Geografie. Sostyn leží ve východní části poloostrova Ladgalen, mezi Manninem a říší Aššur. Většina země je hornatá, porostlá bukovými a jedlovými lesy, které ve výše položených oblastech přecházejí v horské louky s řídkými porosty kosodřeviny. Vrcholy nejvyšších pohoří jsou holé a po celý rok pokryté sněhem. Hřeben takových hor, Sleityn Yiarn (Železné hory), se táhne podél hranice s Manninem až po údolí Shenn-Ushtey. O něco nižší je pohoří Carmarthen podél jižního pobřeží a východně od Loghanu u hranic s Aššurem. V horských údolích leží četná jezera. Největším z nich je Feayr, z něhož vytéká řeka Shenn-Ushtey a na jehož břehu leží hlavní město Loghan (15 000 obyvatel). Nížina se rozprostírá jen v úzkém pásu podél východního pobřeží, který je nejvýznamnější zemědělskou oblastí království.
V sostynských lesích žije velké množství zvěře (viz kapitolu o Manninu). Vysokohorské oblasti jsou na zvěř mnohem chudší, obývají je pouze kamzíci a orli. Sostynské řeky a jezera jsou bohaté na ryby.
Politické uspořádání. (Pozn. 1) Sostyn je stavovská monarchie s obdobným uspořádáním, jaké existuje v Manninu, od tohoto království se však liší složením zemských stavů. V Sostynu se totiž na politickém rozhodování významně podílejí zástupci královských měst, která také vlastní statky zapsané v Zemských deskách. Mnoho zemských úřadů zastávají sice svobodní, avšak neurození měšťané a z 40 křesel Zemského sněmu jich 25 patří právě zástupcům královských měst. (16 trpasličích měst má nadávkem svůj vlastní, separátní sněm, zvaný Althing.) Do jurisdikce Zemského soudu spadají nejen spory mezi šlechtici, ale též spory mezi královskými městy, případně spory mezi šlechticem a královským městem.
Naproti tomu Církev je v Sostynu bez přímé politické moci. (Ze zbývajících 15 křesel obsazují 4 páni a 11 zemani.) Značný vliv na politiku v Sostynu naopak mají vzhledem k tomu, že velkou část území pokrývá hvozd, také lesní elfové a druidi.
Královská města jsou zcela nezávislá na moci šlechty a téměř nezávislá na moci panovníka. Samospráva měst je v rukou jejich plnoprávných občanů, t. j. vlastníků domů, kteří si ze svých řad volí městskou radu v čele se starostou. Volit však nemohou všichni občané, nýbrž jen členové tzv. valné obce, zvaní též obecní starší. Členství ve valné obci je doživotní; zemře-li obecní starší nebo se vzdá úřadu, je jeho nástupce jmenován městskou radou, která vybere z občany navržených kandidátů. Největší vliv na politiku měst mají tamní řemeslnické a kupecké cechy, neboť valné obce a městské rady jsou obsazovány obvykle podle cechovní příslušnosti voličů.
Městské rady mají povinnost pečovat o obecní majetek a o pořádek a bezpečnost ve městě. Jsou oprávněny přijímat zákony platné na území města a městských statcích, zřizovat a obsazovat nejen městskou kancelář, ale také městskou stráž, domobranu a soud (tak jako šlechtici podléhají v civilních i trestních věcech výlučně Zemskému soudu, jsou příslušníci patricijských rodin ve výlučné jurisdikci tribunálů magistrátního soudu v jejich městě). V trpasličích městech je systém vlády poněkud odlišný, jsou prakticky úplně ovládána podílníky ocelářských korporací.
Statky spravují jejich držitelé (ať už šlechta či města) stejným způsobem jako v Manninu, avšak pouze v hustě zalidněných zemědělských oblastech. Odlehlé osady uprostřed lesů si vládnou víceméně samy a pokud jim někdo může něco nařizovat, tak jsou to spíš právě druidi než různí odkudsi dosazení správci. Sostynští lesní elfové, žijící v obdobném rodovém zřízení jako jejich sousedé v gwainwaithském Hvozdu, mají nezávislé postavení i de iure a jsou plně osvobozeni od všech závazků vůči Koruně.
Také v Sostynu je jádrem armády elitní Královská garda, na rozdíl od Manninu ji však tvoří pouhá jedna setnina těžkooděné pěchoty. Řadoví vojáci jsou neurozeného původu, většinou trpaslíci. Zemskou hotovost o plném stavu 12 000 mužů staví města ze svých občanů sdružených v domobraně a šlechtici ze svých poddaných. Lesní elfové povinnost stavět Zemskou hotovost nemají, ale na požádání, v případě velmi vážného ohrožení, jsou snadno schopni dodat mnoho prvotřídních lučištníků.
Státní vlajka. Jednotlivá pole sostynské vlajky symbolizují tři rasy obývající tuto zemi: lesní elfy (zelený pruh), trpaslíky (šedý pruh) a lidi (bílý klín). Pruhy oddělující tato pole jsou zlaté.
Hospodářství. Sostynské státní pokladně plynou největší příjmy z důchodů z trpasličích horních měst ve Sleityn Yiarn, jež vděčí svému jménu právě rozsáhlým ložiskům železné rudy. Sostynská trpasličí ocel a výrobky z ní jsou v Ladgalenu i ve Východních zemích vyhlášené a pro své armády tu nakupují zbraně i zbroj všechna sousední království.
Třebaže většina zboží se mezi Manninem a Aššurem dopravuje po moři na gwainwaithských lodích, nelze zanedbat ani tu část, která putuje po souši do východosostynských přístavů a dále na korábech pod sostynskou vlajkou a z níž mají zisky sostynští kupci. Sostynské království je díky rozlehlým lesům také důležitým vývozcem dřeva a kožešin. Zemědělství je tak málo významné, jak málo je v tomto království dobré zemědělské půdy. Obilí se pěstuje hlavně v nížině na východním pobřeží, kde také leží korunní statky sostynských králů. Za zmínku stojí ještě chov ovcí a pěstování lnu ve Sleityn Yiarn a v údolí řeky Shenn-Ushtey.
Školství. Na venkově jsou stejně jako v Manninu církevní chrámové školy, města mají své vlastní světské školy spravované magistrátními úředníky. V Loghanu je církevní univerzita podobného typu jako v manninských městech.
Obyvatelstvo. Kolem 70 % z 250 000 obyvatel jsou lidé, 15 % připadá na elfy a 15 % na trpaslíky. Elfové žijí zejména v lesích, trpaslíci obývají hlavně horská města v oblastech, kde se těží železná ruda. Sostynská šlechta tvoří necelých 0,5 % obyvatel.
Pozn. 1. Po válce s Manninem r. 1164 LL, ukončené následujícího roku Dimbarskou smlouvou, přišel Sostyn o víc než polovinu svého území, mimo jiné i o Železné hory. Tato ztráta si vynutila i některé změny v politickém uspořádání, které jsou popsány zde.