Po těžkém boji s medvědodlakem a následném vybrání jeho doupěte -- chatky ukryté v horách, jsme se vrátili asi míli zpět, do blízké hospody. Věrni kudůckému zvyku (velmi dobrému zvyku), jsme zbraně zasekli do špalku u dveří, objednali si jídlo (pečené sele) a zábava začala.
Gorin se účastnil jakéhosi vytrvalostního závodu, převedeného do dosti svérázné podoby -- kdo toho víc vychlastá, než padne na hubu (doslova -- prohrává ten, kdo neudrží hlavu rovně). Nutno dodat, že Gorin zvítězil.
Donar, se zúčastnil soutěžě v páce -- a prohrál! Kudůcký válečník ho pak vyzval na pěstní zápas. Přípravy proběhli rychle -- odsunulo se pár stolů a na udupané půdě se hned začalo se soubojem. Dobrý boj. Kudůk se ukázal být téměř rovnoceným soupeřem Donarovým a dlouho jsem si nebyl jist, kdo vyhraje. Náš přítel ale pomalu získal navrch a (možná i díky štěstí) zasadil dvě rozhodující rány.
Radar se seznámil s elfem Lexem, alchymistou. Ten byl velmi přátelský a upovídaný a brzo mluvil spíš on a kouzelník z něj tahal rozumy. Lex si vydělával na živobytí prodáváním lektvarů a tak. Řekl nám toho hodně i o naší cestě do Sedmihradska (mě nakreslil plánek, podle kerého lze snadno najít Mudřece ze Sonwaithu) a zdejším kraji vůbec. Lex se k nám potom připojil a šel s námi až do PortaSetty.
Já jsem se dal do řeči s hraničářem Loženem. Ložen se narodil na hranicích Sedmihradska a Gran Luin. Stal se (jako já) hraničářem a toulal se po okolí. S pár přáteli se potuluje v pohraničí (Gran Luin -- Hůrka). Řekl mi, že posledních pár týdnů strávil na Hůrce a bojoval na straně elfů proti Prvorozeným (doslechl se i o místním hrdinovi, kterým není nikdo jiný než náš od odchodu z Romy zcela změněný Donar). Já jsem mu toho o sobě moc neřekl, ale čím víc jsem se dovídal o něm, tím jasněji jsem si uvědomoval, že to je přesně ten člověk, který, podobně jako já, se díval na utrpení lidí kolem jinak než například Gorin. A jak jsem ho tak poslouchal, konečně jsem se rozhodl začít s tím, co už nějakou dobu nosím v hlavě. Hned po ránu než odešel, jsem ho o něco požádal (a co víc -- i přesvědčil) a dal si s ním v hostinci U tří šišek sraz o šest úplňků později -- spočítal jsem to na 18.2. 858. Pevně doufám, že toto datum provždy změní životy několika lidí. Ale o tom až jindy, teď to musím promyslet (viz spolec1.htm).