet vlastní lodi, spustil vodopád nadávek, když své plavidlo spatřil, ale brzo se jakž takž uklidnil a po naložení zásob mohla bárka s posádkou ve složení Everard, Radar, Thorgal, Alan a Galdor s ďáblíkem Fritzem vyplout směrem k souostroví Terra Nova.
Plavba sama byla, nepočítáme-li (u některých již tradiční) mořskou nemoc, až nudně bezproblémová. Zajímavé to začalo být až v okamžiku přistání v terranovském přístavu. Jeho velitel odmítl s poukazem na rozkazy, které obdržel, družinu jen tak vpustit na pevninu. Prý má nařízeno posádky všech lodí plavících se pod jinou než khazadskou vlajkou odzbrojit a zadržet ve vazbě do doby, než budou vyslechnuty jakýmsi Výborem pro veřejné blaho. Radarovy pověřovací listiny na něj neměly vůbec žádný účinek, prohlásil, že je mají během výslechu ukázat členům Výboru. A pokud se jim tyto podmínky nelíbí, nechť neprodleně opustí přístav a vyplují zpět na otevřené moře. Bylo jasné, že velitele ničím neobměkčí, a tak raději odpluli; intuice dobrodruhů jasně napovídala, že výslech spolkem, který si říká Výbor pro veřejné blaho, by vůbec žádné blaho být nemuselo.
Po dva dny udržovali kurs na Kud, pak však bárku obrátili a zamířili obloukem zpět k souostroví. Obepluli ostrov Oahu podél východního pobřeží (přičemž v jeho severní části si všimli mnoha opuštěných a vypálených vesnic domorodců) a zakotvili v zálivu poblíž jižního mysu. Snad budou domorodci, pakliže jim bude řádně vysvětleno, že družina nemá s tím pleněním nic společného, přátelštější než republika Terra Nova...
Pozn. 1. Kvůli této skulputře, modelované podle choti pana Longa, jejíž jméno karavela nese, a též pro svou rychlost a manévrovací schopnost byla tato loď všeobecně známa mezi kudskými námořníky jako "Ceckatý Tornádo".