Thorgal: Plány na kolonizaci

Po nezdařeném podniku opatřování jídla na jižním manninském pobřeží jsem se blíže zamyslel se svými přáteli nad dalšími kroky, které nás nevyhnutelně čekají -- především nad kolonizací nového území. V úvahu připadají dvě možnosti:

1. Začít na panenském území.
2. Obsadit nějaké obydlené území.

Panenské území

Nechtěl bych to domýšlet do důsledků, ale vyžádá si nebývalé peněžní prostředky. Pomiňme to, že vůbec nemusíme nalézt vhodné místo (řeka, hojnost zvěře, přehledná krajina, ne moc daleko, neobydlené), berme jako dané, že takové místo prostě existuje a my ho našli. Kolonizace takového to území se nejspíše rozpadne do těchto etap:

1. Provizorní tábor. Snahou by bylo skutečně se přesvědčit, že tato oblast je pro kolonizaci vhodná. Znamenalo by to výpravy do vnitrozemí (100--150 mil), podrobně prozkoumat přilehlých několik mil (20×20 mil). Měli bychom vše mapovat.
2. Osada.
   • Bude-li zřejmé, že se tu usadíme, musíme vybudovat první osadu. Kdo v ní bude bydlet -- domorodci, nebo námi naverbovaní osadníci?
   • Už teď by člověk měl myslet na budoucnost a najmout několik odborníků (dřevaři, kováři, lovci, rybáři). Možná bychom mohli začít hledat železo, vzácné dřevo aj.
   • Jako lovce určitě doporučuju najmout hraničáře na nízkých úrovních, ti by byli jádrem budoucí organizace hraničářů. Hlídali by okolí, opatřovali potravu a pronikali do vnitrozemí.
3. Opevnění.
   • První opevnění by bylo několik stanovišť (srubů, věží) s jedním člověkem a strážním ohněm na význačných místech. Osadu bysme obehnali palisádou a pár desítek lidí by bylo najmuto čistě na obranu. Tvorba zásob.
   • Snad už teď bychom mohli mít první peníze z obchodu z kožek, dřeva aj. Netvrdím, že by to pokrylo náklady na budování kolonie, ale aspoň něco.
4. Skutečná kolonizace. Vznik prvních cest a skutečná soběstačnost první osady (zisky z obchodu, přírůstek obyvatel, dobrá obrana). Na strážních místech by vznikali další osady, strážní stanoviště by se posouvala dál. Vznik sítě hraničářů.

Obydlené území

Nepřipadá v úvahu, že bychom rozpoutali nějakou válku proti nějakému státu (státečku). Nemáme na to ani prostředky ani chuť. Tyto úvahy vychází z toho, co dosposud víme o Ruindoru a jeho obyvatelích -- je-li někomu v Ruindoru příliš horko, popřípadě je-li poslán do vyhnanství, často utíká právě na daleký východ, o kterém se toho moc neví.

Obydleným územím mám na mysli právě nějaký kus země, který obsadil vyhnaný ruindorský temný mág a zotročil tamnější obyvatele. Zábor takovéhoto kraje by nikoho neohrozil, spíše naopak -- otrokům by byla vrácena svoboda a my bychom přišli k hotovému (za jakou cenu ovšem?). Nejspíš bychom museli:

1. Vést průzkum. Bylo by nutné jižní pobřeží řádně prozkoumat a pečlivě vybrat místo, kam udeříme. Koneckonců, o průzkum jde i Loigovi z Raue a Fontinbrasovi, takže bychom možná mohli vstoupit na čas i do jejich služeb.
2. Provést zábor. Bitva s tím darebákem by jistě nebyla snadná. Na druhou stranu, čím silnější soupeř, tím větší jistota, že okolí bude víceméně liduprázdné.
3. Řádně kolonizovat. Podle potřeb bychom postupovali jako při kolonizaci panenského území.

Závěry

• Kolonizovat musíme, protože imperátor si to přeje. (Nabízí se otázka proč se na něj nevykašlat a tak si odpustit všechny trable?)
• Kolonie si vyžádá velké prostředky (najmutí řemeslníků, výpravy do nitra kontinentu, ...). Cílem je zajistit co největší soběstačnost.
• Jak získat lidi? Oběti války z Manninu a Sostynu? Přemluvit domorodce?
• Obchod -- určitě budeme muset obchodovat -- jediný způsob, jak zajistit trvalý přísun peněz na placení daní aj. Kde budeme obchodovat a s kým? Etemenanki? Vozit zboží do Aquillonie? Rozhodně bude potřeba více lodí, než náš jediný Drakoplaš.
• Určitě bych rád vybudoval hraničářskou síť, jejíž úkoly by byly: (1) strážení hranic, (2) řešení drobných sporů, (3) doprava informací (4) pronikání stále dál a (5) boj na hranicích.