Ačkoli jsem se na moře moc těšil, ono moc nepotěšilo mě. Mořská nemoc způsobila, že jsem celou dosavadní cestu "vychutnával" v předklonu. To s sebou přinášelo i nebezpečí, o čemž mě přesvědčil jeden nepřátelsky naladěný sarkon. Naštěstí jsem sarkona, bitvu s kanibaly i pověstného Lost Soula ve zdraví přežil, a tak jsme se všichni (spolu s 16 hobity) 17.dne plavby vylodili v místě, kde, jak jsme se domnívali, stála chata mudřece z jihu.
Chatu jsme našli v podstatě bez problémů, ale jeden nemusel být dobrý stopař, aby ihned nepoznal, že chýše je obydlená -- všude bylo plno orčích, gobliních i trollích otisků nohou. Spěchali jsme, ale i tak nám chvilku trvalo než jsme knihy z toho hnojiště vykopali. Moc jsme se jimi nezabývali a spěchali zpět k lodi. Ale zbytečně. Obyvatelé chýše, kterým jsme se snažili vyhnout, si nás všimli zřejmě mnohem dříve, možná už když jsme připlouvali, protože jsme jim padli rovnou do pasti.
V místě jako stořeném pro přepad na nás udeřili, seskupili se a postupovali na nás v uzavřených šicích. V tom bylo naše štěstí -- já jsem totiž v Terowalu zakoupil výbušné šípy a tak pouze díky nim jsme z toho vyvázli naprosto beze ztrát. Měli jsme skutečně štěstí. Přestože Gorin chtěl zbylé umučit, Donar dobít a Radar obrat o peníze, přiklonili se k mému názoru (rychle utéct) a po zbytek cesty jsme téměř klusali.
Z knih se kouzelník dověděl mnoho nového a nám to přečetl. Dlouho jsme se o tom bavili a ačkoli jsme za sebou měli vlastně pouhou půlku cesty a zbývalo tedy dorazit ještě zpět, na další cestu jsme vyrazili mnohem spokojenější. Přinejmenším, já už netrpěl mořskou nemocí. Ihned jsme zvedli kotvu a vypluli. Druhá polovina naší cesty by měla trvat mnohem kratší dobu. No, uvidíme.