PJ: Gorin odchází

Trpaslík zloděj lupič Gorin zvaný Fešák, byl členem Radarovy družiny od 15. srpna roku 857 po založení. Když se 10. března 858pz, za deštivého rána v Džávánáhrálském pralese Gorin s přáteli loučil, všichni doufali, že se jejich cesty nerozcházejí natrvalo. Tou dobou již ostřílený lupič byl platným a oblíbeným členem družiny, do níž vnášel nejen lásku k drobným radostem života jako je víno, ženy a zpěv (přesněji: trpasličí špiritus, lehké ženy a zpěv po hospodách), ale především vtip a přirozenou chytrost při plánování akcí všeho druhu. Dalo by se dokonce říci, že mág Radar (Int 19/+4) se pohyboval spíš ve vyšších sférách, zatímco praktičtěji zaměřený chodec Thorgal (Int 14/+1) spolu s lupičem Gorinem (Int 10/0) se zabývali praktickou realizací kouzelníkových smělých plánů, v nichž hrál často klíčovou roli Donar Barbar (Int 7/-2), i když si toho nebyl vždy a plně vědom.

Fešák Gorin měl pohnuté, leč pestré mládí (g_zivot.htm). K družině se připojil ve stolinním podzemním sídle Malém Gradu. On sám se tam dostal náhodou jako zajatec skalních orků osvobozený stoliny, družina se do Malého Gradu doslova vřítila při útěku podzemním labyrintem před přesilou horských skřetů, aniž vlasně tušila, kam uhání. Radar, Thorgal a Donar hledali náhradu za Igora, Fešák měl svoje vlastní zcela konkrétní důvody, proč se ke družině připojit (druhá poznámka na konci g_zivot.htm). Gorinova schopnost vymýšlet v krizových situacích vtipná a netradiční řešení se projevila už za putování hvozdy Vnějšího Khazadu (g_vnkhaz.htm), kdy si s lehkostí jemu vlastní poradil s pořádným medvědem. Zkušenosti získával nejen v přímém boji, kterému se přeci každý správný zloděj raději vyhne, ale i při činnostech zcela odlišných (g_maron.htm), jak se ukázalo v Minerwalu. Dovedl ovšem také tvrdě a rozhodně jednat, došlo-li na lámání chleba, což předvedl, když bylo nutno proniknout přímo do královského hradu Khazzoveru v samém centru Khazadu. Při akci byl oporou družiny a svému zlodějskému řemeslu určitě neudělal ostudu (g_khaz.htm). Později v Zeleném údolí při bojích s s mocným mágem Zostem se dlouho držel v pozadí, což sám vysvětloval svou mazaností (někteří členové družiny to ovšem viděli jinak), ale v kritickém okamžiku do boje přece jen zasáhl, ačkoli při tom unikl smrti jen o vlásek (g_tvrz.htm). Vztah mezi válečníkem Donarem Barbarem a Gorinem nebyl, pravda, úplně bezkonfliktní. Donar často pobaveně komentoval Gorinovy válečnické schopnosti, ale i zloděj se dobře bavil, když se mu válečník pokoušel lézt do zelí (g_barbar.htm). Faktem však zůstává, že Gorin Donara nikdy neokradl, a když spolu ti dva hrály karty, švindloval jen docela málo. Na druhou stranu Donar, poté co nechal při boji trpaslíka trochu podusit ve vlastní šťávě, v kritické chvíli vždy přispěchal na pomoc. Ba co víc, neudělal si z Gorinovy kůže rohožku, ani předložku k posteli. Fešák mohl jen doufat, že Donar nezmění názor, bude-li někdy vlastnit dům či postel. Jako zloděj zakusil Gorin nejrůznější strasti, a to nejen při výkonu svého povolání (g_khaz2.htm). Moře mu příliš k srdci nepřirostlo (g_more.htm), možná proto, že nebyly dosud vynalezeny ani plovoucí hospody, ani plovoucí bordely a jiná život zpříjemňující zařízení, mající naštěstí obdobu alespoň na pevnině. Při shánění informací byl Gorin téměř nenahraditelný, což se projevilo zvlášť při dlouhém pátrání po ztracených zbraních a cestě po stopách černé karavany (g_cesta.htm).

Gorin prošel společně s Radarem, Thorgalem a Donarem při cestě za Zakázanými knihami skoro celým Khazadem, proplul obávanou Soutěskou Děsu, dorazil do opuštěné chýše Mudřece z Jihu, kde byly nalezeny ony knihy a konečně doplul až do města svých lupičských snů, nejbohatšího města světa -- Romy. Společně s družinou se nechal najmout do služeb Impéria a pátral po Ztracených zbraních v Pevnosti Kud, hobitím Kraji, kudůckém Gran Luinu, skřetím Sedmihradsku i elfském Sonwaithu. Zažil rozbouřené moře i rozpálenou poušť, pronikl do podsvětí měst i do nitra hvozdů, získal v Radarovi, Thorgalovi a dokonce i Donarovi opravdové přátele, aby se s nimi nakonec musel rozloučit.

Rozloučení přiletělo v podobě drozda za deštivého rána v Džávánáhrálském pralese. Drozd mluvící ústy "zaměstnavatele" družiny, nevlastního Radarova bratra, slavného čaroděje Lenweho, mluvil jasně: Gorine, vrať se ihned do hlavního města Impéria, mám pro tebe neodkladné poslání. Dorazíš-li do čtrnácti dnů, odměna za tvou rychlost bude štědrá. Gorin se rozhodl uposlechnout, i když loučení s přáteli bylo těžší, než si sám připouštěl. Jakou roli hrála v jeho rozhodování slíbená odměna už asi nikdo nezjistí, i když jedno lupičské úsloví říká: "O peníze jde až na prvním místě." Radar mu na cestu nabil ebenovou hůlku, Thorgal věnoval něco peněz a Donar poslední měch vína a Bílou hvězdu. Spojí se ještě někdy rozdělené cesty zloděje a jeho družiny? Ať už se stane cokoli, Gorin odchází, ale opravdové přátelství, opravdové přátelství zůstává.