Plán na dobytí tvrze se nám podařilo (pod neustálým Zostovým dohledem -- křišťálová koule) nakonec s Gorinem dohodnout, tak že ho nemohl Zost odhalit, protože ani my dva ani naši přátelé v něm neměli příliš jasno (co teda nakonec s tím svitkem a podobně). Plán lze shrnout asi takto: Radar zajistí dopravu (kouzlo Leť), okamžik překvapení (Neviditelnost) a vyčká konce boje v bezpečí lesa pod ochranou Rua a Drepanova psa. Samotné taktické povely zněly: žádné slitování! Donar měl vyřídit orky a trolly na věžích. My, Gorin, Drepan a já, jsme se měli dostat do mágovy blízkosti a podle svých možností se ho pokusit zabít (velkou pomocí bylo Drepanovo hraničářské kouzlo magické zrcadlo). Já měl nakonec ten svitek (skutečně já?) a flakón přeludové vody.
Nejprve nám štěstí přálo -- správně se nám podařilo zjistit (Radarův ďáblík), v které místnosti mág je. Boj v místnosti byl na mne moc rychlý -- prostě už klasická smůla. Vypil jsem pouze přeludovou vodu a tíhu boje nechal na Drepanovi, svém dvojníkovi a Gorinovi (který manévroval kolem stolu), ale než se Drepan prokousal k mágovi, ten uprchl do vyších pater věže a poslal na nás několik kostlivců. Drepan byl silně porubán, ale já se naštěstí už vzpamatoval a kostlivce jsme společně pobili. Gorin bohužel utrpěl těžká poranění a zdrželi jsme se, když jsem ho léčil. O patro výš jsme Zosta našli připraveného. Stál klidně proti nám a mával jakousi hůlkou. Já jsem seslal kouzlo ze svitku, avšak ono se vsálo do té hůlky, následovala salva blesků, které Drepanův štít pohltil, pak Zost zmizel. Dali jsme se rychle dohromady a rozhodli o našem dalším postupu. Dvojníka jsem poslal s pochodní probíhat po hradě hledat Zosta a Gorin, Drepan a já jsme vyběhli do noci na nádvoří, cestou se snažíce zachytit sebemenší náznaky čehokoli.
Mezitím (jak Donar později vyprávěl a my mohli vyčíst ze stop na věži) Donar jako smršť v několika okamžicích pobil značnou přesilu orků na věži, když jen o vlásek unikl smrti -- šípu z balisty. Pak zahlédl pohybující se světlo po hradbách a utíkal za ním, byl to můj dvojník, který prohledával hrad. Zmatený Donar se ho rozhodl následovat.
Na nádvoří jsme se snažili v naprostém tichu poslouchat. U vrzající brány jsme ale zahlédli jen zbylé prchající orky. Po krátkém honění se nám ztratili ve tmě a v příšeří hradeb (z dalšího Donarova vyprávění víme toto: Narazili na našeho barbara a jako mnozí před nimi a mnozí po nich si za to mohli sami). Štěstí nám přálo a my zaslechli nějaký zvuk ze tmy před námi. Gorin dokonce určil odkud a my vyrazili s pochodněmi v rukou v blízkosti Drepana za zvukem. U dveří jedné z věží jsme našli houpající se lano. Zost (se svou kočkou) po něm právě doslézal (jak se tam dostal a co tam hledal se už asi nikdy nedovíme) a naše pohledy se střetli současně. Ze své hůlky seslal znovu několik blesků na Drepana a ten se jim k našemu překvapení a hrůze neubránil, blesky prošli magickým štítem a na místě ho zabily. S mrtvým Drepanem u našich nohou nám mnoho možností s Gorinem nezbývalo a odhodlaně jsme se s očima plnýma zoufalství a vzteku vrhli přímo na Zosta stojícího u zdi. Gorin po Zostovi hodil svůj šurich a já pochodeň. Zost se rozhodl vybrat si za cíl svého dalšího útoku Gorina a já pouze viděl, jak Gorin padá k zemi zasažen blesky. Ale už nezbývalo než pokračovat. Kočce jsem vedle pohledu věnoval i sek mečem, ale přežila. Útok od mága stále nepřicházel. Kočku jsem obešel a mág k mému překvapení vytáhl dýku (ve které byl zaklet démon požírač duší -- což jsem samozřejmě v tu chvíli netušil a dověděl se to až mnohem později). Došla mu magenergie! Sláva! Překvapivě jsem byl rychlejší než mág a zeď mi posloužila jako popravčí špalek. Konec.
Klekl jsem si ke Gorinovi a zjistil, zda žije. Za své poslední magy jsme ho dostal alespoň z nejhoršího. Drepan byl mrtev. Společně jsme našli Donara, přivedli kouzelníka s Ruem, zabezpečili pevnost a uložili se ke spánku.
Následující den nás jako první čekala smutná povinnost pohřbít Drepana. Tou dobou jsem už myslel na to, jak získám chodecký meč, ale že mi zbyde po Drepanovi, jsem se nenadál ani v těch nejhorších snech. Ru byl velmi smutný, spolu s Drepanovým psem a nyní již znovu svobodnými Brony opustili tvrz nadobro.