PJ2: Události na ostrově Niiahu

Když se rada starších ve vesnici Makalii usnesla, že její obyvatelé nezavedou družinu, Oda a Kamaioleho za vzbouřenci dřív, než je družina a Odo na důkaz dobré vůle a přátelských úmyslů zbaví Anselmovy bandy, která se v poslední době stala postrachem zdejšího pobřeží, nebylo nad čím se dlouho rozmýšlet: To, co piráti udělali se sousední vesnicí a co předešlého dne družina viděla, jako argument pro urychlený zásah proti nim plně postačovalo.

Jak však zjistit, kterou z mnoha zdejších vesnic si piráti vyberou k útoku příště? Když o tom družina diskutovala, padl i návrh nečekat, až přijdou, a zkusit raději najít jejich loď, jež jistě nebude daleko, a v noci na ni překvapivě zaútočit. Radar začal ihned vysílat havrana všemi směry na průzkumné lety, ale jeho přítel se pokaždé vrátil s tím, že žádnou loď nenašel; začalo se ukazovat, že tato taktika nebude úspěšná, protože prostor, na kterém se pirátská loď může pohybovat, je prostě příliš velký. Thorgal obětoval pár magů na to, aby zjistil, zda o poloze pirátské lodi neví jeden ze zdejších racků. Dokázal se s ním ještě tak domluvit na tom, co je to loď, ale jinak byly ptákovy znalosti zcela nedostatečné.

Nakonec přišel se spásným nápadem Odo. Navrhl družině, že použije jeden ze svých svitků posel a pošle Anselmovi zprávu, že má pro něj zajímavý obchod. Terra Nova není tak velká a oba se navzájem znají: Odo ví, jak Anselma lákají zajímavé obchody, a Anselm si je zase dobře vědom toho, že když pan Odo, jednatel firmy Madok a syn, největšího výrobce sukna v republice Kraj, takový zajímavý obchod nabídne, tak to nemusí být jen mlácení prázdné slámy. Není tedy důvod, aby sem se svou bandou nepřišel. Družina s Odovým návrhem nakonec souhlasila, byť tu byla jistá možnost, že je Odo s Anselmem domluvený.

V rámci příprav na Anselmův příchod byli domorodci dočasně vystěhováni do pralesa, aby se příliš nepletli v boji a nepřišli v něm k nějaké úhoně. (Že by mohl nějaký domorodec v boji pomoci, Donar a Thorgal vyloučili. Vzbouřenecký bojovník Kamaiole, osvobozený z vězení společně s Dagobertem, se sice účasti v boji proti pirátům vehementně dožadoval, ale bylo mu vysvětleno, že hlídání úkrytu vesničanů je mimořádně záslužný úkol -- skoro tak záslužný, jako kdyby osobně Anselma zatloukl do země).

Dne 4. května 859 se na obzoru objevily plachty pirátské lodi: Odova léčka vyšla. Anselm se vylodil na břeh v doprovodu své družiny, kterou tvořili elfský theurg a dvojice válečníků, trpaslík a člověk, a šesti řadových pirátů-námořníků (tří lidí a tří hobitů). Na místě, kde stál vůdce bandy, se mihotalo několik jeho poloprůsvitných obrazů: Anselm se řídil zásadou, že opatrnosti není nikdy nazbyt, a chránil se iluzivním kouzlem zdvojení.

Donar a Odo čekali na pirátský výsadek na samém kraji břehu, Donar ovšem narozdíl od Oda neviditelný. Radar, Thorgal a Alan byli schováni za jedním z katamaránů ležících na pláži a chráněni Radarovým velkým ochranným kouzlem.

Zatímco Odo rozmlouval s Anselmem, podařilo se Donarovi vpadnout pirátům do zad, a vypít lektvar rychlosti. Než se stačili vzpamatovat, zabil theurga a vrhl se na samotného Anselma. Thorgal a Alan začali střílet z luku a kuše, ale ukázalo se, že přesmíru opatrný Anselm seslal ještě ochranu před šípy, takže jejich střely se odrazily od magické bariéry; podobně neslavně dopadla i střelba pirátů z kuší v konfrontaci s Radarovým velkým ochranným kouzlem. Oba válečníci se s tasenými zbraněmi rozběhli k Thorgalovu, Alanovu a Radarovu úkrytu, místo aby raději chránili svého vůdce. Sotva opustili bariéru ochrany před šípy, složil je oba Alan šipkami namočenými ve spící panně.

Anselm promarnil poslední příležitost dostat se včas z bojiště hyperprostorem tím, že se místo seslání kouzla otočil, aby zjistil, kdo mu to za zády mává mečem. Donar mezitím zasáhl a tak zničil oba klamné obrazy, a dalším výpadem už ťal do živého. Anselm i jeho kočka se mu záhy váleli u nohou v kaluži vlastní krve.

V tu chvíli piráti poznali, že další odpor je marný a vzdali se. Bylo dobojováno. Přitom jediné zranění na straně družiny utržil Donar, když na něj jeden z hobitů poblíž Anselma vystřelil z kuše -- na Donarovy poměry drobná oděrka.

Zajatí piráti začali ihned naříkat a prosit o milost, až uši zaléhaly, že oni za nic nemůžou, že oni žádné domorodce nemasakrovali, že je všechny pobila Anselmova družina, že oni vlastně vůbec nejsou piráti, ale obyčejní ubozí námořníci, kteří jen musejí Anselmovi sloužit. Podle stylu, jakým bojovali, se tomu dalo i věřit, a tak je družina nechala naživu. Naproti tomu oba válečníci z Anselmovy družiny, kteří nad svými činy neprojevili ani náznak lítosti, byli bez milosti popraveni.

Po Anselmovcích zbyla družině poměrně slušná kořist: kouzelný široký meč jednoho z válečníků a ebenová hůlka a elementální hůl po theurgovi. Ta se -- samozřejmě vedle meče -- velmi zalíbila Donarovi a ani opakované přesvědčování zbytkem družiny, že válečníkovi je elementální hůl k ničemu, mu nezabránilo ji další tři měsíce tahat s sebou. (Pozn. 1)

Zdálo se pravděpodobné, že nikdo mocnější, než byl Anselm a členové jeho družiny, už na palubě pirátské lodi není, a tak ji Radar, Thorgal, Donar a Alan už už viděli ve svých rukou. Donar se neviditelný a za pomoci prstenu černé vodoměrky vypravil na průzkum. Když usoudil, že po palubě pobíhají samí nýmandi, bez obav na ni vyšplhal, přistoupil k jednomu z nich, který neustále vykřikoval nějaké povely (z čehož Donar vytušil, že jde o kapitána), přiložil mu hrot Dorwinu na ohryzek a nařídil mu, aby dal ihned zastavit. Tím se pochopitelně také zviditelnil.

Pomineme-li, že kapitán neuměl baersky a loď kotvila, Donar to vůbec nevymyslel špatně. Jeho náhlé zjevení se na palubě bylo neobyčejně impozantní a námořníci naprosto nevěděli, co mají dělat. Jenže pak vyšel na palubu někdo, kdo rozhodně nýmand nebyl -- Fortinbras. Donar si pochopitelně nelámal hlavu nad tím, co dělá guvernér Terry Novy ve společnosti takové chamradi (Donar si neláme hlavu nikdy a nad ničím), a raději disciplinovaně odhodil zbraň a nechal se spoutat. (Arcimág je jednou arcimág).

Mezitím už mířil k lodi člun se zbytkem družiny. Když si Thorgal prohlédl loď orlíma očima, uviděl nejen Donara přivázaného ke stěžni, ale také Fortinbrase, který, kde se vzal, tu se vzal, najednou úřaduje na palubě pirátské lodi. Družina nyní musela zásadně přehodnotit plány. Už se nedalo pomýšlet na to, že by se lodi zmocnili, jediné, o co se mohli pokusit, bylo osvobodit barbara.

Odo se iniciativně nabídl, že zkusí s Fortinbrasem vyjednávat. Družina svolila, sice nerada, ale nic lepšího než siccovy diplomatické schopnosti (a možné konexe) v tu chvíli neměla k dispozici. S Odovou výzvou k jednání souhlasil i guvernér a pozval hobita na palubu. Odo tam strávil asi půl hodiny a pak se vrátil do člunu i s Donarem.

"Musel jsem mu slíbit, že dostane polovinu toho pokladu, to zaprvé," vykládal, zatímco se vraceli na pobřeží. "Zadruhé, musíme pustit ty piráty, chci říci námořníky, co jste zajali. A samozřejmě nás bude sledovat, jednak proto, aby věděl, že plníme dohodu, a taky aby zjistil cestu k tomu vzbouřeneckému úkrytu. Až na tu polovinu pokladu nic, s čím bychom si museli lámat hlavu. Vyšli jsme z toho ještě lacino. Od Fortinbrase radši dál, pánové, to vám povídám. Ten by nás všechny smetl jediným kouzlem, kdyby chtěl."

Členové rady starších, kteří celou situaci prostoduše vnímali jako triumfální vítězství nad Anselmovci a pochopitelně neměli ani tušení o tom, že Odo má dohodu s Fortinbrasem, zahrnuli jeho i družinu přívalem díků, a náčelník, který jako jediný znal cestu k úkrytu vzbouřenců, se okamžitě nabídl, že za nimi Oda i s jeho hopojským tlumočníkem Lohiauem, Radara, Thorgala, Donara, Alana, a také hrdinného Kamaioleho, odvede. Všichni jmenovaní se tedy ihned vydali do hor ve vnitrozemí ostrova.

Vzbouřenci vedení náčelníkem Ilalaoem působili natolik ubohým dojmem, že bylo záhadou, proč se s nimi dosud Gilda nevypořádala. Že by šlo o nějaké neznámé intriky či politické záměry? O to se družina raději nezajímala, měla na práci přízemnější věci: (a) dostat z Ilalaoeho, kam ukryl poklad, (b) pro poklad si dojít, a (c) s podílem z pokladu (snad), ale hlavně s Dagobertem, se vrátit do Aquillonie. V podstatě tytéž cíle měl i Odo, a tak začali společně domorodce zpracovávat.

Ilalaoe byl štěstím celý bez sebe, že mu přivedli zpět statečného Kamaioleho, jeho nejlepšího bojovníka, a vypadal na to, že je schopen splnit družině jakékoli přání. Odo se tedy rozhodl kout železo, dokud je žhavé, a začal na náčelníkovi loudit poklad. Ilalaoe poněkud znejistěl a vyrukoval s výmluvou, že poklad je posvátný. Odo vzápětí nabídl vzbouřencům zbraně. Spoustu zbraní. Ne jen pár nějakých rezavých dýk, ale pořádné, kvalitní meče. S nimi Ilalaoeho stateční bojovníci snadno zvítězí a zaženou vetřelce zpět do moře, odkud přišli. A pak se Ilalaoe konečně stane mocným králem celého Hopoe!

Uchazeč o hopojský trůn nakonec Odovu vábení podlehl. Po poradě se svým rádcem, šamanem Wailunanuihuanem, prohlásil něco v tom smyslu, že perly z pokladu jsou sice posvátné, ale některé jsou posvátnější. Ty méně posvátné by hopojský lid mohl eventuelně postrádat. Potíž je v tom, že poklad nyní nemá po ruce. Ve své zbrklosti jej totiž neukryl na Niiahu, nýbrž na Kauai, údajně v troskách jakéhosi kamenného (jak mocné kouzlo!) domu. Když na to přijde, rád by ho přivezl zpět, ale nyní je to příliš nebezpečné, sami Hopojci to nedokážou. Snad by se tam vznešení a šlechetní cizinci mohli vypravit v doprovodu moudrého šamana Wailunanuihuana a statečného bojovníka Kamaioleho, pomoci jim poklad dovézt na Niiahu, a zde si jej rozdělit.

Odo s tím souhlasil, byť se netvářil příliš nadšeně. Ani družina neměla přílišnou radost z toho, že místo návratu do Aquillonie je čeká cesta na další ostrov hopojského souostroví, navíc ještě ten, který podle informací, jichž se jim dostalo před odjezdem, obývají nebezpeční mořští krokodýli. A hlavně tu byla spousta nesrovnalostí a podezřelých okolností:

Co tu třeba dělá Fortinbras? Vládcové, guvernéři, dvorní čarodějové a podobná honorace obvykle dřepí ve svých palácích a všechno za ni zařizují její pohůnci, ledaže by šlo o něco mimořádně důležitého. Je však vypalování rákosových chatrčí a zabíjení polonahých ubožáků mimořádně důležité? Pravda, mají poklad, ale to je vlastně další nesrovnalost. To, že ho mají, se přece ví dost dlouho, to se nenašel nikdo, kdo by ho dokázal domorodcům vzít a eventuelně třeba také skoncovat s těmihle podivnými povstalci? Proč si domorodci nepřivezou z Kauai poklad sami, když ho tam mohli sami odvézt? Není v tom nějaká léčka? (I když se zdá, že léčka, stejně jako např. kolo a hrnčířský kruh, ještě nebyla na Hopoe vynalezena.) Proč se šaman Wailunanuihuano na družinu tak mračí, má snad něco proti ní?

Záhadou číslo jedna se však stalo Odovo odmítnutí zúčastnit se výpravy na Kauai. "Když tak o tom přemýšlím, bude lepší, když na vás počkám v Makalii," ošíval se hobit. "K čemu bych vám tam byl, no ne? Já jsem vyloženě, abych tak řekl, městský typ. Kauai, to není nic pro mě. Prales, bažiny, všelijaká havěť... fuj. Já vám, mládenci, přece věřím, že mě o můj podíl neošidíte, tak co. Dostanete ode mě všechno, co budete potřebovat: Zásoby jídla, i svitky."

Radar se proto rozhodl k rozsáhlému použití kouzla čtení myšlenek, doufaje, že to družině alespoň částečně pomůže si udělat ve věci jasno.

Pozn. 1. Donar s touto elementální holí trčící z krosny hrdě prošel Manninským královstvím, kde pouhé podezření z provozování theurgie stačí jako poukázka na hranici, aby ji nakonec silně pod cenou prodal v gwainwaithském Echoru.