Neuvěřitelné se stalo skutečností a my se skutečně vracíme zpět do Romy. Před námi je audience u císaře, několik dnů odpočinku a důkladné rozmyšlení toho, co budeme dál dělat.
Náš milostivý vládce, císař Anakreon II., námi všemi milovaný pro svoji štědrost, nám zadal úkol, jež lze shrnout do těchto bodů:
To se v rámci možností podařilo, viz ladg2a.htm a ladg2b.htm
Vedlejším efektem našeho snažení bylo:
Lenwë přesvědčil císaře o tom, že zůstávat stranou nadcházejících událostí, jež se dotýkají samotného Impéria -- třeba vzpoura na Terra Nova čpící Ruindorem na sto honů -- se nemusí vyplatit a navrhl císaři, aby Impérium kontaktovalo hlavní Lagdalenské mocnosti a zformovalo protiruindorskou koalici. Císař tento návrh podpořil. Návrh počítal i s naší skromnou účastí.
Zájmy Impéria v Lagdalenu (Gwainwaith, Mannin) budou nadále hájeny oficiálními velvyslanci Impéria. (Nic pro nás.)
Naše družina se vydá na východ od Aššuru a jakožto částečně oficiální vyslanci Impéria se pokusí zformovat koalici proti Ruindoru (rozuměj: proti ruindorským aktivitám v té oblasti) v zemích za pohořím Luvi -- v Chatti, Mitanni a v Ionii.
Na druhou stranu, naše plány byly značně samostatnější než kdykoli dříve -- služba pro Impérium nás začala trochu unavovat -- poslední roky jsme se stejně pohybovali v místech zcela mimo vliv jakéhokoli Aquillonského státu a začaly nás (hlavně T + A) lákat objevné cesty do dalekých krajů, kam se doposud noha nejen Aquilloňana, ale ani obyvatele Lagdalenu nedostala -- na dálný východ kontinentu Rhûn, popřípadě jsme se chtěli pokusit objevit pevninu (ostrovy?) odkud připluli Hopojci. Prostě jsme požadovali více volnosti.
Nakonec jsme se dohodli na jistém kompromisu -- Lenwëmu jsme vysvětlili náš postoj a navrhli toto: