Quenia je zřejmě nejkrásnější země vůbec. Když jsem ji uviděl poprvé, ohromily mne její hvozdy, hojnost zvěře, upravené domečky a zájezdní hostince při cestě. Na těch hospodách -- konec konců i na stavu cest, je vidět na co elfové kladou důraz. V císařství každý hostinský s hospodou u cesty říká své polorozpadlé boudě na hnůj zájezdní hostinec. V Elfii jsou hospodářská stavení oddělena dvorem dostatečně velkým, aby nepříjemný pach hnoje neznepokojoval hosty. Hostinský se nesnaží vymámit peníze, není to žádný vidřiduch, nenosí upatlanou zástěru a nehledí, jak by šidil míru. Ve vesnici je velmi vážený, rád se pobaví o cestě a je velmi ochotný.
Musím ale přiznat, že o Quenii nevím téměř nic, vyjma těch několika zkušeností, které jsem získal po cestě z Romy do Baeru a zpět. Nevím, čím to je, ale Elfové o sobě moc nemluví, nikdo jiný než oni sami o tajích jejich hlubokých hvozdů neví víc než jsou ochotni prozradit. A můj přítel Radar, který by mi snad i něco řekl, žil na samém konci Baeru. Takže, jak soudím, nemá s Elfy společného více než svůj rod.
Snad se ale v budoucnu dozvím více o Elfii i o jejích obyvatelích, žijících (alespoň na první pohled) v míru a bez vzájemné zášti.