Po válce s Manninem přišlo Sostynské království o svůj nejbohatší kraj, Železné hory, které se staly autonomním územím Gwainwaithského království jako korunní dependence Ered Engrin, a (s výjimkou hlavního města Loghanu s okolím) o veškeré území na jih od Železných hor na západní straně průsmyku Daa Clegh, jenž připadlo Manninu. Tím se územní rozloha Sostynu zmenšila víc než na polovinu a počet obyvatel klesl přibližně o třetinu na 150 000, z toho 120 000 lidí a 30 000 elfů.
Počet křesel na Zemském sněmu byl redukován na 19, 4 panská, 9 zemanských a 6 městských. Jelikož prohraná válka jasně ukázala na hlavní slabinu sostynského zřízení, roztříštěnou a slabou vládu, novému králi Nollickovi se podařilo prosadit podstatné posílení panovnických pravomocí za účelem centralizace a zakceschopnění státní správy.
K ochraně pořádku byla zřízena Zemská stráž (podléhající nejprve Nejvyššímu ochránci Koruny, od r. 1167 krajským hejtmanům) v síle šesti setnin, rozmístěných v královských městech, každá pod velením kapitána, kterého jmenuje na návrh Královské rady panovník. Jednotky Zemské stráže tvoří jádro Zemské hotovosti a v době války mohou jejich kapitáni udělovat rozkazy jak městské stráži, tak domobraně svého posádkového města.
V době míru zajišťuje každá setnina pořádek na jí svěřeném území a nahrzuje tak do značné míry někdy ne zcela spolehlivé vojenské síly místní šlechty. Ve svém posádkovém městě ani na jeho statcích však zasahovat nesmí, to je v plně v pravomoci městské stráže. Kapitán setniny měl přechodně (až do konce r. 1166) na území její působnosti soudní pravomoc v trestních věcech, kterou buď vykonával sám nebo -- v hrdelních trestních věcech -- předsedal vojenskému soudu, u nějž příseděli dva auditoři z jeho setniny. Tento soud tedy mohl zahajovat řízení i bez žalobce, z vlastního popudu. Roku 1167 došlo ke zřízení šesti tzv. nižších zemských soudů, u nichž podává žalobu královský prokurátor a které zcela převzaly hrdelní trestní věci od soudů vrchnostenských a magistrátních. Tříčlenné tribunály těchto soudů jmenuje panovník.
Rozsudky všech soudních dvorů s výjimkou Zemského soudu, přejmenovaného r. 1167 na Vyšší zemský soud, mohou být od r. 1166 LL přezkoumávány sedmičlenným tribunálem Apelačního soudu, jehož soudce rovněž jmenuje panovník.
R. 1167 byla dále zavedena krajská hejtmanství (v čele s hejtmanem jmenovaným prezidentem Dvorské komory), která vykonávala v jednotlivých krajích království pravomoci příslušející Dvorské komoře, t.j. správu královského majetku a výběr berní na venkově. Pod působnost těchto úřadů byly převedeny oddíly Zemské stráže. V královských městech zastupovali zájmy Koruny u tamních samospráv královští rychtáři. Hvozd podél západní hranice království v pohůří Ered Engrin byl téhož roku předán do správy gwainwaithským druidským Kruhům.
Reformy s sebou, i přes některé úspory, jako např. snížení počtu úředníků Dvorské kanceláře a komory, rozpuštění tří čet Královské gardy, snížení počtu členů Královské rady na pouhých pět a soudců Vyššího zemského soudu na sedm přinesly ohromný nárůst státních výdajů. Dvorská komora jej sice částečně pokryla příjmy z pronájmu pevností na severu země gwainwaithské námořní pěchotě, ale i přesto došlo k víc než trojnásobnému růstu daňového zatížení obyvatelstva vzhledem ke státu. (Šlechta i města byly následně nuceny omezit své výdaje, aby daňové zatížení zůstalo na únosné míře.)