"Bu-hu, bu-hu," ozval se za mými zády výr. Bulík se do toho přidal svým nepokojným "jak-jak" jakoby nevěděl, jestli mi má dát za pravdu nebo ne.
"Podívej, Thorgale, co to meleš? Jaký nahlášení se na nějakym poděleným úřadě?"
"Říkaj tomu policie, Alane."
Chvilku ticha opět vyplnil výr svým houkáním.
"Sakra, Alane, co se ti nezdá? Nezkoušel si ho snad vokrást? Zřejmě sis myslel, že máme málo peněz?"
"No tak, co do mě reješ? Jasně že sem ho zkoušel vokrást. Jako bych to dělal poprvý. Prostě se mi chtělo. Vypadal neškodně. A nehraj si na debila. Vim, že máme peněz dost, ale ty se snad už nenudíš?"
"Nudíš nenudíš, po vzpomínce na Anguse si rád budu cestovat zase chvíli v klidu. Je fakt, že to ty ovšem nedopustíš."
"Hele co tě, u Croma, žere? Nakonec jsem ho stejně nevokrad, nehledě na to, že to byl pěknej škudlil, jen by mu to prospělo. A na kázání sem trochu starej, nemyslíš? Navíc ti to stejně nejde. Každý kázání má mít nějakou myšlenku -- střet dobra a zla -- a nějaký vyústění. To já bych ti moh vyprávět jak jednou, na Stolový ..."
"Nevykecávej mi tu díru do hlavy, Alane," oznámil jsem mu suše a v poklidu jsem začal pozorovat hvězdy. Bylo polojasno, takže nic moc.
"... hoře, neskákej mi do řeči, sakra. Co sem to? Jó, už vim, Stolová hora, To jednou Maha-sam-atman ..."
"Přestaň už pindat a odbíhat od tématu. Kdybych byl ukecanej jako ty, taky bych tě moh krmit historkama, třeba o tom, co jsme zažili před lety v Ovádově, tam to bylo v mnohým podobný, nicméně to nedělám. V celý tý záplavě slov je důležitý, že si v průšvihu, kterej si si zavinil sám -- podotýkám, že svojí blbostí a zcela zbytečně -- a dojet na to můžeme, žel, všichni. Ponechme stranou, že krást se nemá. Už dávno jsem vzdal, že bys to ať už ty nebo Radar někdy pochopil. Ale k věci. Zřejmě ti to furt nedochází, takže dovol, abych ti to eště jednou shrnul: ... "
"Nenamáhej si hlasivky. Mam se jít přiznat tomu vobejdovi, co mu říkaj strážník, a ten, jak sis zjistil, mě dá na tři dny do lochu," pronesl Alan a nadechoval se k další větě.
"Správně," skočil jsem mu opět do řeči," a pokud se tam nedostavíš, vyhlásej po tobě to, no, jakse to, .. prostě tě budou hledat všude. A najdou."
"Hovno. Jak by mě asi našli? A proč? Pro těch pět zlatejch, co sem stejně neukrad?"
Začínal jsem toho mít pomalu dost. Muselo to na mě bejt vidět, protože Alan rychle dodal: "No tak to uvaž. Kolik u sebe moh mít? Pět zlatejch, deset? To nemaj v Gwainwathu po čem pátrat? Mordy, vraždy, loupeže a tak?"
"Mordy a vraždy JE to samý, Alane," prohlásil jsem napůl odevzdaně.
"Špatně: 'mordy a vraždy JSOU to samý', Thorgale."
"Oh neé, co to zase kecáš? To je fuk. Prostě vstaň a poď se přiznat. Bude to lepší."
"Zase špatně. Jít a přiznat se, promiň, ale tobě snad přeskočilo. Navíc, co si o tom myslí zbytek družiny?"
Povytáhl jsem obočí. V šeru lesa to Alan musel zahlédnout. Pokračoval.
"No Donara nemyslim. Co Radar? Můžem si dovolit ztratit tři dny, co?"
Je fakt, že na to sem mu odpověď dát nemohl. "Nevím," odpověděl jsem po pravdě.
"A je to tady," zamnul si vítězně ruce a pokračoval: "Žádný přiznávání nebude."
Už mi bylo jasný, jak to dopadne, ale úplně bez boje jsem to vzdát nechtěl. Měl by aspoň vědět, že sem na něj naštvanej: "U Sola, Alane, ty tvý hrabivý pracky tě jednou budou mrzet. Máš tři tisíce a okrádáš chudáky. Gorin se sice taky nemoh udržet, ale aspoň ho nechytili."
"Co mi furt předhazujete toho vašeho Gorina? Co mě je do něj? Přiznat se nejdu!"
Tak a taky sem ho naštval, pomyslel sem si se zadostiučiněním. Ha.
"Jak chceš. Teď teda řekni, jak to hodláš řešit. A to, pokud možno, bez mordování, vraždění, loupení a vůbec ničeho," zašklebil jsem se na něj.
"Jak jsme si právě vysvětlili, mord a vražda ..."
"Ach jo. Omlouvám se. Jak se k nám přidáš? A prosim tě, vynech nepodstatnosti."
"Představuju si to takhle: ... " začal Alan.
Plán jsme probírali ještě asi deset minut. Pak jsme se rozloučili a šli spát. Když jsem dorazil do hospody v Sarn Athradu, Radar už spal, Donar popíjel. Krátce jsem mu řekl co a jak a odebral se za kouzelníkem.
Na druhý den jsme nastoupili do dostavníku a vyrazili. Na smluveném místě jsme řekli kočímu ať zastaví a podle plánu nabrali tajně (zneviditelněného) Alana.
Celá historka měla dohru ještě v Brithombaru -- Alan navštíl lazebníka, lázně, holiče a prodavače šatů a radikálně změnil svůj zevnějšek. Z celého případu si ovšem Alan velké ponaučení nevzal. Snad jen, že když ho chytí, stačí se převlíct. Alane, Alane, ...