PJ2: Z Eirienina deníku (5)

22. července 1165: Konečně už mají ty náušnice s démonem všech jazyků. Jsem opravdu ráda, protože zaprvé už nebudou potřebovat, abych jim tlumočila každé zachrchlání, a zadruhé už zítra vypadneme z Ynnydu. Necítím se tu úplně pohodlně.

Alan mi dneska provedl žertík. Koupil nějaké strašné svinstvo, a namluvil mi, že je to vyhlášená psí pochoutka. Jako kdybych nevěděla, že zlodějům se nedá věřit ani nos mezi očima! Tesák to naštěstí pro něj i pro Alana nesežral.

Asi to měla být odveta za to, že jsem ho včera praštila. Přitom jsem to nemyslela ve zlém, jen jsem mu tím naznačila, že nemůže jen tak přijít ke mně na pokoj, když se koupu, a snažit se vlézt mi do kádě s vodou. Já sice chápu, že ho možná ynnydské lázně a lazebnice dostatečně neuspokojily, ale v tomto případě rozhodně nejsem osoba povolaná k nápravě. Každopádně pevně doufám, že tím je se mnou vyrovnaný, a že žádné další žertíky už nebudou následovat.

To je ale všechno tou nervózní ynnydskou atmosférou. V Loghanu to snad bude lepší.