Když Radar potřetí neuspěl při pokusu přečíst Odovi myšlenky, družina se usnesla, že je načase přistoupit k méně elegantním, leč razantnějším metodám zjišťování toho, co Odo ví, ale říct nechce. Před výpravou na Kauai zůstává ještě stále mnoho otázek nezodpovězených. Družina sice ví, proč si domorodci nejsou schopni přinést perly z Kauai sami, když byli schopni sami je tam ukrýt (tehdy totiž ještě na Kauai nebyla trestanecká kolonie a místo, kam je ukryli, tak bylo přístupné ze západní, nebažinaté a víceméně bezpečné části ostrova). Radarovi se také čtením myšlenek podařilo zjistit, že šaman Wailunanuihuano, narozdíl od vzbouřeného náčelníka Ilalaoeho a bojovníka Kamaioleho, rozhodně nehodlá cizincům z posvátného pokladu vydat jedinou perlu. Družinu zamýšlí pouze použít k tomu, aby mu pomohla se k pokladu dostat, poté ji chce utopit v bažinách (nejspíše pomocí kouzla hněv lesa, neboť, jak se zdá, má schopnosti druida) a perly schovat na jiném místě. (Proto se také šaman ihned dostává pod bedlivý dohled.) Nicméně to hlavní je stále záhada: Proč s nimi na Kauai nechce Odo, když tolik o poklad stojí? To se nebojí, že ho podvedou a utečou mu i s pokladem? Poslal doopravdy svoji loď s Dagobertem na palubě do Aquillonie, jak slíbil? A o čem to vlastně mluvil s Fortinbrasem na guvernérově lodi, pokud to vůbec byl Fortinbras?
V noci z 6. na 7. května 859 PZ se tedy družina vydává k chýši, kde spí Odo, a jde se ho na vše vyptat. Odovi není nic platné, že jej jeho kouzelný plášť varuje před blížícím se nebezpečím: Než se stačí rozkoukat, míří mu hrot Donarova meče rovnou na hrdlo. Odo nicméně neztrácí dobrou náladu a téměř výsměšně žádá družinu, aby mu rovnou podala pravdomluv, který už má pro něj nachystaný, neboť prý žádný sicco nemůže dobrovolně mluvit pravdu, aniž by se pak cítil zahanbený.
Stane se tak a Odo pod vlivem lektvaru prozradí, že Fortinbras mu během rozhovoru na lodi sdělil, že družinu potřebuje na Kauai k jinému úkolu, který s pokladem vůbec nesouvisí. O co přesně jde, to Odovi neřekl, ale naznačil, že by to mohlo být velmi nebezpečné, a že je tudíž v Odově vlastním zájmu se do toho příliš nemíchat.
S nelíčeným smutkem Odo připouští, že naprosto nepředpokládal Fortinbrasovo vměšování do svého podniku. Asi má na Kauai na práci něco hodně důležitého. A také ho nejspíš přespříliš popudil jeho padělaný podpis na příkazu k převozu vězňů a rozhodl se osobně zjednat pořádek. Jinak by přece nemarnil svůj vzácný čas a nadto na lodi se svými najatými hrdlořezy.
Odo také přiznává, že loď s Dagobertem navzdory jeho slibům dosud zůstává poblíž ostrova Niiahu. Je ihned přinucen to napravit a poslat kapitánovi lodi posla s rozkazem (a) ihned vyplout do Kudu a (b) dát o Dagobertově příjezdu do Kudu vědět Lenwemu. Totéž pomocí svitků, které Odovi odeberou, činí Radar a zároveň svému nevlastnímu bratru státnicky doporučuje, aby do Kudu pro Dagoberta poslal Císařskou gardu. Dále odesílá posla Fortinbrasovi a uctivě, leč důrazně žádá o vysvětlení jeho záměrů s nimi na Kauai.
Uspokojená družina poté Oda propouští, když jí ještě předtím slíbí, že se nebude mstít (pod vlivem pravdomluvu nelze lhát!), a jde si užít zaslouženého odpočinku po dobře odvedené práci.