PJ2: Banket v hostinci U dvou gryfů

Dne 14. ledna 862 PZ (1167 LL) uspořádal Galdor pro členy diplomatického sboru v Chattušaši malý banket. Vzhledem k tomu, že nová imperiální ambasáda, zřízená v domku, kdysi patřícímu nepříliš zámožnému kupci, neskýtala právě nejreprezentativnější prostory k takové akci, proběhla hostina v luxusním hostinci U dvou gryfů. Účelem akce pochopitelně nebylo dát cizím vyslancům za peníze Spojeného Impéria najíst a napít, nýbrž získat od nich nějaké zajímavé neoficiální informace. V tomto ohledu se banket velmi vydařil, neboť z vyslanců takové informace nebylo vůbec potřeba složitě páčit. Ba naopak, sami jimi velmi ochotně Galdora zahrnuli. Vedle konverzačních banalit jako jsou krásy Chattušaše či rozmary počasí se tak U dvou gryfů probíraly následující záležitosti:


  • Sostynská vyslankyně, princezna Glynis, má, zdá se, jako mnoho jiných alchymistů potíže se sháněním magenergie. Zvláště zde v Chatti je to bída, neboť osvědčené zdroje nejsou k dispozici: Mandragory zde nerostou, neboť kvůli zdejšímu humánnímu trestnímu právu zcela chybí jejich přirozený biotop, pravidelně užívaná popraviště. Rovněž lidské kosti, všemi alchymisty vděčně vyhledávaná surovina, se díky nepěknému chattijskému zvyku pohřbívat žehem najdou jen zřídka. Je tu však jeden zdroj, který svou vydatností předčí všechny ostatní s výjimkou dračích vajec. Jsou to shodou okolností rovněž vejce, patřící tvoru, jehož si dal Loig z Raue do erbu a po němž se jmenuje lokál, kde se vyslanecký dýchánek koná: gryfovi.

    Glynis soudí, že jejím skrovným příspěvkem k úsilí o porážku Stuarta VI by mohlo být vyzbrojení chattijského vojska nejrůznějšími alchymistickými výrobky, aby však mohla začít vyrábět, bude potřebovat spoustu magenergie. Proto Galdorovi navrhuje, aby se se svými spoludružiníky pro aspoň jedno takové gryfí vejce vypravil. Získat jej není nic snadného, neboť jsou-li gryfí vejce jen o málo méně magicky vydatná než dračí, jsou také podle pravidla, že za všechno se musí platit, gryfové jen o málo slabší než draci. To mimochodem činí jejich hnízda z alchymistického hlediska ještě zajímavějšími, neboť v jejich okolí se téměř vždy najde dostatek kostí těch, jejichž snaha o získání vejce skončila neúspěchem.

    Galdorovi se samozřejmě vyhlídka na výpravu za gryfím vejcem zamlouvá daleko víc než vyhlídka na vysedávání na imperiálním "vyslanectví" v Chattušaši. Vždyť kolik měsíců už s výjimkou lazebníka neseslal žádné pořádné kouzlo! Proto princezně odpovídá, že její návrh je zajímavý a podnětný a že si to ještě rozmyslí.

    Princezna se dále domnívá, že jejího královského bratra by mohly zajímat zákony a státní zřízení Spojeného Impéria, zejména pak způsob, jakým se v této zemi vypořádávají se soužitím lidí a elfů. Galdor slibuje, že pro potřeby sostynského královského dvora sežene imperiální zákoníky.


  • Gwainwaithský vyslanec, lord Aeglon, navrhuje Galdorovi gwainwaithsko-imperiální spolupráci při budování jednotky, která by se zapojila do boje proti Stuartovi VI a Orjatské hordě. Ta by konkrétně vypadala tak, že vše by platil Gwainwaith a Spojené Impérium by za tyto gwainwaithské peníze postavilo pod svým praporem vojsko z chattijských horalů. Takové řešení by bylo velmi výhodné z následujících důvodů.

    1) Gwainwaith má dostatek finančních prostředků, ale pracovníci ambasády v Chatti jsou vytíženi jinými důležitými úkoly. Jednání s klanovými náčelníky a budování horalského vojska proto rádi svěří externistům.

    2) Spojené Impérium, naproti tomu, rozhodně nemá na rozhazování, zato vyslalo do Chatti skupinu odborníků, pro které bude takový úkol hračkou.

    3) Králi Šuppiluliumašovi III jistě nebude vadit, že jednotka bude sestavena z jeho "poddaných", žoldnéřské vojsko z horalů staví i on a chattijská knížata a u horských klanů se v Chatti považuje ta samozřejmé, že bojují pod praporem toho, kdo jim zaplatí. Navíc má chattijský král takové žoldnéře vždy aspoň pod částečnou kontrolou, protože klanoví náčelníci se s ním vždy nejprve poradí, než dovolí svým mužům vstoupit do nějakého cizího vojska. Autoritu chattijského krále tedy budování takové armády neohrozí. Naopak, mohlo by být následováníhodným příkladem pro chattijská knížata.

    Galdor i v případě tohoto návrhu míní, že je zajímavý a podnětný a že si to ještě rozmyslí.


  • Aššurský vyslanec Šazu má ve všem jasno: Sral pes Stuarta VI, války, strategii, politiku i diplomacii, rozumný chlap se stará o sebe a o vlastní měšec. Nabízí Galdorovi velkolepý obchod s mitannským hedvábím, bezcelně propašovaným do Chatti v diplomatických zavazadlech.

    Galdor je tímto návrhem lehce šokován, přesto však duchapřítomně odpovídá, že je zajímavý a podnětný a že si to ještě rozmyslí.


  • Mitannský vyslanec Namtila Galdorovi tlumočí krajní rozhořčení svého panovníka: To, že se Spojené Impérium baví s Chatti a zcela přehlíží mocnou říši Mitanni, je plivnutí do tváře nejen velikého krále a potomka boha slunce v jedné osobě Milasantry II, ale i všech jeho poddaných. Spojené Impérium bude muset vyvinout mimořádné diplomatické úsilí, aby svůj prohřešek napravilo, a napravit jej bude věru nutné, protože jinak Milasantra II nikdy nedá souhlas s tím, aby mohly posily z Chatti do Aššuru přejít přes mitannské území.

    Galdor Namtilovi navrhuje, že se vypraví do Waššukkanni a osobně vztahy mezi Spojeným Impériem a Mitanni urovná. Namtila namítá, že Galdor nejdřív musí být vybaven patřičným pověřením, protože s nikým menším než s oficiálním vyslancem se jeho božský vladař bavit nebude. Galdor slibuje, že takové pověření získá.