Thorgal: Na čem jsme se usnesli po připlutí na Cronk-ny-Baa

Po připlutí na Cronk-ny-Baa k Loigovi z Raue jsme sice měli možná relativně dobře rámcově vymyšlené, jak začít s kolonií, ale rozhodně jsme si chtěli nejprve promluvit se ctihodným Loigem a doufali jsme, že by nám mohl nějak pomoci.

Pomoc měla být podle našich představ oboustranná: Necháme se Loigem najmout na průzkum východních území (víme, že o to stál) a zároveň tak budeme hledat vhodné místo pro kolonizaci (o to stojíme zase my). Tahle nabídka narážela na jednu zásadní obtíž -- nebylo ji komu předložit. Namísto toho nám Loigův tajemník nabídl, jak nepřítomnému Loigovi pomoci vyřešit jeho problémy s živobytím na nyní již Manninském území.

Stáli jsme před těžkým rozhodnutím:

Pustit se do kolonizace zcela samostatně. Až nyní jsme si uvědomili všechny problémy -- zejména povážlivý nedostatek peněz (námořníky si můžeme dovolit platit ještě dva měsíce, a to ani nemluvím o Tyrovi a Mardilovi) a ještě povážlivější nedostatek informací (vůbec netušíme, kam na východ plout).
Počkat na Loiga a vstoupit do jeho služeb, čímž (v to jsme všichni věřili) by se nám usnadnila kolonizace. To by nejspíš ale také znamenalo přijmout nabídku jeho tajemníka a vypravit se do všemi oblíbeného Manninu žehlit jakési politické, teologické a bůhví jaké ještě trable. Nehledě na to, že na tenhle úkol se musíme vydat pouze my -- to nutně znamená dohodnout se nějak s kupčíkem Alfrédem, notářem Rudou, Tyrem a postarat se o námořníky.
Na všechno se vykašlat, hlavně na Impérium, a začít si dělat to, co uznáme za vhodný.

To prostě nebylo jen tak. Nakonec jsme se rozhodli pro druhou možnost, která se nám zdála přece jen schůdnější. Naše rozhodnutí bylo postaveno na těchto úvahách:

Stále ještě chceme kolonii, sice mezi námi roste čím dál tím větší nechuť vše konat ve jménu našeho dobrotivého císaře, který nám přispěl mizernými 2000 zlatých a očekává, že mu za to přineseme modrý z nebe, tj. že za tenhle pakatel nějak zajistíme jakž-takž fungující kolonii.
Abychom s tím mohli začít, musíme mít (1) informace o říších za Aššurem, (2) peníze a konečně (3) podpora Loiga z Raue není vůbec k zahození.
Tyra a Mardila si už nemůžeme dovolit platit. Uděláme z nich naše společníky. Navrhneme jim, aby do budování kolonie vstoupili s námi a měli z toho taky svoje procenta. Pokud nebudou chtít, mohou si od nás koupit Drakoplaše a vydat se zpět do Aquillonie.
Když jsme se jich zeptali, souhlasili s tím, že do toho s námi půjdou. tudíž jsme jim obratem navrhli, aby se pokusili sbírat informace o jižním pobřeží Aššuru a říší za Aššurem. Trochu složitější bude předávání zpráv. Snad bysme mohli jednou za čas v nějaké hospodě v Etemenanki nechat nějaké vzkazy.
Obchodníka Alfréda a notáře Rudu zatím zapřáhneme v obchodování. Mají slušný peníze do začátku (15 000 v diamantech). Pod naším dozorem, nejlépe v sostynském přístavu Ynnyd, začnou obchodovat. Až nahromadí dost peněz (pakliže vůbec někdy) použijeme je k založení kolonie. Ačkoli místokrálem bude Radar, je jmenujeme správci a i oni si taky přijdou na svý.
My, jakožto znalci místních poměrů a známí Loiga, si vezmeme na starost úkol, nazvěme ho například Loigova soukromá diplomatická mise v Manninu, a pokusíme se splnit nemožné -- navážeme kontakt s naším "dobrým" známým, hlavním vikářem Ferdiadem.
Otázkou je, co s námořníky -- ješte stále se nám mohou hodit, ale platit si je? Nabízí se je buď pronajmout na nějakou práci, nebo (což napadlo mě nedávno) najmout spíše kapitána a zkusit obchodovat s Manninem (možná že i oficiálně), zejména s tím rozumným ziskuchtivým šlechticem z pobřeží.

Pokud vše dobře dopadne (což nepředpokládám) můžeme se pokusit o založení nějaké kolonie, raději spíš osady.

Je třeba také zmínit naše obavy z družiny Tyra Mořeplavce. Jde o družinu celkem silnou a jistě také dost zkušenou. V podstatě nic ji nebrání vzít naše plány za své a pokusit se je realizovat na vlastní triko, popř. udělat něco úplně jiného (okrást Rudu a Alfréda, jak už jsme viděli, není, přinejmenším pro Falka, žádný problém). Doufejme v nejlepší.