Naprosto bez informací, na špinavé, rybinou páchnoucí bárce a s pověřovacími listinami Impéria, jsme vypluli na volné moře směrem na Terra Novu.
Posádku tvořil nezkušený mladý poručík imperiálního loďstva Everard (kapitán), my tři a Galdor.
Nepříjemně foukalo, občas Galdor a Radar prohodili pár zdvořilých slov, které však pouze zřídkakdy znamenaly začátek rozhovoru. Nikomu z nás se nechtělo příliš mluvit. Většinu času vcelku poklidné plavby jsem trávil bezcílným koukáním na neustále se měnící hladinu moře. Občas jsem se vracel v myšlenkách k Donarovi a to mě pak přepadl velký smutek mísený se vztekem.
V okamžiku, kdy se před námi objevila pevnina, zahnal jsem chmurné myšlenky, trochu jsme se ustrojili a dohadovali se, s jakou nás asi přivítají.
U mola už na nás čekalo 20 ozbrojenců a velitel přístavu.
„Jsem velitel tohoto přístavu náležícímu svobodné a svrchované republice Terra Nova. Kdo jste a odkud připlouváte!“ osopil se na nás.
„Jsem kapitán Everard, důstojník imperiálního loďstva. Vypluli jsme před 8 dny z Kudu. Přivážím oficiální vyslance spojeného Impéria,“ řekl Everard a pokývnul směrem k Radarovi.
Radar plynule navázal: „Pane důstojníku, prosím prohlédněte si tyto listiny. Jsem pan Radar, oficiální velvyslanec jeho císařské milosti, s pověřením zjistit možnosti obnovení obchodu s cínem mezi Vaší vládou a Spojeným Impériem. Tito pánové tvoří můj doprovod.“
Nedbalým mávnutím odmítl velitel listiny. „To mě nezajímá. To je věc Výboru pro veřejné blaho. Moje rozkazy jsou jasné. Zadržet kohokoli, kromě khazadských obchodních lodí. Půjdete se mnou. Odevzdejte zbraně.“
Radar na nás rychle pohlédl -- nesouhlas v mých a Alanových obličejích byl zřejmý, krátce kývl a směrem k veliteli dodal: „Možná jste mě pane přeslechl. Jsem pan Radar, oficiální velvyslanec Spojeného Impéria, přece mě a můj doprovod nezatknete. Jsme zde jakožto oficiální představitelé cizího státu mající za cíl navázat obchodní styky s Vaší svrchovanou republikou. Nemáme žádné nepřátelské úmysly.“
„Možná jste mě Vy, pane, přeslechl. Mám své rozkazy. Odzbrojit a zadržet. Ostatní rozhodne Výbor pro obecné blaho.“
„Jste si vědom, že takovéto chování k diplomatickým osobám odporuje mezinárodnímu právu? Nemáte právo nás zadržet. Zavolejte svého velitele,“ vložil se do toho uklidňujícím hlasem Galdor.
„Já jsem zde velitelem a vyznám se pouze v těch právech, které mi byly svěřeny Výborem pro veřejné blaho. A jejich význam je tento: pečovat o bezpečnost naší svrchované republiky. Proto máte 2 možnosti. Za prvé, odevzdat zbraně a nechat se zatknout. Ostatní posoudí Výbor pro veřejné blaho. Za druhé, opustit vody svrchované a svobodné republiky Terra Nova.“
Radar na nás opět pouze krátce pohlédl. „Je Vám jasné, že Vaše chování je nepřístojné a budu si stěžovat u Jeho Výsosti?“
„Stěžujte. Toto je svobodná a svrchovaná republika Terra Nova.“
„Tak tedy volíme opuštění svrchovaných a svobodných vod republiky Terra Nova. Víte, že jste právě mohl svoji vlast poškodit? Nabízeme Vám obchod,“ opět zkusil Galdor.
Poslední výrok okomentoval velitel přístavu pokrčením ramen.
Everard odvázal kotevní lano a my opět ohromě vypluli na otevřené moře.
Čekali jsme všechno možné, jen ne to, že nás nenechají ve svobodné a svrchované republice Terra Nova ani vystoupit. (Ten správce přístavu nám tu jejich svrchovanost předhazoval dokola tak okatě, že nikdo z nás to nebral vážně; nicméně tón, jakým mluvil o Výboru pro veřejné blaho, v nás jistý respekt vzbudil.)
Po krátké poradě jsme se rozhodli dostat se na Terra Nova neoficiálně. 2 dny jsme udržovali kurz na Kud a pak jsme se stočili na Jih s cílem přistát na dolní jihovýchodní části ostrova Oahu, kontaktovat místní domorodce (snad dokonce i Lohiaha) a nějak se dostat do osídlených částí Terra Nova z vnitrozemí.
Radar se rozhodl zeptat koule na Lohiaha, jehož nalezení by nám značně usnadnilo navázání přátelských vztahů s domorodci -- nemilé překvapení pro nás -- Lohiahu pracoval v dolech! Když si Galdor všiml koule, poprosil nás, zda i on může položit kouli otázku týkající se svého bratra; koule ukázala Galdorova bratra ležíc zbídačeného v nějaké kobce.
Výhled na pobřeží (kouzlo Orlí oči) nás ubezpečil v tom, že s domorodci se ve svobodné republice Terra Nova zachází ještě hůře než dříve -- byly vidět vypálené celé vesnice a zpustošená pole.
Kopírovali jsme pobřeží, dokud se ráz trochu nezměnil (nevypálené vesnice) a pak jsme ještě pro jistotu pokračovali asi den, kdy jsem v první vhodné zátočině přistáli.
Loď jsme vytáhli na břeh a ukryli jsme ji v podrostu. Everard byl určen na hlídání s tím, že pokud mu do 15 dnů nedáme vědět kouzlem Posel, že jsme v pořádku, vrátí se do Kudu a bude informovat velitele pevnosti.
Po zběžném průzkumu okolí * jsme se my tři a Galdor vydali na cestu do nejbližší vesnice.
* Prohledal jsem nejbližší okolí v naději, že třeba přímo narazím na nějakou stezku, popř. uvidím náznak nějakého osídlení. Na stezku jsem nenarazil, ale sotva jsem vylezl na strom, jedna vesnice byla vidět asi tak 2 míle na Sever od nás a po moři se plavilo několik katamaranů. Jen tak ze zvědavosti jsem se podíval na sopku Makapalu na vedlejším ostrově Niiahu a říkal si, co by mohlo být pravdy na tom, že by v ní mohl pobývat nějaký drak. [zpět]