Určeno hráčům.
Měrné jednotky, počítání času, Slunce apod. odpovídají našemu světu a je to tudíž stejné jako ve staré dobré Aquillonii.
Svět (známý kontinent) obklopený nekonečným mořem se nazývá Bellias. Vedle Belliasu ještě exituje Zamora. Je jaro, rok 477 (má se všeobecně za to, že to je počítáno od Velkého Smíru/Míru -- uzavření mírové dohody mezi Císařstvím a Ligou v zemích na Z od Turanu). Země na V od Turanu se pak souhrně nazývají malý Bellias.
Družina se však nachází daleko od centra Císařství i Ligy -- v knížectví Ilan -- v nejvýchodnější výspě civilizovaného světa, na okraji malého Belliasu.
Před nějakou dobou (350 let) začalo Císařství (složené z řady více či méně závislích provincií (prefektur)) pronikat do oblastí východně od Turanu. Byly tak postupně založeny prefektury Lemuria, Argia, Sansia a Ilan v pásu nad středně velkým pohořím, jež je nyní známo jako Tremorské Vrchy.
Přibližně ve stejné době začaly obchodní státy Ligy kolonizovat úrodné nížiny v oblasti, jež lze nyní vymezit názvy jako Snové pastviny a Bouřné Vrchy.
Území nebyla nikdy přesně vymezena (zpočátku nebyl důvod) a ke konfliktům docházelo zřídkakdy. Problémy začaly asi před 60 lety, kdy se hranice Ligy a Císařství nebezpečně přiblížily -- císařští osadníci z prefektury Sansia a tehdy mladé prefektury Ilan začali pronikat směrem k slibným lokalitám kolem Tregie. Tou dobou tam však již pronikal i proud osadníků obchodních států, kteří byly nuceni respektovat smlouvy s trpaslíky a oblasti kolem tajuplné Norie/Nansi ponechat řísi trpaslíků.
Začalo docházet ke srážkám, které vyvrcholily řadou bitev v letech 450--460. Císařská armáda začínala pomalu získávat na vrch, nicméně diplomatům Ligy se podařil velmi svérázný kousek. V Ilanské prefektuře vládl tehdy nebývale mladý a schopný prefekt Vratislav. Byl to ambiciózní mladík, který se projevil i přes své mládí jako uvážlivý a schopný vojenský velitel. Disponoval malou, ale o to lépe vycvičenou silou.
Diplomaté Ilanu mu nabídli něco, co nedokázal odmítnout. Za zradu Císařství a pomoc státům Ligy se měl stát vládcem nikoli prefektury Ilan, ale knížectví Ilan, samostatného a suveréního státu.
Po přeběhnutí prefekta Vratislava, nyní knížete Vratislava se situace obrátila. On a jeho dobře vycvičené, byť nepočetné jednotky byly tím pomyslným jazíčkem na vahách. Po porážce Imperiální armády roku 459 bylo uzavřeno příměří, jež trvalo až do dnešních dnů.
Řadu let trvající příměří bylo právě v době, kdy naše dobrodružství začíná, změněno na mír. Diplomatická mise knížete Vratislava byla úspěšná a císařství uznalo r. 477 svrchovanost Ilanu a Jeho Jasnost kníže Vratislav I. se stává opravdu suveréním vládcem oblastí od Kondy na Východ k Černým Sloupům. Od Jihu se hranice táhnou od severního okraje Tregie až k úpatím Kitaje.
Hlavními hráči na politické scéně v malém Belliasu jsou:
Císařství je rozděleno na provincie či prefektury. V čele pak podle toho stojí vévoda, kníže, nebo prefekt. Některá území však mají větší samosprávu, než jiná. Zejména prefektury malého Belliasu si vládnou víceméně samy. Tato nebývalá volnost je dána špatnou dostupností do centra říše, relativní chudobou a historickým vývojem -- mezi pionýry kteří jako první opouštěli císařství nebyly právě zastánci starých pořádků.
Císařství je mezi prostým lidem nahlíženo s úctou, jako země se stálými tradicemi a velkým majestátem. Císařští úředníci se chovají povýšeně a sami sebe považují za lepší než ostatní a dávají to ostentativně najevo. Kupčení Ligy je daleko pod jejich úrovní.
Politické uspořádání Ligy je popsáno v Bantově příspěvku obchstat.htm. Obchodní sílá Ligy jako celku je ohromná. Nicméně Liga není zdaleka tak jednotná, jak se může zdát. Pod společným vystupováním vůči ostatním říším („jednotná zahraniční politika“) to vře a akceschopnost není vždy velká. Existuje řada mocných korporací, které bezohledně prosazují své zájmy. Mezi nejvlivnější korporace v malém Belliasu patří Arath, Foriath a trpaslíky ovládaná Karenth.
Za ligu jednají úředníci, kteří jsou členy významných obchodních soudů dané oblasti.
Prostým lidem se v prefekturách žije podobně jako ve státech ligy. Musí pracovat, odvádět daně, buď místnímu feudálovi (císařství), nebo příslušnému obchodnímu soudu (obchodní státy). Ve státech ligy jsou občané svobodní a mohou, pokud platí daně a neporušují žádné smlouvy, činit, co se jim zlíbí. V císařství je přeci jen méně svobodná země -- poddaní (nikoli nevolníci) musí dodržovat zákony, mohou se, pokud chtějí, stěhovat po území říše. Nesmí se však bez povolení odstěhovat mimo území říše (to lze však získat za peníze).
Obyvatelstvo Císařství tvoří především lidé, barbaři, kudůci a hobiti. Liga, to jsou především lidé, elfové a hobiti.
Trpaslické státy se do jisté míry podobají obchodním státům Ligy (tím, že navenek vystupuje více států jako jeden celek). Mnohem větší důraz se však klade na tradici (zvykové právo); a nevměšování se do záležitostí jiného (trpaslického) státu je tradicí z nejtradicovatějších. Každý trpaslík je příslušníkem některého z klanů, popř. je tzv. svonick -- svobodný trpaslík. Klan může být různě velký, typicky čítá několik desítek rodin. V jednom větším městě mohou být až stovky klanů. Nejvýznamnějšími státy v oblasti malého Belliasu jsou Noria a Kamenné síně.
Hlavní město Norie je vystavěno na troskách dávného Nansi. Kamenné síně jsou dále na Jihu pod Bouřnými vrchy.
Na rozdíl od přivandrovalců (Císařství a Liga) jsou státy trpaslíků v této oblasti značně delší dobu.
Obyvatelstvo tvoří téměř výlučně trpaslíci.
Rozlohou i počtem obyvatel největší území zabírá bezesporu Dahu. Dahu je označení pro goblinské kmeny obývající povodí řeky Konda. Pokud trpaslíci jsou pokládány za starousedlíky, není to nic proti říši Dahu.
Přesto všechno se o Dahu ví nejméně. Goblini nejsou agresivní vůči svým sousedům, dokud oni nejsou agresivní vůči nim. Žijí svými vlastními tradicemi, kmenovými válkami a rituály.
Jsou více než jiný národ spjatý s přírodou a žijí podle přírodních cyklů. Na ostatní mohou působit jako nevzdělaní primitivové, ale obyvatelé pohraničí (Ilan) se k nim chovají s respektem.
Ve všeobecném povědomí mimo říši Dahu jsou především potulní goblini-šamani-bojovníci -- i leckterý trpaslík si rozmyslí bezdůvodně je popouzet.
Po zběhnutí prefekta Vratislava Liga dodržela svůj slib, uznala svrchovanou vládu knížete Vratislava I. a učinila z něj svého spojence. Díky jeho vojenským jednotkám a mistrovské taktice krátce na to zvítězila armáda Ligy ve dvou bitvách a to byl konec „šarvátkám o Tregii“.
Byť císařství až do r. 477 neuznávalo Ilan jako samostatné území, pro knížete to mělo pranepatrný význam. Nazíráno střízlivě, kníže Vratislav se stal panovníkem jednoho města, pár zemědělských osad a neprostupných lesů (a žertem se dodává řady krollích tlup), což mnoho neznamená. Na druhou stranu podceňovat knížete Vratislava určitě není na místě.
Stejně jako se ukázal schopným velitelem v bitvě, je stejně schopným panovníkem svého území. Spojil nejvíce osídlená území cestami a zajišťuje na nich rozumnou míru bezpečnosti. Zajistil si dvoustrannými smlouvami se svými sousedy přesně vymezené hranice. Respektuje původní gobliní sídliště, což se mu již vyplatilo rostoucím výměnným obchodem.
Občas dělá méně pochopitelné kroky -- jako třeba když nařídil, že každý syn poddaného, jehož příjem v hlavním městě překračuje 200zl/ročně se musí naučit číst a psát, ale každý panovník má své výstřelky. Vratislavovy jsou ještě celkem neškodné.
Často jsou ale jeho kroky rozumnější -- nedávno byla objevena kvalitní železná ruda na úpatí Kitaje a kníže po vzoru obchodních společností ze států ligy jednu takovou založil -- a sám ji předsedá.