Večer dorazila družina k barbarské vesnici jménem Dorn. Už zdálky viděli něco divného -- vesničané měli podivně veliké hlavy. Družina opatrně sešla dolů do vesnice a ukázalo se, že obyvatelé mají hlavy ovázané hadry, aby neslyšeli každovečerní zpěv harpyjí sídlících k jejich pramalé radosti už nějaký čas nad Dornem ve skalách. Kdo zaslechne zpěv harpyjí, je jím magicky přitahován, vydá se po hlase a harpyje ho, když se přiblíží, sežerou.
Jediný, kdo neměl v Dornu z harpyjí panickou hrůzu byl veterán z poslední Krollí války, místní kovář a starosta v jedné osobě -- Mart. Ten se je dokonce před časem pokusil sám pobít. Vyšplhal tehdy až do jejich sluje ve skalách a pustil se do nerovného boje, ale po čase se obrátil na útěk a byl rád, že spasil holý život. Nehodlal se však, jako správný bojovník a barbar, vzdát. Když spatřil družinu, uviděl v ní šanci na odvetu. Starosta Mart chce zajistit vesnici klid, družina chce zbraně, ale nemá peníze. Nakonec se s družinou dohodl, že za večeři a nocleh v kovárně a za zapůjčení zbroje se společně vydají ještě tento večer harpyje zlikvidovat. Bude-li výprava úspěšná, Mart by jim nějakou levnější zbraň ze své kovářské dílny věnoval.
Slunce právě zapadalo, když se Radar s Kriikem, Thorgal, Igor a Mart potichu vydali nahoru do skal k harpyjí sluji. Měli velké štěstí, protože se jim podařilo přikrást se k ještě spícím harpyjím nepozorovaně. Než se harpyje pořádně rozkoukaly, byla jich většina břichem vzhůru. Zbytek se jim podařilo víceméně v pohodě dobít.
Po tak snadném vítězství jim vděčný starosta nejen poskytl nocleh a večeři, ale i snídani a nádavkem dal Thorgalovi a Igorovi možnost vybrat si zbraň z jeho dílny. Thorgal si vzal široký meč a Igor vyměnil svůj starý tesák za krátký meč. Po zpackané akci se Zlatou horečkou to byl jejich první výdělek, který stál za zmínku.