|
Obsah:
|
Společenstvo je organizace chodců. Měla by sdružovat chodce a hraničáře (výjimečně i jiná povolání) se společným náhledem na svět ve společném boji proti lži a nenávisti.
I
Odedávna se v našem světě odehrává boj Řádu s Chaosem. Na nás všech záleží, jak se tento boj bude vyvíjet. Vstupem do společenstva se jednoznačně stavíš na stranu Řádu.
II
Tvoje skutky by měly pomoci vymítit Zlo (Chaos, Temnotu) ať již z našich srdcí a duší, tak i z našeho světa.
III
Není těžké rozpoznat Zlo od Dobra, když ho vidíš. Mnohem těžší je rozeznat Zlo tam, kde není na první pohled patrné. A takovéto Zlo je mnohdy mnohem nebezpečnější. Budeš se snažit potírat Zlo viditelné i neviditelné.
IV
Léčení chudé chromé babičky u cesty je jistě čin záslužný, ale je třeba si uvědomit: (1) "Chudí budou stále, za každého krále." (Jak pravil jeden prorok dávného náboženství.) a především (2) tato "léčba" je již zahlazení následků. Mnohem užítečnější je "vyléčit" příčinnu. Budeš se snažit odhalit příčinnu a tu se pokusíš napravit i s jejímy následky.
V
Abys poznal, co s čím souvisí, co je příčinnou čeho, budeš muset rozplétat dlouhé řetězce událostí -- budeš se snažit zjistit, co se stalo a proč. Budeš odhalovat tajemství minulosti.
VI
Celé Společenstvo je koncipováno jako organizace dobrovolná a volná. Dobrovolná proto, že vstup je dobrovolný. Volná proto, že chodci jsou svobodné postavy se svojí vůlí a nelze jim cokoli nařizovat. Na druhou stranu lze očekávat, že postavy bodou jednat podle svého přesvědční a proto snad uvítají podobnou organizaci -- společně lze dosáhnout mnohem více (společné úkoly, výměna informací a zkušeností a podobně).
Organizace jako taková by měla mít svůj (0) smysl, (1) něco dělat, (2) fungovat podle nějakých pravidel a, konečně, (3) měla by mít nějaké členy. Jinak bude vypadat organizace 10 lidí, jinak 50 a jinak 150.
Následujících pár pravidel je vymýšleno pro malou organizaci (tj. přibližně těch 10 -- 20 lidí).
Členství ve Společenstvu je zcela dobrovolné, ale jakmile je jednou získáno, je trvalé. Z důvodu utajení se ho lze zbavit jen výjimečně a i tehdy je bývalý člen vázán mlčenlivostí.
Podmínky přijetí souvisí s druhy členství, důraz je kladen zejména na přesvědčení; existují tyto druhy členství:
Řekl jsem, že příjímání nových členů by mělo být velmi dobře zvažováno (zkušený veterán, Rada). Je to proto aby se: (1) predešlo přehmatům a (2) Společenstvo déle udrželo v tajnosti. Pochopitelně může nastat situace, z níž nebude jiného východiska než risknout prozrazení a bude nutné její existenci vyzradit. V takovéto situaci dotyčnému chodci nikdo nepomůže -- nezbude mu než aby dobře zvážil z toho plynoucí rizika a pak jednal podle svého nejlepšího přesvědčení.
Samotné přijetí je velmi rychlé -- Odhad přesvědčení, přísaha na Kodex a je to. Další věcí je novopečeného člena "vyškolit". Vše důležité je v Kodexu, pak je dobré mu stručně říct kdy a kde bude další sraz a tam už se snadno dozví vše.
U členství má (pokud to uzná za vhodné) poslední slovo vždy Rada (ostatně jako ve všech důležitých otázkách).
Neexistují žádné tresty ani nic podobného. Vstup do organizace je dobrovolný a presvědčení velí chodcům jednat ve jménu svých ideálů.
Opět opakuji: Všichni členové si jsou rovni.
Za prvé, dokud bude organizace malá, hlavně zpočátku, když se její členové budou počítat na prstech, bude prostě stačit, aby se členové mezi sebou navzájem poznali a jednou za čas se setkali. Níže uvedená pravidla fungování organizace se vůbec nemusí brát v potaz.
Nicméně, předpokládejme, že organizace je dostatečně velká. Kdo a jak bude rozhodovat?
Rozhodně je vhodné, aby činnost byla někým usměrňována a řízena, na druhou stranu organizace nikdy nebude ohromný kolos, navíc do značné míry spoléhám na odhodlanost jednat v rámci našich ideálů, takže ohledě rozhodování a řízení by měla platit umírněnost a zdravý rozum. Menší velikost organizace umožní vše podrobně probrat a rozhodnout se co nejlépe. Ti z nás, kteří budou svěřený úkol plnit, by měli vědět do čeho jdou a proč.
V rámci Společenstva bude ve všem rozhodovat volená Rada Společenstva. V Radě by měli být ti nejzkušenější z nás, nemělo by jich být moc (3 -- 6) a samozřejmě nebudou stát nad všeobecnými zásadami.
Přijímání rozhodnutí a velení. Rozhodovací pravomoc, stejně jako výkonná (velení) náleží radě Společenstva. Skupinka 4 + 1 chodec by to mohla hravě zvládnout.
Podmínkou, aby v radě mohli zasedat je to, že všichni bez výjimky musí být trvalí členové. Členům Rady přibude Právo rozhodovat. Radě jako celku pak Právo nařizovat. Je-li chodci něco nařízeno členem Rady (Právo rozhodovat), může odmítnout (jeho Právo odmítnout), je-li mu něco nařízeno (Radou jakožto celkem), musí se podrobit (resp. je to pro něho závazné, ať s tím souhlasí, či nikoli -- je sice pravda, že zde může dojít ke zneužití, avšak protože členové Společenstva, stejně jako členové Rady budou pečlivě vybíráni, nepředpokládám možné zneužití a vesměs počítám s tím, že rozhodnutí budou správná a chodci s nimi budou souhlasit -- pokud by však bylo rozhodnutí / nařízení bylo v rozporu s přesvědčením chodce, lze žádat veřejné slyšení (pochopitelně je zde ještě Poslední právo). Nařízení Rady by měla být užívána a vyhlašována pouze na setkání chodců a po všeobecném souhlasu s nimi.
Aby Rada mohla uplatnit právo nařízovat, musí být všichni členové Rady přítomni (hlasování může být většinové, jednomyslné i jiné) -- jakmile však nařízení vstoupí v platnost, bere se jakoby s ním souhlasili všichni členové Rady. Rada Společenstva by měla využívat svého práva nařizovat jen výjimečně -- opět předpokládám, že chodci se budou díky svému přesvědčení, obecné diskusi předcházející opravdu podstatným rozhodnutím, ochotně podřizovat své zájmy zájmům vyšším -- Dobru.
Poslední právo. Pokud se Radě Společenstva právo nařizovat zalíbí, měla by si uvědomit, ze nic není definitivní a vzpomenout na Poslední právo každého člena. Jak bylo řeceno, člen se musí nařízením Rady řídit. Chce-li však přesto odmítnout, může využíít svého práva na vařejné slyšení anebo využít poslední právo. Co se členem, který tato práva bude užívat zbytečně, či snad jich bude dokoce zneužívat, ponechám na uvážení Rady. Před použitím Posledního práva by měl chodec uvážit minimálně to, že vstupem do organizace se zavázal sloužit něčemu většímu a vyznamnějšímu než sobě. Přesto všechno může nastat situace, že mu bude nařízeno něco s čím bytostně nesouhlasí (tj. domnívá se že žádný člen by s tím nemohl souhlasit); pak může využít svého Posledního práva.
Rozhodne-li se někdo uplatnit své Poslední právo, ztratí v okamžiku užití práva (buď dočasně, či trvale) členství v organizaci. Nastane pak jedna z možných situací: (1) Buď bude většina (více jak jedna dvě třetiny) přítomných členů organizace smýšlet jako on (nepočítaje v to Radu -- všichni členové Rady se zdržují hlasování), pak získa zpět své členství a okamžitě se ustanoví nová Rada (do ustanovení nové Rady Společenstva nesmí být nic "starou" Radou nařízeno), anebo (2) své členství ztrací trvale (je nyní pouze zasvěcen) a organizace funguje dál jako by se nic nestalo. Na závěr jen poznámku -- i člen Rady Společenstva ma Posledni právo, ale nemá Právo odmítnout (viz následující odstavce).
Volba do Rady Společenstva. Připomínám, že členem Rady Společenstva se může stát pouze chodec (trvalý člen). Musí chtít stát se členem Rady. Pokud i ostatní chodci se domnívají, že je vhodným kandidátem, není nic snažšího, než aby hlasovali, zda se má stát členem Rady Společenstva či ne. Je-li vice jak dvě třetiny (všech členů) pro, stava se clenem Rady. Pokud Rada má zrovna plný počet členů, musí jeden z nich odstoupit, popř. se podobným způobem hlasuje (dvě třetiny všech členů), kdo odstoupí.
Rada Společenstva. Rada má svého předsedu. Jak se volí a na jakou dobu je zcela v kompetenci Rady Společenstva, ta by však měla dát na všeobecné mínění. Členové Rady jako odznak důvěry obdrží dřevěnou hůlku s vyritým znakem organizace a svým "podpisem" (viz rozpoznávací znamení).
Rozhodnutí a Nařízení Rady se vždy týká nějakého konkrétního problému. Rozhodnutí, popř. Nařízení může předcházet obecná diskuse, kde může každý člen vyjádřit své mínění. Může to být dost divoká diskuse (vzájemné překřikování apod.), předpokládám, že se chodci budou hovat rozumně a nějak se dohodnou. Podotýkám, že žádná věřejná diskuse se konat nemusí.
Během rozhodování se musí členové Rady ujednotit na jednom názoru a ten pak společně prosazovat. Při hlasování o problému má předseda dva hlasy, ostatní členové Rady po jednom. Při přijmutí nějakého rozhodnutí by Rada měl předložit i to, jak toho dosáhnout.
Pokud nastane situace, že Rada není (tj. neexistuje) rozhdování je ponecháno na členech. Měli by se nějak dohodnout -- ať to řeší ten nejzkušenější, ten kdo se v tom nejvíce orientuje, ...
Scházení se. Každých půl roku (doba bude přesně vymezena -- např. 3. týden měsíce května) se na určeném místě (povětšinou v sídle, ovšem není pochopitelně není podmínkou) schází všichni členové organizace (tj. ti, co mohou). Rozhodně by se zde však každý člen měl alespoň jednou do roka objevit, či podle rozkazu (== rozhodnuti) Rady Společensva samozrejmě i jindy. Na shromáždění budou uděleny nové úkoly, zapsány nové poznatky a projednány cokoli dalšího, co si podle uvážení chodců zaslouží pozornost (jedno z práv).
Není nutné, aby se na sraz dostavili všichni členové Rady Společenstva (alespoň jeden by tam ale měl být vždy).
Výše bylo dosti obecně řeceno, co se s tane zájmem organizace a jak bude organizace fungovat. Činnost Společenstva řídí Rada (členové rady) tím, že udílí úkoly.
Pokud někdo obdrží úkol (ověř zda Jezero zdvojení existuje a dones 20 flakónú pro naše potřeby), dostane se mu také odpovídající pomoci od organizace, bude-li to možné (vybavení, penízea aj.).
Hlavními úkoly organizace bude:
Zatím není moc vyřešeno. Vybudovat nějaký srub? Ovšem Kde? Obsadit bývalou Zostovu pevnost v Zeleném údolí?
Členové by měli mít možnost dát si nenápadně vědět, co jsou zač (potom už si snadno někde v koutku hospody popovídají, řeknou si, co potřebují, kam jdou, požádají o pomoc, ...). K tomu by měly sloužit rozpoznávací znaky.
Je také žádoucí, aby Společenstvo vědělo o pohybu svých členů (kam šli, po čem zrovna pátrali), aby se mohlo v případě potřeby snadněji pokračovat v úkolu. To zajistí tajná znamení a skrýše.
Rozpoznávací znaky budou na první pohled viditelná gesta, a ruzne věci např. medailónek, ... Znamení budou předem dohodnuté značky takové, aby podali informace o tom, kdo je tam zanechal, proč (byl v nebezpečí, spěchal, na něco přišel), kam měl namířeno (daleko, blízko, na Sever) a kdy znamení zanechal. Skrýše budou předem určená místa (u vykotlaneho dubu, hostinec "U šišky", ...).
Znaky. Základním rozpoznávacím znamením by se měl stát nějaký snadno viditelný znak (např. medailonek ve tvaru dřevěného kruhu s křižem uprostřed vázaný v kůži, znázorňující 4 světové strany).
Zvláštním znakem členů Rady bude dřevěná zdobená hůlka, vždy s tajným podpisem (znamením) člena Rady. Pokud tato hůlka bude někomu předána (propůjčena; neměl by ji dostat nikdo o Společenstvu neví), pak se na tuto osobu, není-li to chodec, pohlíží jako na čestného člena (veškerá práva a především ochrana organizace), pokud je to chodec, pak se k němu ostatní chovají jako ke členu Rady Společenstva (tj. není-li přítomen vlastník hůlky zasedá místo něho v Radě, užívá práva rozhodovat, ...). Vlastník hůlky může při předání nějak omezit moc chodce -- např. omezit rozhodování pouze v rámci určitého úkolu, nesmí zasedat v Radě aj.
Znamení. Znamení by měla stručně říci vše významné (kdo, co, kam, proč a kdy -- Thorgal, úkol "Voda Zdvojení", do Poušě, 25.kvě 865).
Srýše. Seznam skrýší by měl být členům všeobecně známý (u koho v této oblasti vyhledat rychlou pomoc, kde nechat zprávu, kde jsou ukryty peníze pro potřeby organizace). Skrýší může být mnoho (např. podél cesty v dosahu denních pochodů). Mohou to být význačné přírodní útvary, samoty, apod. (tj. místa, kde by hleal každý, najde ovšem jen ten, kdo ví, co hledat).
Znamení a znaky mají zásadní nevýhodu -- nechávají stopy po svých majitelích. Lze jich využít i pro předání zprávy v naléhavé situaci, kdy chodec sám nemá čas (sleduje stopu). Pokud si tedy situace žádá rychlého posla, může chodec vybrat nějakou důvěryhodnou osobu a předat ji např. medailonek a zprávu (ve formě znamení, či jak sám uzná za vhodné) a pošle ji někam, kde ji členové najdou (sídlo). Musí však mít na paměti, že tím riskuje prozrazení Společenstva. Pokud nějaký člen někdy musí jednat s takovýmto nezasvěceným poslem, chová se k ní opatrně, snaží se zjistit, jakou zprávu nese a poskytne jí ochranu podle svého uvážení.