PJ2: Kult boha nebe Griana

Uctívání Griana je nejrozšířenějším náboženstvím Ladgalenu, v království Manninu dokonce náboženstvím státním. Jde o starý lidský kult, který ovšem časem splynul s kultem elfského boha slunce a nebe Anora, a převzal některé jeho rysy. Prošel dlouhým historickým vývojem, o němž se zde nebudeme zmiňovat, stejně jako o jeho rituálech a věrouce. Výklad bude zaměřen pouze na popis hierarchie kněží tohoto kultu.

V čele Grianovy církve stojí Nejvyšší velekněz (patriarcha) se sídlem v manninském Kione Droghadu, jenž doživotně jmenuje velekněze, jejichž 101-členné konkláve naopak doživotně volí Nejvyššího velekněze. Každý velekněz stojí v čele diecéze, která se dále člení na ca. 20 farností, které spravují velekězem jmenovaní kněží. Veleknežím též podléhají kapituly, sbory kněží spravujících velké chrámy ve městech. K r. 859 PZ je v Manninu 87 diecézí spravujících 1671 farností a 27 kapitul, v Sostynu 14 diecézí s 284 farnostmi a 8 kapitulami. K vyřizování své agendy mají Nejvyšší velekněz i velekněží diecézí k dispozici poradní sbor kněží, tzv. Konzistoř, a dále značný počet úředníků, kteří jsou většinou rovněž kněžského stavu. Nejdůležitější z nich jsou vikáři, tajemníci a poradci velekněží zejména v právních věcech. Generální vikář Nejvyššího velekněze je obecně považován za de facto nejmocnějšího církevního hodnostáře, protože pro samotného Nejvyššího velekněze jakožto Grianova zástupce na zemi není důstojné se osobně starat o takové přízemní věci jako vybírat z uchazečů o různé nižší (ale dobře honorované!) církevní úřady apod.

Velekněží z manninských diecézí mají právo hlasu na manninském Zemském sněmu, na rozdíl od Sostynu, kde Církev k zemským stavům nepatří. Další rozdíl mezi postavením Církve v Manninu a Sostynu je ten, že sostynské diecéze jsou do značné míry nezávislé na Kione Droghadu a Nejvyšší velekněz jejich představené spíše jen formálně potvrzuje ve funkci. O jejich výběru tu rozhodují vlivní představitelé náboženských obcí těchto diecézí, tedy místní šlechta a bohatí měšťané.

Na manninském území dále působí Svatá Inkvizice, úřad pověřený stíháním kacířů a odpadlíků od pravé víry. V jeho čele je Nejvyšším veleknězem jmenovaný Nejvyšší inkvizitor, který jmenuje všechny soudce a žalobce působící u církevních soudů v každé diecézi i u Nejvyššího církevního soudu v Kione Droghadu, v jejichž jurisdikci jsou právě hrdelní zločiny v oblasti víry.

Je-li do kněžského stavu vysvěcen poddaný, ztrácí okamžitě všechny poddanské povinnosti, zejména brannou povinnost. Současně se však vůči Církvi a svému veleknězi zavazuje povinnostmi vyplývajícími z církevního práva.

Kněží ve farnostech konají veškeré náboženské obřady (bohoslužby, pohřby, svatby, atd.), vyučují ve školách, vedou matriky, vybírají církevní daň (desátek) a na chudších zemanských lénech mnohdy zastávají i rychtářský úřad. Dbají na to, aby věřící dodržovali všechny příkazy a zákazy (a není jich málo), které z příslušnosti ke Grianově kultu plynou. Mají pravomoc trestat přestupky proti církevním přikázáním buď přímo nebo skrze místního zástupce světské moci, např. pokutou, bičováním či jiným výchovným prostředkem. V Manninu může kněz v případě, že má podezření na kacířství či čarodějnictví, předat dotyčného Svaté Inkvizici. Uzná-li jej církevní soud vinným, je vydán k potrestání pánovi léna, na němž se soud koná (tresty jsou vždy hrdelní, odsouzení jsou buď upáleni nebo roztrháni koňmi). Světští šlechtici a samotní kněží jsou v pravomoci Nejvyššího církevního soudu, u nějž zasedá sedm Nejvyšším Inkvizitorem jmenovaných kněží-soudců a tři kněží-žalobci. Přelíčení v tomto případě probíhá v Kione Droghadu a zajištění obžalovaného a výkon trestu uloženého tímto tribunálem má na starost Svatá garda (viz dále).

Sídelní město Nejvyššího velekněze Kione Droghad s okolními vesnicemi je výsostným územím Církve, vyňaté z pravomoci manninských královských úřadů. Světská moc tu přísluší formálně Nejvyššímu veleknězi, de facto však generálnímu vikáři, který má pro její výkon k dispozici i ozbrojenou jednotku, Svatou gardu (kolem 1000 mužů).

Vedle Kione Droghadu vlastní Grianova církev v Manninu i 24 léna, která místo šlechticů spravují kláštery (18 jich je mužských, 6 ženských) v čele s opaty či abatyšemi, jež jmenuje Nejvyšší velekněz, a kteří mají rovněž hlas na manninském Zemském sněmu. V každém klášteře je 100--200 mnichů či jeptišek, kteří se zde věnují nejen modlitbám, rozjímání a studiu teologických problémů, ale také charitativní činnosti. Pod pravomoc církve patří rovněž čtyři univerzity, tři v Manninu (Kione Droghad, Sniaul, Lerphoyll) a jedna v Sostynu (Loghan), které připravují hlavně budoucí kněze. Jejich rektory i ostatní vedení volí akademické obce, i když v Manninu mají na správu univerzit větší vliv jejich kancléři, jimiž jsou vždy velekněží příslušné dicéze.