Geografie. Království Chatti je téměř ze všech stran obklopeno horami, které jej na západě a jihu chrání před útoky Orjatů a dalších kočovných kmenů, na severu hraničí s Aššurem a Mitanni. Na východě je omýváno vnitrozemským mořem Thalassou. Ve středu království je nížina, kterou protéká řeka Kitsuvatna, na níž leží hlavní město království, Chattušaš s necelými 10 000 obyvateli.
Hory na západě a jihu, patřící do masívu Luvijského pohoří, jsou velmi vysoké, s převládajícími porosty kosodřeviny a s horskými loukami, nejvyšší vrcholky jsou po celý rok pod sněhovou pokrývkou. Pohoří Tmólos na východě je mnohem nižší a většinu jeho rozlohy pokrývají horské lesy, především cedrové. Částečně zalesněná je i nížina v centrální části země, ale najdeme zde také rozsáhlé polnosti i pastviny. V Chatti žijí podobná zvířata jako v lesnatých zemích Ladgalenu.
Politické uspořádání. Království Chatti je jakási federace osmi víceméně nezávislých knížectví a přibližně padesáti klanových území. Král, jehož nástupnictví musí vždy schválit sněm knížat a klanových náčelníků, tzv. pankuš, rozhoduje o zahraniční politice země, je vrchním velitelem všech knížecích a klanových vojsk v případě války a má soudní pravomoc ve věcech sporů mezi knížectvími a klany. Je rovněž absolutním vládcem uvnitř hradeb hlavního města Chattušaše. Tím však jeho pravomoci končí, ve vnitřních záležitostech jednotlivých knížectví a klanů nemá žádné výkonné kompetence.
Chattijská knížectví jsou absolutní monarchie, avšak s daleko menším vlivem státní moci na život poddaných, než je tomu v Mitanni (o Aššuru nemluvě). Její představitele kníže obvykle jmenuje z řad členů své válečné družiny, jež jsou s knížecí rodinou často v příbuzenském poměru. Z této nepočetné aristokratické vrstvy pocházejí jak držitelé vysokých úřadů u dvora (kterých je ovšem podstatně méně než v Aššuru a Mitanni), tak místodržící pověření jménem knížete spravovat jim svěřená území. Takto úsporná vláda pochopitelně neumožňuje dosáhnout úplné kontroly nad obyvatelstvem, a proto v chattijských obcích i nadále hraje svou roli předstátní organizace společnosti a hlavní slovo zde mají stařešinové jednotlivých rodů. Zcela na nulu pak klesá dosah knížecí moci na obyvatele horských oblastí, kde se rody sdružují do klanů, jejichž náčelníky volí sněm stařešinů.
K udržení základního pořádku a zabezpečení své moci mají král a knížata celkem asi 500 žoldnéřů, většinou najímaných z horských klanů. Na rozdíl od Aššuru a Mitanni však téměř všichni svobodní obyvatelé vlastní zbraně, a od malička se s nimi učí zacházet, takže v případě napadení se prakticky všichni mohou postavit nepříteli na odpor. Díky této tradici také z Chatti pochází řada slavných válečníků.
Státní vlajka. Ve znaku Chatti je orel překrývající sluneční kotouč, symbol vítězství Chattijců a jejich bohů nad aššurským Šamašem. Tento znak je i na bílé chattijské standartě.
Hospodářství. Většina obyvatel země, hlavně na klanových územích, jsou pastevci, jen v oblasti podél řeky Kitsuvatny se pěstuje obilí. Nemálo Chattijců se živí též jako lovci a dřevorubci. Pastviny, zemědělská půda i lesy na území jednotlivých knížectví jsou formálně majetkem knížecích domů, takže rodiny, které tam žijí a pracují, musejí knížeti (a jeho družiníkům) odvádět peněžní či naturální rentu. Některá knížectví mají příjmy také z dolů na železnou rudu, které pronajímají hutnickým a havířským obcím v jejich okolí. Způsob těžby železné rudy i zpracování jsou ve srovnání s Ladgalenem zastaralé a chattijská ocel nesnese srovnání s ladgalenskou, ale i tak je neskonale lepší než aššurský a mitannský bronz. Nejdůležitějším (a v podstatě jediným) chattijským obchodním centrem (mimo obcí v Ionii) je hlavní město Chattušaš.
Školství. V Chatti jsou stejně jako v Mitanni a Aššuru chrámové školy, byť v nijak významném počtu (zejména v hlavním městě Chattušaši). V království však také působí mnoho potulných ionských mudrců, kteří za úplatu vyučují čtení, psaní i počítání.
Obyvatelstvo. Nepočítáme-li ionské pobřeží, žije v Chatti asi 200 000 obyvatel, většinou svobodných (otroků je méně než 10%). Zhruba třetina obyvatel Chattušaše jsou cizinci, hlavně mitannští a ionští kupci.
Chattijci z horských klanů, kterých je asi pětina z celkového počtu, nejsou podle aquillonské terminologie lidé, nýbrž barbaři. V Chatti však nejsou považováni za rozdílnou rasu, díky tomu, že žijí v sousedství lidí z nížiny a hovoří týmž jazykem (třebaže odlišným dialektem). Proto se ani nikde jinde mimo Aquillonii nedělá rozdíl mezi člověkem a barbarem.