Petr Černý z Thunu (zřejmě) vedl karavanu, která ukořistila ony zbraně ze skladu pevnosti Kud. Jeho stopu jsme s jistotou vysledovali až k hranicím Gran Luin. Tady nám zmizel a my jsme spíše tápali a dohadovali se, kudy asi šli (kam jinam než do Sedmihradska?). Na půli cesty z Gran luin do Sedmihradska jsem zjistil (od Ložena), že lze jít z Gran Luin i do království Romy a vůbec do mnoha jiných zašitých míst. Sdělil jsem to přátelům. Přes mé pochyby jsme se rozhodli dojít do PortaSetty (divný název) a tam se snažit zjistit, zda tam karavana byla, či ne.
Naše rozhodnutí pokračovat dál jako původně se ukázalo správné. V PortaSettě Gorin zjistil, že karavana tudy prošla a mířila dál do nitra Sedmihradska. Otázkou bylo kam do Sedmihradska. Tenhle problém jsme (Gorin & já) vyřešili dost elegantně. Přestože nám sféry o karavaně a krádeži nic neřekly, podařilo se nám obejít sféry menší léčkou. Použili jsme další ze svitků Posel a poslali ho tomu darebákovi Petrovi z Thunu. Posel letěl, zatímco já sledoval jeho cestu v křišťálové kouli. Co nám dělalo starosti bylo, co mu ten pták řekne až a pokud ho najde. Nakonec jsme mu vzkázali něco v tom smyslu, že si ho chceme najmout na podobnou práci jakou provedl v Kudu. Naše starosti, zda tomu bude věřit nebo ne, vyřešil jeden goblin. Možná, že nám štěstí přálo víc, než jsme byli schopni v té chvíli ocenit. Co by se asi stalo, kdyby Petr nějak zjistil, kdo vzkaz poslal (nepředpokládám, že jsme jediní vlastníci křišťálové koule)? Takhle se k němu ani nedonese, že mu někdo posílá vzkaz. Já se ale předbíhám. Jak to bylo s tím goblinem? Pták letěl přímo, minul pár vyschlých řek a konečně začal klesat. Blížil se k hoře, a jak se ukázalo, já tu horu už viděl -- tu noc v té staré opuštěné hospodě ve snu. V hoře byl normální vchod a pták zamířil přímo k němu. U vchodu chrápal pár stráží -- goblinů. Najednou se -- jinak než omylem se to stát nemohlo -- jeden z goblinů probral a našeho posla sestřelil!
No, i tak (a možná i šťastněji) pták splnil svůj úkol -- našli jsme úkryt Petra Černého z Thunu. Neprodleně jsme dokončili poslední přípravy a vydali se přes poušť Sedmihradska k oné "gobliní-snové" hoře, jejíž polohu jsme odhadli z toho, co jsem v kouli viděl.