Sotva jsme došli do vesnice, její obyvatelé -- broni -- se před námi ve strachu rozutekli. Přes naše ujišťování, že jim od nás nic nehrozí, se k nám nepřiblížili právě důvěřivě. Avšak brzo jsme si je získali -- Donar zjistil, že se jim líbí lesklé věci a rozhodil mezi ně pár mincí -- od té doby po nás neustále škemrali nové (k nelibosti Gorinově). Na oplátku nám nabídli zváštní růžovou houbu: ga. Poté, co jsme se probrali z nirvány, jsme se pokoušeli od bronů získat nějaké informace o údolí. Znenadání nás napadlo asi deset orků vedených krollem a trpaslíkem. A ten kroll zaútočil zrovinka na mě! Naštěstí mi s ním pomohl Donar a se zbytkem orků jsme si již snadno poradili (až na smolaře Gorina). Po bitvě jsme si začali uvědomovat, co se stalo -- orci zcela zřejmě nevěděli o naší přítomnosti ve vesnici a než jsme se postavili na obranu proti nim, snažili se chytat brony živé! Od bronů se nám nedařilo zjistit, co se stalo a proč se to stalo. Tak jsme alespoň pochovali mrtvé. Vše nám vysvětlil až Drepan.
Drepan byl poustevník žijící v tomto zapadlém, krásném údolí. Dorazil do vesnice krátce po bitvě. Bohužel nebyl spolu s Brony jediným obyvatelem údolí. Zlý mág Zost obydlel tvrz, zabil alchymistu v Asterixově věži a začal brony využívat k těžké práci v dolech na stříbro. Obklopil se několika věrnými služebníky (jeden z nich byl i kroll, kterého jsme zabili a trpaslík Lorm, kterého jsem zajal díky dobře mířenému šípu se Spící pannou) a obnovil tvrz. Zost věděl o Drepanovi, ale dosud se mu ho nepodařilo chytit. Drepan se snažil pomáhat Bronům, jak to jen šlo. "Nyní", tvrdil Drepan, "se mi konečně podaří Zosta zničit! Ovšem jen s vaší pomocí." Já jsem se hned nabídl, že pomohu. Ostatní (Gorin) chvilku váhali, ale nakonec se rozhodli nebezpečný podnik také podpořit (vidina snadno vydělaných peněz udělala své). Drepan měl učedníka -- vcelku chytrého, velmi oddaného a na "broní" poměry ohromě statečného brona Rua.
S odstupem času připojuji tento komentář: Myslím, že naše rychlé rozhodnutí mělo co dělat s naší nevědomostí do čeho jdeme a s naší nedávno nabytou sebedůvěrou po Khazoverském podniku. Nikdo z nás nečekal, že to bude tak nebezpečné, a my máme hodně co děkovat našemu štěstí, že jsme to všechno všichni přežili (životem zaplatil pouze chudák Drepan). Do té doby toto považuji za nejnáročnější úkol, do kterého jsem se s přáteli pustil. Ale přesto jsem rád, že jsme rozhodli pro a ani nyní bych nejednal jinak (snad se jen lépe připravil). Tak jsme mohli pomoci bronům a vyčistit (přinejmenším alespoň na nějaký čas) údolí od té skřetí havěti. Také musím řici, že jsme si dost pohrávali s myšlenkkou, že tvrz obsadíme sami (samozřejmě, že mi ani na mysl nepřišlo využívat brony, jako to dělal Zost!). Nakonec z toho ale sešlo (prozatím).