Do pouště jsme vyrazili plni optimismu. Ale hned od počátku se nad námi začala stahovat mračna, velká a temná, která vypadala jako neškodné červánky, a proto jim nikdo nevěnoval pozornost; což se samozřejmě vymstilo.
První varování, že ne vše musí jít podle našich předpokladů, se objevilo někdy dopoledne. Spatřili jsme dva skřety, zřejmě jakousi předsunutou hlídku, na lítých kojotech. Skřeti nás zřejmě viděli už dávno a v okamžiku, kdy jsme je zpozorovali, se obrátili na útěk. S Donarem jsme je sledovali až na nejbližší dunu, dál ne, protože to nemělo cenu. Duny se na poušti vlnily až k obzoru (budu o vnitrozemí Sedmihradsku hovořit jako o poušti, ačkoli to není ta "pravá" Poušť). Skřety jsme už neviděli, jen dozníval stěkot kojotů. Uvědomovali jsme si, že pokud to byla hlídka, tak nám utekla -- a to by mohlo způsobit problémy. Ale v dohledu nebyli žádní jiní skřeti a my měli Donara. Pokračovali jsme dále do nitra pouště.
K polednímu se horko stalo nesnesitelné a navíc se ukázalo, co zmohou dva uprchlí skřeti; za tu dobu se jim podařilo sehnat dohromady skupinu asi jedenácti bojovníků. Všichni seděli na lítých kojotech, u sedel měli ve zvláštních vacích několik oštěpů a v rukou šavle. O tom, že mnohem horšími protivníky než skřeti budou kojoti, jsme zatím neměli tušení. Zaútočili jako skřetové -- totiž z nenadání a bleskurychle. Tato první bitva dne pro nás dopadla mnohem lépe, než by kdo čekal; to především díky kouzelníkově duchapřítomnosti -- kouzlem Dým utvořil před skřety hradbu, kterou se báli projít, tím jsme my získali čas navléci se do brnění a navíc jsme tak skřetům zhatili šanci užít svých oštěpů. Po chvilce jsme již v plné zbroji očekávali skřetí útok. Jakmile se objevili na jedné straně dýmové stěny, začal jsem střílet z luku. Za krátko u nich byl Donar, kouzelník seslal pár blesků a z Gorina sršely hvězdice, jak z dikobraza ostny (jak si pamatuji, když jsem jestě v mládí v Dolní Bukovině na jednoho narazil a usmyslil si ho ulovit). To skřety zviklalo a obrátili se na útěk.
Tohle bylo skutečné varování -- skřeti se objevili velmi rychle, zaútočili z nenadání a nevypadali jako ubožáci -- jen Soll ví, co by se stalo, nebýt Radara -- a navíc jich všude bylo plno. Zatím se sice drželi v uctivé vzdálenosti, ale zjevně nás nehodlali pustit ze spárů -- vyčkávali a měli víc času než my. Možná bychom jich několik porazit dokázali, ale jich byli v poušti kolem desítky a my potřebovali dojít do hory z písku v plné síle, ne vyčerpáni neustálými potyčkami se skřety.
Předtím než jsme vyrazili na další cestu, rozhodli jsme se zjistit, kolik skřetů vlastně vůbec je v okolních dunách ukryto. Na kouzelníka jsem seslal pomocí mocné magické knihy kouzlo Orlí oči a Radar se kouzlem Let dostal dost vysoko na to, aby obhlédl situaci. Když se znovu octnul na zemi, oznámil nám, že skřetů je tak na čtyřicet a krouží kolem. Po kratší poradě, sem tam přerušeni vytím kojota, jsme se rozhodli přistoupit na můj návrh -- tj. vrátit se do PortaSetty (prodat velbloudy a místo nich koupit pytle beztíže) a dostat se k Petrovi z Thunu jinudy -- nejspíš podél hranic projít jakžtakž civilizovanou oblastí diamantových dolů a pak zabočit do pouště, chráněni kouzelníkovou Neviditelností a mojí Ochranou před vlky. Když jsme se rozhodli, tak jsme se obrátili se nazpět s cílem dojít jestě dnes do PortaSetty. Jakmile jsme se otočili, skřeti uhodli, že se zřejmě vracíme zpět, dále usoudili, že se jich bojíme, a proto neváhali a všichni, co byli kolem, zaútočili.
Než se srotili kolem, získali jsme trochu času a mohli se trochu připravit na boj. Donar byl ve zbroji se svým mečem Dorwinem. Gorin postával u velbloudů a chrastil hvězdicema. Radarovi jsem dal dva Bludné kořeny. Já sám jsem byl vybaven svým chodcovým mečem a lukem, se čtyřmi výbušnými šípy. Boj trval krátce a byl tvrdý. Skřeti zaútočili plnou silou a my jim plnou silou vraceli, co jsme mohli. Skřeti házeli oštěpy a stahovali obklíčení. Několikrát nás citelně zasáhli, ale my jsme s nimi drželi krok (zatím). Gorin házel hvězdice, jak dikobraz... (však to už znáte). K Donarovi neměli šanci se dostat. Hodili po něm sice pár oštěpů (a trochu ho zranili), sotva však přišli na dosah jeho čepele, byla jim uťata hlava, byl-li to skřet, nebo, byl-li to kojot, Donar ho přibodl k zemi. Radar lítal ve vzduchu a jediné, co doposud udělal bylo házení Bludného kořene -- bez viditelného úspěchu. Já si je držel od těla díky výbušným šípům, a tak jsem jim způsobil i dost ztrát, ale kladl jsem si otázku, co až mi dojdou šípy? V okamžiku, kdy jsem vystřelil svůj poslední výbušný šíp (čtvrtý), skřeti byli u nás. Zaměstnán bojem jsem úplně zapomněl na velbloudy a všiml si jich až teď -- zmateně pobíhali, řvali a umírali. Skřeti, kteří se nemohli přes jiné skřety dostat až k nám, zabíjeli aspoň velbloudy. Začalo být zle -- Donar sice stále rozséval zkázu, ale Gorin už byl hodně v úzkých a co dělal Radar nevím, protože jsem byl rád, že stojím na nohou (myslím, že mu po pár blescích došla magenergie, a tak už probíhající bitvu moc ovlivnit nemohl). Velbloudi, kteří kolem mě tvořili jakousi přirozenou hráz, padli a já zjistil, že mi nezbývá nic jiného, než čelit mnohem větší přesile -- ustoupit jsem nemohl, protože tězce raněnému Gorinovi jsem kryl bok. Byl jsem připraven umřít. Naštěstí na druhé straně -- u Donara -- se boj vyvíjel jinak. Kolem Donara v okruhu dvou sáhů nebyl jediný živý skřet nebo kojot. Donar neustupoval a systematicky (pokud v bitvě vůbec existuje nějaký systém) zabíjel ty, kteří se přiblížili na dosah jeho meče. Již poněkolikáté nás z těžkého boje dostala barbarova zručnost a divokost. Zatímco my, Gorin a já, jsme ustupovali a snažili se vzájemně krýt, Donar sám, tím jak šířil smrt a zkázu v linii skřetů, dokázal nemožné -- obrátil skřety svým válečným běsněním na útěk. Jak se pár zbylých na Donarově straně obrátilo na útěk, tak stejně jako lavina strhává vše kolem, i oni strhli ostatní.
Přežili jsme.
Boj nás stál téměř veškeré síly. Radar a já jsme přišli o veškerou duševní energii a nemohli jsme kouzlit. Gorin stejně jako já byl několikrát citelně zasažen. Ani Donar se netvářil tak vítězně, jako když tehdy v aréně skolil medvěda jednou ranou. Z mrtvých velbloudů jsme sebrali zásoby a další naše užitečné věci. Co nejrychleji, než se skřeti znovu dají dohromady, jsme namířili zpět do PortaSetty.