"Jako kdybych to Jeho Císařské Milosti neříkal!" pravil zkroušeně Lenwe, když si vyslechl vzkaz od Longa (potažmo kudské radnice), který mu přednesl Radar. "Na každém zasedání Rady Impéria se snažím prosadit změnu daňové politiky vůči Kudu. Upozorňoval jsem i na problémy, které vzejdou z toho konsorcia. Ale naneštěstí jsou v radě i ti, kteří mluví zcela jinak a jimž dopřává Císař více sluchu. Ale to teď nechme být. Věnujme se vaší právě skončené misi na Terra Nova i nastávající misi v Chatti."
Zhodnocení právě skončené mise netrvalo dlouho. Dvorní čaroděj nejprve úsporně ocenil poznatky o Republice Terra Nova a jejím napojení na Ruindor, které družina získala, aby poté Radara neméně úsporně vyplísnil za jeho nediplomatickou diplomacii, kterou na Hopoe provozoval.
"Způsobils zkrátka docela velký skandál, bratře. Císař se těm vyslancům nemohl omluvit, to dá rozum. Už jen jejich objevení se u Dvora nám vyneslo ostrou protestní nótu ze strany Gildy. Nelíbilo se jim, že vyjednáváme s nepřítelem bez konzultací se spojenci. Měl jsem co dělat, abych to urovnal. U Sola, bratře! Když už jako Císařův vyslanec mermomocí chceš někomu dávat přes hubu, musíš to dělat nanápadně. Protože jakmile tě někdo přistihne, bude to znamenat, že dotyčnému dává přes hubu Jeho Císařská Milost."
"Budu na to pamatovat," řekl Radar. "Ale bratře, když už mluvíme o tom, co bych jako vyslanec měl dělat a co ne, napadá mě, že bych tě měl požádat ještě před odjezdem do Chatti o podrobnější instrukce, co mám vlastně domlouvat a prosazovat."
"Obávám se, bratře," děl pochmurným tónem Lenwe, "že po tvém výkonu na Hopoe už nebudeš domlouvat ani prosazovat vůbec nic. Na zasedání Rady Impéria, když se probíral ten tebou způsobený diplomatický incident, se jeden významný dvořan, kterého nebudu jmenovat, nechal slyšet, že protežování neschopných příbuzných je ta nejlepší cesta do záhuby, významně se přitom na mě díval a Jeho Císařská Milost souhlasně přikyvovala. Jistě uznáš, bratře, že kdybych ti ponechal funkci vyslance, byla by to z mé strany politická sebevražda."
"Ach tak," řekl Radar. "Předpokládám, že mi byla za trest odňata i moje hodnost místokrále kolonií Jeho Císařské Milosti."
"Tuto hodnost ti Jeho Císařská Milost ve své velkorysosti a laskavosti ponechala. I nadále platí, že jsi místokrálem všech území, která pro Spojené Impérium objevíš a zkolonizuješ. Velmi ovšem pochybuji, že z toho titulu budeš někdy mít nějaký užitek.
Ale zpět k věci. Jak už jsem řekl, Radar být oficiáním vyslancem nemůže. Otázka je, kdo z vás by ho měl nahradit."
Lenwe se nad tím krátce zamyslel. Přibližně deset sekund potřeboval k tomu, aby vyřadil ze seznamu kandidátů Thorgala i Alana, takže mu zbyl už jen nový člen družiny Galdor, dosud sice neprověřený, zato na rozdíl od předešlých dvou působící dojmem, že se v diplomatických kuloárech pohybuje od rána do večera: Charismatický, dokonale upravený, s vybranými způsoby a znalostmi etikety včetně vynikajícího vyjadřování. Zkrátka a dobře, ideální vyslanec Jeho Císařské Milosti.
Třebaže Galdor zpočátku trval na tom, že s politikou nechce mít nic společného a se službou Císaři už vůbec ne, vyhlídka na tak zajímavý a prestižní post přinesla částečný posun v jeho stanoviscích. Částečný v tom smyslu, že sice svolil k tomu, ponořit se do víru vysoké politiky jako vyslanec, ale stále měl jisté potíže s přijetím faktu, že to zároveň znamená řídit se Císařovými instrukcemi. To nicméně nebylo jeho misi příliš na překážku, neboť vzhledem ke vzdálenosti mezi Romou a Chattušašem (přibližně tři a půl tisíce mil) by instrukce od imperátora beztak chodily jen výjimečně (pokud vůbec kdy).
Problém komunikace mezi oběma hlavními městy se skutečně nedal jen tak přejít. Aby mohli z Chattušaše do Romy podávat zprávy, potřebovali svitky posel přímo nacucané magenergií, přičemž pravděpodobnost, že magický drozd dospěje až k Lenweho uším, byla nevalná. Nakonec proto dostali takových svitků hned deset, aby vysláním několika najednou zvýšili šanci na doručení. Tímto krokem došlo k porušení zásady opatrné a úsporné fiskální politiky, kterou Jeho Císařská Milost jinak dodržovala zejména ve vztahu k Radarově družině velmi důsledně. Když už imperiální pokladna tak masivně krvácela, byla škoda zacelovat ránu zbytečně brzo, a tak dostali navrch ještě imperiální standartu, diamantový náhrdelník jako dar pro chattijského panovníka a 3000 zlatých jako reprezentační fond. (Pozn. 1) A ještě Thorgal něco dostal, i když ne od Impéria: Dostal zajímavý nápad týkající se právě reprezentace.
"Co takhle povýšit Galdora na šlechtice? Třeba jsou v Chatti zvyklí na to, že cizí vyslanci jsou šlechtici. Co když Galdorovi přečtou myšlenky a zjistí, že je kmán? To si pak budou myslet, že je Impérium nebere vážně."
"Na tom něco bude," zauvažoval Lenwe. "Tím spíš, že je to zvykem i u nás v Aquillonii. Vyslanci zdejších monarchií skutečně zpravidla bývají šlechtického stavu. Otázka je, jaký titul panu Galdorovi udělit. Pravní podmínkou je, že nesmí být spojen s žádnými statky ani důchody. Tak štědří zas být nemůžeme. Do úvahy by připadal titul baroneta..."
"Fuj!" otřásl se odporem Galdor. "To je přímo hnus, takový hloupě znějící titul k mému jménu!"
"...nebo vikomta."
"Brr! To je snad ještě horší! Nemůžete mi udělit nějaký opravdu důstojný, seriózní titul? Příkladně vévodský, nebo aspoň hraběcí?"
"Obávám se, že nemůžeme. Takové tituly se udělují s lénem a pak, katapultovat vás jen tak mezi vysokou šlechtu, to by se leckomu nemuselo líbit. Minimálně ne vysoké šlechtě. Vezměte zavděk tím baronetem, příteli."
"Hmm... A to bych pak musel holdovat Císaři?"
"Samozřejmě."
"Tak to v žádném případě," řekl aed-gynnvaelský čaroděj rozhodně.
S Galdorovým pozvednutím mezi aristokracii už to začalo vypadat bledě, když tu dostal nápad tentokrát Alan.
"Sonwaith!" zvolal. "Co Dolní Sonwaith? To by bylo, aby se tam nenašla aspoň jedna monarchie, kde by tamní rádža, maharádža nebo guru, nebo co to tam všechno panuje, nepovýšil Galdora do šlechtickýho stavu bez nějakejch holdů i jinejch závazků. Když mu to Císař přikáže..."
"To by snad šlo," mínil Lenwe. Zkusím to zařídit."
A zařídil. Galdorovi byl neprodleně udělen v bezvýznamném dolnosonwaithském státečku Matrasillu bezvýznamný titul mantrina. Je-li nějaký šlechtický titul, který svému nositeli poskytuje skutečně nulové výhody, pak je to bezpochyby právě tento. Nicméně, že Galdor je šlechtic, nemohl od této chvíle popřít ani ten nejurozenější urozenec s pět sáhů dlouhým rodokmenem.
Už dopředu bylo jasné, že setkání s takovou delegací bude pro krále Šuppiluliumaše III zážitkem, na jaký se nezapomíná.
Pozn. 1. Jak praví básník:
Též se nesmí pro čest země
na pár zlatých hledět,
když už o tom jednou budou
cizozemci vědět.