PJ: Thorgalův sen

... rychle jdeš po poušti, sleduješ nějaké stopy písečných orků. Tvoji přátelé jdou s tebou, ale skoro je nevnímáš. Vzduch je horký, tetelí se a ojedinělé chumáče modrozelené uschlé trávy ti praskají pod nohama. Vedro, poušť v poledne. Jdeš stále rychleji, i když cítíš nějaké nebezpečí. Ale víš, že v dálce před tebou je něco důležitého. Na chvilku se ti před očima mihne nesouvisející obraz -- hora, špičatá, hladké stěny z kamených kvádrů. Ale teď jsi zase zpátky v poušti a za nejbližším přesypem tušíš tu záhadu. Ano už to vidíš -- hora, ale jiná, celá z písku, určitě to však není obyčejný písek, není to jen další duna. V nitru hory číhá nebezpečí, ale jsi si jist, že také ta důležitá věc...

... probudil ses a na podrážkách bot máš zvláštní, suchou modrozelenou trávu...

... za několik sekund však zase znovu spíš. Spánek je mrákotný, před očima máš přízraky a mátohy, ale už se ti nic jiného souvislého nezdá a probudil ses až ráno.