PJ2: Mitanni

Geografie. Království Mitanni leží mezi Aššurem a územím obydleným divokými kočovnými kmeny, od něhož jej odděluje pohoří Lukki, které lemuje sever a východ země. Údolí Aššuru, který se v Mitanni nazývá Aššuva, je u západní hranice vtěsnáno mezi pohořím Tamgaru a pohořím Luvi, jehož hřbet tvoří západní hranici Chatti. Sever i jih omývá moře, na severu je to Velké moře Ókean, který ladgalenští elfové nazývají Belegaer, na jihu je to vnitrozemské moře, jež se v jazyce lidí, kteří obývají jeho pobřeží, nazývá Thalassa. Není známo, zda je Thalassa propojena s Velkým mořem.

O Mitanni lze říci totéž, co o Manninu či Aššuru: Rovinatá země pokrytá stepí, jen na jihu, v oblasti pohoří Tmólos, rostou borové a cedrové lesy. Tomu odpovídá i zdejší fauna, která se v nížině podobá aššurské, a v tmólských lesích ladgalenské. (Pohoří Tamgaru je na aššurské i mitannské straně zcela pusté). Stejně jako v Aššurské říši žije i v Mitanni nejvíce obyvatel poblíž údolí řeky Aššur, jež se zde nazývá Aššuva. Na soutoku Aššuvy a Kitsuvatny, která přitéká od jihu, z Chatti, leží hlavní město království, Waššukkanni se zhruba 20 000 obyvateli. Další velká města, Fásis a Gela, jsou na jihu na pobřeží Thalassy. Stejně jako v Aššuru však většina obyvatel žije ve vesnicích. Království obývá i nezanedbatelné množství kočovníků.

Politické uspořádání. Mitanni je uspořádáno podobně jako Aššur, neboť Mitannci byli v minulosti vazaly aššurských panovníků a převzali aššurskou kulturu. Zároveň se však Mitanni od Aššuru v mnohém liší. Země sice má centralizovanou státní správu jako Aššur (i když ne tak přebujelou a pletoucí se všeho) a většina půdy alespoň formálně patří králi, avšak na rozdíl od Aššuru zde existuje také početná a vlivná pozemková šlechta, v jejímž vlastnictví jsou rozsáhlé velkostatky včetně otroků. Král pochopitelně musí k zájmům této aristokracie přihlížet, takže mnoho prefektů a jiných vysokých úředníků je jmenováno z právě řad velkostatkářů. Pastviny na severu a východě země na základě královského privilegia svobodně využívají některé kočovné kmeny přišlé z Dálného východu, a odlišné uspořádání má i oblast jižně od pohoří Tmólos. Té je věnována samostatná kapitola.

Mitannská armáda rovněž používá válečné vozy jako hlavní zbraň, je však menší než aššurská: Má jen 15 000 mužů ve zbrani, a král si musí vystačit jen s tisícičlennou gardou.

Státní vlajka. Mitanni dodnes používá standartu, kterou mělo jako aššurský vazalský stát a která je vytvořená přidáním dvou svislých purpurových pruhů (mitannská tradiční barva) k aššurské vlajce.



Hospodářství. Mitanni je stejně jako Aššur zemědělským státem, i když s méně úrodnou půdou než má Aššurská říše. Hlavním vývozním artiklem jsou různé druhy koření a také hedvábí. V Mitanni je mnohem méně otroků než v Aššuru, na zemědělských pracech se i na velkostatcích v daleko větší míře podílí svobodné obyvatelstvo. V pohoří Tamgaru se, stejně jako na jeho aššurské straně, těží a zpracovává měděná a cínová ruda, hlavními středisky řemesel a obchodu jsou však ionská města na pobřeží Thalassy.

Školství. Podobně jako v Aššuru je v rukou kněží. V ionských městech ovšem existují významné světské školy a nejrůznější spolky učenců. Mitannci používají aššurské klínové písmo, takže i zde platí gramotný = vzdělanec.

Obyvatelstvo. Mitanni obývá 1,5 milionu lidí, z nichž na otroky připadá jen asi 20%, z nichž stejně jako v Aššuru většina pracuje na zemědělských velkostatcích.