PJ2: Nippur

Nippur, druhé největší město Aššurské říše, vděčí za svůj význam a velikost strategické poloze na důležité dopravní tepně. Řeka Aššur má totiž vpravdě úctyhodné koryto, jehož šířka na dolním toku dosahuje několika set sáhů a před rozlitím do delty dokonce přes jednu míli. Na celém území Aššurské říše právě s výjimkou města Nippur nevedou přes Aššur žádné mosty a jedinou možností, jak se dostat na druhou stranu, je nepravidelný a nespolehlivý přívoz. V Nippuru usnadňuje přemostění čtyřista sáhů širokého říčního koryta asi dvěstě sáhů dlouhý a kolem padesáti sáhů široký skalnatý ostrov v jeho středu, takže místo jednoho mostu zde stačí dva o poloviční délce. Město samotné leží na pravém břehu, na ostrově je pevnost určená k ochraně obou mostů. Nejvýznamnější aššurská silnice, víceméně sledující tok řeky, vede mezi Kalchu a Nippurem na levém břehu, za Nippurem pokračuje na břehu pravém. Každý, kdo po ní cestuje na východ, zde tedy musí přejít přes oba mosty a přes území města. Ti, kdo nic nepřevážejí, mohou přejít zadarmo, avšak kupci s nákladem zde musejí zaplatit tučné mýtné (případně uplatit výběrčího).



Toto překročení Otce vod, jak Aššur nazývají Aššuřané, čekalo družinu dne 28. listopadu 861 (1166 LL). Už když k městu přijížděli, všimli si, že je zde něco, co tu zřejmě obvykle nebývá -- velké množství gwainwaithských vojáků. Gwainwaithská námořní pěchota si vybudovala opevněný tábor na nevysokém pahorku na levém břehu řeky, z něhož byl dobrý výhled (a ještě lepší palebné postavení) nejen na oba mosty i město, ale především směrem na jih, odkud by s největší pravděpodobností přišel manninsko-orjatský útok. V táboře stály čtyři velké katapulty. Další dva, ještě větší, byly na palubách dvou válečných lodí, které kotvily ve slepém rameni řeky na západ od pahorku.

Elfové drželi u silnice hlídky, které namátkou perlustrovaly procházející či projíždějící osoby ještě před vstupem na most, kde čekali aššurští výběrčí mýtného. Projíždějící družina nemohla neupoutat jejich pozornost.

"Stůjte," rozkázal jim velitel hlídky. "Kdo jste a kam a za jakým účelem jedete?"

"Jsem Galdor," pravil obřadně Galdor, "mantrin z Matrasillu a vyslanec Jeho Milosti Anakreona II, císaře Spojeného Impéria Království Roma, Provincie Elfie, Provincie Kud, Provincie Aedd Gynnvael, Svobodného Města Pevnost Kud a Svobodného Města Arnor, u dvora Jeho Veličenstva Šuppiluliumaše III, krále Chatti."

Nikdo z vojáků kupodivu nepadl tváří do bláta.

"Toto jsou členové mého doprovodu," ukázal Galdor vznešeným gestem na Radara, Thorgala a Alana. "A zde je má pověřovací listina," vytáhl z truhličky pergamen s imperiální pečetí a podpisem Anakreona II a podal jej veliteli hlídky.

Ten chvíli dokument studoval. "Vaše Excelence," oslovil Galdora náležitě, "prosím o chvíli strpení." Ke Galdorově nelibosti s pověřovací listinou vyslal jednoho ze svých mužů do tábora. Ten se však naštěstí za chvíli vrátil, doprovázen dalším vojákem, zřejmě důstojníkem, a tak měl čaroděj úřední důkaz své excelentnosti brzo zpátky v truhličce.

"Vaše Excelence," řekl důstojník, "jakožto pobočník velitele druhého praporu gwainwaithské námořní pěchoty, plukovníka Thorongila, mám tu čest vás i členy vašeho doprovodu pozvat ke krátkému neoficiálnímu setkání se členy štábu."

Galdor řekl, že i jemu je ctí a že přijímá. Důstojník je zavedl k velitelskému stanu, před kterým vlála modrozlatá gwainwaithská zástava, přivolal čtyři vojáky a poručil jim, aby se postarali o koně družiny. Pak ve vchodu v pozoru a zvučným hlasem Jeho Excelenci s doprovodem ohlásil a uhnul, aby mohli Galdor, Radar, Thorgal a Alan majestátně vstoupit. Křesla u velkého skládacího stolu, na němž bylo rozprostřeno několik map, už měli připravená. U toho stolu už také seděl velitel praporu Thorongil se čtyřmi důstojníky z jeho štábu.

"Vítejte, pánové, a posaďte se, prosím," řekl. "Rád bych vám, Vaše Excelence, položil několik otázek, které se týkají vaší mise v Chatti. Jsem si pochopitelně vědom toho, že je takový postup neobvyklý a že jako diplomat byste měl jednat výhradně na diplomatické úrovni, takže pokud se mnou z jakéhokoliv důvodu mluvit nechcete, budu to respektovat."

("Já mu přečtu myšlenky," zašeptal Radar Thorgalovi do ucha. "Ať máme jistotu, na čem s ním jsme.")

"Záleží na tom, co přesně bude předmětem hovoru," řekl Galdor.

("Ať tě ani nenapadne tady kouzlit!" zašeptal zděšeně Thorgal.)

"Nejde o nic, co byste měl důvod přede mnou utajovat," ujistil Galdora Thorongil. "Jde mi o informace, které by vaše vláda určitě poskytla naší vládě, a ta by je pak předala mně, ovšem s jistým zpožděním. A já se rád nechám informovat včas, zvlášť ve svém současném postavení."

("Tak já si odskočím, a sešlu to na záchodě," navrhl svoji oblíbenou fintu Radar.)

"Rozumím," přikývl Galdor. "Pokračujte."

("Nikam si neodskakuj a nic nesesílej," ukončil tlumený rozhovor s Radarem se vší rozhodností Thorgal.)

"Vím, že vaše vláda má zájem o vytvoření koalice proti Ruindoru a Orjatské hordě a že do Chatti jedete se záměrem dosáhnout jeho přistoupení k této koalici," začal plukovník. "Nevím však, jakou válečnou strategii proti Hordě hodlá vaše vláda společně s Chatti prosazovat a jakou máte představu o počtu a složení vojenských jednotek, které se tažení zúčastní, ať už vašich nebo chattijských. A rád bych to věděl, jelikož mám rozkaz zabránit všemi prostředky tomu, aby se Stuart VI a Orjati zmocnili těchto mostů a dostali se na pravý břeh Aššuru."

"Žádné naše jednotky se nezúčastní," poskytl mu Galdor naprosto přesnou informaci o počtu vojáků, které do boje s Hordou vyšle Spojené Impérium. "Spojené Impérium je od tohoto bojiště příliš daleko. Naše země se zapojí do útoku na Ruindor, nikoliv však do útoku na Orjatskou hordu. Kolik vojáků poskytne Chatti, je v tuto chvíli ještě předčasné tvrdit, neboť to teprve bude předmětem jednání. Mým úkolem je nicméně pokud možno dosáhnout toho, aby byl útok na Hordu veden současně s útokem na Ruindor,..."

"...ke kterému dojde pouze za předpokladu, že se k němu přidají i Gwainwaith a Mannin," vpadl mu do řeči Thorongil. "Jsem sice jen voják a nikoliv odborník na gwainwaithskou nebo dokonce manninskou zahraniční politiku, Vaše Excelence, ale tuhle možnost zatím nevidím jako nějak zvlášť pravděpodobnou. Naše smůla je, že my si nebudeme moct vybrat, kdy na Hordu zaútočíme, protože Horda spolu se Stuartem VI zaútočí na nás. Jakákoliv vojenská pomoc bude nanejvýš užitečná, pravděpodobně víte, jaké je spolehnutí na Aššuřany. Mitannci ale už dali najevo, že se do tohohle konfliktu míchat nehodlají, takže zbývá Chatti. Náš vyslanec v Chatti, lord Aeglon, už samozřejmě s chattijským panovníkem jedná, ale myslím, že ani Chattijci si nebudou chtít pálit prsty, dokud Orjati nezaútočí i na ně. Možná naší věci prospěje, že se tento tlak na chattijského krále díky vám nyní zdvojnásobí."

"Vynasnažím se, aby to tak bylo," prohlásil Galdor. "Směl bych se zeptat, jakou vojenskou silou nyní disponujete a jakou disponuje nepřítel?"

"Pod mým velením je pětset mužů," odvětil plukovník. "Nippurská posádka čítá patnáctset mužů a Aššuřané by sem měli vyslat minimálně pět tisíc válečných vozů, to znamená deset tisíc vojáků. Stejně početné je, pokud vím, vojsko Stuarta VI, přičemž z devíti desetin je tvořeno pěchotou a z jedné desetiny těžkou jízdou. Kolik útok podpoří Orjatů, je těžké odhadnout, ale snadno jich může být také deset tisíc. Lehká jízda, pochopitelně."

"Chápu, že chattijská pomoc by se hodila," řekl Galdor.

"Ze Stuarta takovou obavu nemám," dodal Thorongil, "do útoku nejspíš pošle jen jízdu, zatímco pěchotu, kopiníky a kušovníky, ponechá v záloze, aby případně kryli ústup rytířů. Manninští železní páni dovedou sice zaútočit velmi drtivě, ale s naší palebnou silou tříset lučištníků a šesti katapultů si s nimi poradíme. Navíc s sebou máme pár pyroforů, takže na ně můžeme vystřelit lecjaké překvapení. Kdyby přeci jen došlo na boj zblízka, naši vojáci nosí plátovou zbroj a s halapartnami a obouručními meči budou schopní proti těžké jízdě obstát. Daleko větší starost mi dělají orjatští jízdní lučištníci. S těmi by se měli střetnout hlavně aššurští lučištníci na válečných vozech, jenže válečné vozy mají ve srovnání s jízdou mizernou manévrovací schopnost. Čert ví, proč na nich Aššuřani tak lpějí."

"A kdy podle vašeho odhadu zahájí Stuart VI a Orjati ofenzívu?" zeptal se Galdor.

"Teď v zimě ne. Často prší a půda je pro těžkou jízdu příliš měkká. To zaprvé. Zadruhé Stuart VI plánuje po zlomení předsunuté obrany a dobytí mostů obléhání Nippuru, k čemuž bude potřebovat obléhací stroje. Ty s sebou kvůli rychlosti přesunu přes aššurské územi nevzal, má však s sebou dostatek zkušených řemeslníků na to, aby je mohl postavit. To si však vyžádá nějakou dobu. A zatřetí, pro Stuarta je vůbec výhodné čekat co nejdéle, protože v Aššuru vyvolává paniku už jeho pouhá přítomnost v Hordě. Úplně nejlepší by pro něj bylo, kdyby nás vyprovokoval k útoku na Mannin, protože pak by jeho syn mohl obeslat stavy kvůli svolání Zemské hotovosti i bez souhlasu Zemského sněmu. Ale tak hloupí, abychom se dali vyprovokovat, nebudeme.

Na druhou stranu je třeba vzít do úvahy, že si nebude moci dovolit čekat neomezeně dlouho kvůli logistickým problémům, kterým bude jeho vojsko v Hordě muset čelit."

"Tím myslíte zásobování?" ujistil se Alan.

"Ano, zásobování. Orjatská horda nebude moct živit tak velkou armádu neomezeně dlouho. Osobně bych proto odhadoval, že Stuart stráví zimu v ležení, během té doby se vybaví obléhací technikou a společně s Orjaty zaútočí brzy zjara."

"Když už mluvíme o zásobování," napadlo Alana, "jak dlouho by vlastně vydržel Gwainwaith, kdyby tam přestalo chodit obilí?"

"Hlady bychom neumřeli," řekl plukovník. "Máme své vlastní zdroje, hlavně rybolov. Ale hospodářství by to rozhodně neprospělo, spousta obyvatel, která do Aššurské obilné investuje, by přišla o velký majetek."

"A máte představu, jak by konkrétně mohli proti Hordě pomoci Chattijci?" chtěl ještě vědět Galdor.

"Mají dobou pěchotu a jízdní lučištníky. Domnívám se, že účelnější než jejich nasazení na tomto bojišti by byly útoky na orjatské osady u lesů na západní straně Luvijského pohoří. Stuarta tím připravíme o zdroj dřeva pro stavbu obléhacích věží a beranidel."

Víc podstatných informací už Thorongil pro Galdora neměl, a stejně tak Galdor již neměl co důležitého říci Thorngilovi, a tak schůzka výměnou několika zdvořilostních frází skončila. Galdor přislíbil, že se bude snažit o to, aby Šuppiluliumaše III poskytl k útoku na Hordu co nejvíce vojáků. Mohl být spokojený: Nakonec se toho od Thornogila dozvěděl více než Thorongil od něj.