Naše plány na kolonizaci pomalu doznávaly značných změn a teprve teď se ukazovalo, jak náročné, zejména časově, bude provedení některých zamýšlených akcí (nedávný dobrý Alanův nápad při prozkoumávání jižních pobřeží -- zajistit si peníze na šalupu (pouze pro minimum lidí, nejlépe pouze pro naši družinu), naučit se ji ovládat a až potom se vydat na objevnou plavbu kolem jižních břehů Lagdalenu -- si vyžádá minimálně půl roku). A ještě k tomu jsem stále v myšlenkách vracel k rozhovorům, které jsem cestou do dřevorubecké osady vedl s Eirien.
Setkání s Eirien byla prostě náhoda. Shodou okolností byla ve stejné části Lagdalenu jako my a vzhledem k její povaze jí nečinilo nejmenší problémy změnit plány ze dne na den (jestli ovšem vůbec zamýšlela něco dělat) a přidat se k nám v nebezpečné výpravě za saní terorizující uhlířské a dřevorubecké osady v aššursko-manninském pohraničí.
Měl jsem šanci strávit s ní pár dní o samotě a nejprve jsem vyzvídal, co že to dělala celou tu dobu, co jsme se neviděli. Pak na oplátku začala vyzvídat ona. Zpočátku jsem se snažil kontrolovat a neprozrazovat nic moc, ale dlouho mi to nevydrželo. Zkrátka a dobře, prozradil jsem ji náš pravý účel cesty do Lagdalenu.
Naše kolonizační plány jí byly celkem ukradený, akorát se celkem dost pohrdlivě vyjadřovala o Jeho císařském veličenstvu a jeho osvícené budoucí nadvládě nad osadníky. Svoje povídání podpořila svým nedávným zážitkem z dobrodružství, kdy převáděla oběti války přes Carmarthen na pobřeží (koneckoců, sám jsem ty osadníky viděl). Když jim někdo vládnul a říkal, co mají dělat, nežili si nijak dobře -- daně vysoký, sem tam zaprudila církev, ale hlavně museli poslouchat vrchnost a pracovat na panském. Teď se jim daří mnohem líp.
Taky se mi pokusila nastínit výhody, jaké přináší ústava Gwainwaithu ("Ačkoli každá vláda je, s prominutím, na hovno."), ale z toho jsem pochopil asi tolik, že namísto císaře vládne v Gwainwaithu parlament a lidi nemusí vše do puntíku poslouchat.
Každopádně líčení Eirien se mi trochu rozleželo v hlavě a já si začínal říkat, proč tu kolonii nezaložit po gwainwaithském vzoru, namísto imperiálním? Koneckonců, imperiální rada je daleko. Vše však záviselo na tom, jak se k tomu postaví Radar.
Když jsem se se svými myšlenkami svěřil Alanovi, kupodivu nejen že s nimi souhlasil, ale už o tom i uvažoval! Sice si hned začal dělat srandu z Eirien a jejím poučným tónem mi hned sdělil úryvky z budoucích kronik: "... roku 940 poráží loďstvo Unie svobodných osad zbytky gwainwaithských námořních sil. Stařičký vládnoucí konzul Thorgal Kavka vyhlašuje státní svátek a dalajláma Alan pořádá děkovnou mši. Donarovy Rumové závody nalévají ten den zadarmo a pár dní na to mírové poselstvo vedené Radarem Moudrým navazuje oficiální styky s aquillonskými zeměmi a definitivně tak upevňuje nadvládu Unie v mezinárodním obchodu."
I přes tenhle komentář slíbil Alan, že si o tom, co nejdříve promluvíme s Radarem.